Knížecí Pláně – Bučina – Kvilda

Putování Šumavou pěšky nebo na kolech
Borová Lada 11. – 18. 7. 2020
Neděle 12. července 2020

Nastal čas strávit ozdravný týden na Šumavě – ráda jsem přijala pozvání turistů z KČT Tesla Jihlava, protože naposledy jsme v penzionu U Puštíka v Borových Ladech byli s Mirkem v jejich společnosti roku 2017. Kdo má čas a chuť, může kliknout na odkaz, pokusím se, abych v následujícím článku uvedla dosud nezmíněná fakta – kdo zná zdejší kraj, dobře ví, že studnice jeho nabídky je nevyčerpatelná.
S Miluškou a Františkem jsme i s bicykly jeli v sobotu s Pavlem jeho autem – všude objížďky, navíc dost silně pršelo. Není divu, že se nám po příjezdu do Borových Lad nikam nechtělo – naše skupina čítala celkem 11 účastníků, měli jsme tedy co povídat i plánovat. Vše záleželo na počasí – v neděli ráno se ukázal vhodný den pro cykloturistiku, proto jsme zvolili osvědčenou trasu ověnčenou vzpomínkami.

Připraveni na cestu. Foto Libuška Bohatá.
Penzion u Puštíka v Borových Ladech. Foto L. Bohatá
Libuška a Ivan Bohatí mají svůj program.

Úvodem zařadím mapku této části Šumavy:

Přehledná mapka oblasti západně od Borových Lad.

Focení v terénu zůstalo tentokrát na mně a ščudle, příroda se místy ukazovala v dobrém světe, ale já jsem ho určitě nedokázala správně využít… Navíc jsem naposledy jela na kole v polovině června 2018 – nedlouho poté nabral náš život zcela jiný směr.

Uvítání na Knížecích Pláních.
Na Knížecí Pláně přijíždí Míla, která už léta organizuje putování Šumavou a dokáže pro turisty vybrat nádherné cesty se zajímavými cíli.
František a Věrka s malou Dominikou zdolali první úsek cesty.
Jediný zachovaný dům na Knížecích Pláních – dříve tu bývala hájenka, dnes budova slouží jako penzion s hostincem.

Malé nahlédnutí do historie: Krátce před příchodem 19. století povolil kníže Schwarzenberg postavit na svém panství ve výšce 1024 m n. m. domky, v nichž se usadili dřevaři. Ti však museli nejdříve přidělený pozemek vyklučit a pak obdělávat, za stanovenou mzdu pracovat v lese a navíc odvést několik dní v roce robotu na panském – této povinnosti se obyvatelé Knížecích Plání a okolí zbavili až v roce 1913, na což zřejmě upomíná památník nedaleko bývalého kostela.

Krajina kolem Knížecích Plání.
Na úpatí kostelního vrchu je památník s vytesaným letopočtem 1913, pod ním je dřevorubecké nářadí: vpravo sekyra, vlevo sapina, která se používá pro přenášení, zvedání a manipulaci s kulatinou.
Na okolní loučce jsem našla pouze jedno poupě zlatohlavé lilie, které se zde objevovaly zřejmě od doby, kdy rostly v zahrádkách u domů po válce vystěhovaných osadníků.
Ještě v roce 2013 jsem zachytila na stejném místě tuto květinovou úrodu, blízké okolí zdobily další lilie.

Kostel sv. Jana Křtitele byl vysvěcen v roce 1864, v té době tu žilo v 60 domech 725 osob, převážně německé národnosti. V roce 1956 byl kostel odstřelen, přilehlý hřbitov obnovili roku 1992. (V minulých článcích o návštěvách této části Šumavy naleznete příslušné fotografie.)
V současnosti spadají Knížecí Pláně pod obec Borová Lada a jsou důležitou křižovatkou pěších a cyklistických tras. Vybrali jsme si modře značenou cestu a vyjeli a vystoupali 🙂 po ní na Bučinu, dříve nejvýše (1200 m n. m.) položenou obec u nás. Osada byla po válce vysídlena a v roce 1956 zcela zničena, zdejší kaplička se dočkala obnovy roku 1992.

Obnovená kaplička na Bučině.

Zajeli jsme se podívat k hotelu Alpská vyhlídka a k replice železné opony, posvačili u stolu zdejšího turistického odpočívadla, pročetli nové informační cedule, zavzpomínali a vydali se na cestu do Kvildy.

Při cestě z Bučiny na Kvildu se ještě udrželo několik lilií, zřejmě kdysi zasazených u křížku-poklony.

Dala jsem si práci s mapkou dnešní trasy:

Z Borových Lad jsme vyjeli na Knížecí Pláně, zašli na hřbitov, pak vystoupali na Bučinu, odtud sjeli do Kvildy a po zastavení u pomníku převaděčům se vrátili do penzionu v Borových Ladech = 27 km.

Vynechat dobře vedené informační centrum ve Kvildě by bylo turisticky nezodpovědné, po prohlídce a získání brožurek, a samozřejmě po kultovní zastávce v kvildské proslavené pekárně, jsme se rozhodli pro prohlídku hřbitova, který býval u zdejšího kostela sv. Štěpána.

Kostel sv. Štěpána ve Kvildě.

Od roku 1765 zde stával dřevěný kostel, který byl při požáru v roce 1889 i s vesnicí zničen, během několika následujících let byl z prostředků knížete Thuna von Hohenstein postaven kamenný stánek boží. V devadesátých letech minulého století byly vnější část kostela i interiér, včetně varhan, díky podpoře bývalých i současných obyvatel Kvildy renovovány.

Kostel z pohledu od hřbitova, který jej kdysi obklopoval.
Někdejší hřbitov u kostela sv. Štěpána ve Kvildě byl zlikvidován v 70. letech minulého století armádou – obec areál upravila v roce 2018, v jedné části jsou uložena torza bývalých pomníků, v jiném úseku se prý bude opět pohřbívat.

Dnešní cestu jsme jako vždycky v prvním šumavském cyklodni zakončili na loučce poblíž osady Františkov u památníku převaděčům.

Na desce je nápis: Touto stezkou opouštěli svobodomyslní občané svou vlast po únoru 1948. Věnováno Čechům a Němcům, kteří je s nasazením života převáděli.

Závěrem se podívejte na obrázek, který jsem udělala dneska v 6 hodin ráno:

Tak mě dnes po probuzení přivítal u okna penzionu ptáček, kterého mi jistě s pozdravením poslal Mirek.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.

*