20. října 2018
Rozsahem nedlouhá vycházka (celkem 13 km) měla pro mne zásadní význam: byla první, které jsem se po téměř tři měsíce trvající nemoci zúčastnila – a s radostí zjistila, že to jde, a že to jde docela dobře. 🙂
Vycházku pořádali Jitka a Honza Korbelovi z KČT Čeřínek a vybrali úsek, který většina účastníků neznala, protože na části dnešní trasy se turistické značení dalo charakterizovat jako „zánovní“. 🙂
Vlaková zastávka Radňov je malé a tiché místo v lesích, asi kilometr od obce, jejíž jméno nese – pro nás turisty má ale základní význam jako směrovník, odkud je možno po značených trasách procestovat pěšky celý kraj mezi Havlíčkovým Brodem a Humpolcem až k Lipnici nad Sázavou.
Už dříve jsme poznali zeleně značenou trasu z Radňova do Krásné Hory a Okrouhlice, tedy volně řečeno severním směrem, též modře značenou severovýchodní trasu z Úsobí přes Radňov do Květinova a Kvasetic, dále přes Michalovice a Poděbaby do Havlíčkova Brodu a dnes se vydáme z Radňova na západ po žluté trase kolem Pejchalova mlýna do Koječína, kde se napojíme na modrou značku směřující jižně přes Herálec do Kamenice u Humpolce.
U Pejchalova mlýna, v údolí kolem Nohavického potoka, vznikla chatová osada, kterou prochází žlutě značená trasa – a je to dobře zvolené místo, protože turisté se dostanou do téměř pohádkového dolíku – místní osazenstvo si okolí vyzdobilo podle lokálními podmínkami vytříbeného vkusu, a tak je nač se dívat.
V Koječíně jsme přešli na modře značenou trasu a po necelých čtyřech kilometrech došli do Herálce. Předtím jsme se ale zastavili u Nového rybníka, kde právě probíhal výlov a po širém okolí voněly připravované rybí speciality – gurmánské radosti byly ale na samém začátku, takže nemělo smyslu čekat na finální fázi.
Perlou dnešní vycházky byla prohlídka Chateau Herálec obklopeného nádherným anglickým parkem.
Trojkřídlý patrový zámek v pseudogotickém stylu se dvěma válcovými věžemi s cimbuřím a vikýři vznikl na začátku 19. století přestavbou barokního zámku vystavěného na místě původní tvrze, která patřila řádu německých rytířů. Obec u tvrze vlastnil ve 13. století želivský klášter.
Jak šel čas, střídali se majitelé, v současnosti po dokončené celkové rekonstrukci slouží objekt jako hotel pro náročnou klientelu. Měli jsme domluvenou prohlídku vstupních prostor a kaple sv. Anny.
Podívejme se na několik obrázků, které Mirek pořídil:
Příběh červenolistého lesního buku s obvodem kmene více než 5 metrů, který byl po staletí ozdobou vstupu do zámeckého parku, dospěl do finále v dubnu 2017, kdy na jeho čerstvé jarní lisy napadlo takové množství sněhu, že strom jeho tíhu nevydržel a vyvrátil se.
Majitelé ponechali padlý strom z piety v parku, z části dřeva byla vyrobena lavička, aby strom aspoň touto formou dál sloužil lidem.
Pokračovali jsme kolem několika rybníků směrem ke Kamenici u Humpolce, která byla dnešním cílem – o významném Kamenickém rybníce jsem psala ve článku Cestami Oktaviána Strádala 2016, stejně jako o blízkém Westernovém městečku.
Vlak, odjíždějící ve 13:18 ze zastávky Kamenice u Humpolce, plynule zakončil první část dnešního, pro mne radostného dne plného turistických příslibů.
