Churáňov – Zhůří – Horská Kvilda

Putování Šumavou pěšky nebo na kolech
Borová Lada 11. – 18. 7. 2020
Úterý 14. července 2020

Šumavský letní seriál pokračoval cyklovýletem, na který jsme se vydali až před jedenáctou hodinou – trasa známá, tzv. rituální. S Miluškou a Františkem jsme si užívali zdejší přírody, pro mne byla možnost pobývat s přáteli skvělá a útěšná, přesto ale náročná – s každým dechnutím či šlápnutím do pedálů mě zabolelo, že Mirek, který tuto krajinu miloval, tu může být jen v mých vzpomínkách…
Ze Svinných Lad jsme se stejně jako včera vydali po krásné cyklostezce do Nových Hutí, na křižovatce za slatěmi ale zabočili vlevo, směrem na Pláně a Churáňov.

Sporthotel Olympia Churáňov – nový vlastník dokončil na začátku roku 2020 opravy komplexu – teď zřejmě kvůli pandemii zeje luxusní hotel prázdnotou.

Po modré značce jsme přijeli na Zlatou Studnu, kterou důvěrně známe i ze zimních běžkařských výletů, odtud po Danielově cestě ke Třem jedlím.

Iva Svobodová vyfotila Mirka a Václava v lednu 2019 cestou ke Zlaté Studni.
Rozcestník udává kilometráž v této části trasy. Foto Mirek v roce 2013.

Neznačená cesta u uvedeného rozcestníku dovede turistu asi po kilometru na Ranklovskou paseku, jednu z nejdrsnějších lokalit Šumavy, která se rozkládá ve výšce kolem 1100 metrů mezi Horskokvildskými a Zhůřskými slatěmi.

Z různých informací o tomto turisticky zajímavém místě jsem se dozvěděla, že na pasece, původně snad na místě bývalé sklárny, stávala osamocená útulná usedlost, která nesla jméno Ranklhaus po svém původním majiteli, jistém Ranklovi. Zde se 16. 1. 1819 narodil legendární šumavský silák zvaný Rankl Sepp, vlastním jménem Josef Klostermann.
Sepp byl neobvykle vysoké postavy (213 cm), nenáročný, odolný vůči zdejšímu nestálému počasí, veselý a všemi oblíbený člověk. Jako silně věřící často pěšky navštěvoval 8 km vzdálený kostelík v Nicově.
Se svou mnohem mladší ženou Cecílií ze Zhůří zde hospodařili a vychovali sedm dětí. Živil se povoznictvím pro nedalekou sklárnu ve Zlaté Studni a svážením dřeva. Svou úžasnou fyzickou sílu rád využíval k prospěchu ostatních a občas k urovnání nesvárů.
Ke sklonku života prodal usedlost (v roce 1953 zbourána) městu Kašperské Hory a přestěhoval se do Jáchymova u Stach, kde 19. 1. 1888 zemřel a na hřbitově ve Stachách je pochován s manželkou, která ho přežila o téměř 40 let.

O životě Seppa Rankla se více dozvíte v románu Karla Klostermanna „V ráji šumavském“.

Základy někdejšího stavení na Ranklovské pasece, vlevo je lesácký přístřešek – obrázek udělal Mirek v roce 2013.

Fotografie s popisky z této části trasy (Ranklov, Zhůří, Huťská hora, Horská Kvilda), i ostatních výletů šumavských, naleznete ve článcích z roku 2012 a 2013.

Krásná lesní cesta vedla do bývalého Zhůří a stále vzhůru až na Huťskou horu. Že jsou z jejích svahů, na kterých stávaly chalupy osady Zhůří (dříve Haidl) nádherné výhledy na protější hory s dominantou německých Roklanů, nemusím jistě zdůrazňovat.

Roklany (1453 m n. m.) při pohledu z Huťské hory (1187 m n. m.).

Odměnový sjezd do Horské Kvildy patří k bonusům této trasy – jako vždycky jsme zastavili u hotelu Rankl a obhlídli, co nového vystavil zdejší řezbář pan Ladislav Pavel na zahradě u své chalupy.

Hotel Rankl na Horské Kvildě.
Proti hotelu je na zahradě u domu řezbáře pana Pavla socha Seppa Rankla, kterou podle dochované fotografie vytvořil z dubového dřeva.
Na loučce u domu jsou i další sochy: zde si dobře rozumějí Josef Švejk s Charlie Chaplinem.
Tři betonové zmenšeniny soch z Velikonočního ostrova připomínají slavnou historii – Thor Heyerdahl pozval v roce 1986 syna pana Pavla, aby „rozchodil“ sochy na ostrově – ing. Pavlu Pavlovi se to podařilo!
Nejnovější řezbářova socha před jeho chalupou na Horské Kvildě.

Zaznamenala jsem dnešní cyklotrasu do mapy:

Z Borových Lad kolem Chalupské a Novosvětské slati do Nových Hutí, pak na Pláně a kolem bývalého skokanského můstku na Churáňov, po MTZ na Zlatou Studnu, po ŽTZ na Zhůří a Huťskou horu, návrat přes Horskou Kvildu a Kvildu do Borových Lad – celkem 40 km.

V knize Krajem šumavských Lad autora Karla Petráše jsem se dočetla zajímavé informace o tom, jak dávní obyvatelé vybírali místa pro své chalupy – je pravda, že ty, které zůstaly zachovány, krajinu krášlí, ne jizví.
Autor napsal, že výběr místa pro budování chalup byl pečlivě zvažován, i když tehdy lidé nic nevěděli o geopatogenních zónách. Od svých rodičů byli vedeni k pozorování okolní přírody a všímali si různých jevů. Proto nestavěli nikdy svá obydlí v místech, kde stromy mají zkřivený růst, trpí hnilobou a trhlinami v kůře, kde často dochází při bouřích k zásahu blesků, kde při větších deštích bylo nebezpečí zaplavení a kde se hojně vyskytovali hadi a mraveniště.
Jsou to zdánlivě obyčejné věci, přesto ale jejich dodržování usnadnilo obyvatelům v této drsné krajině život.
Odpoledne jsme udělali společnou vycházku k Chalupskému jezírku na Svinných Ladech – kdo nezajde tam, jakoby na Borovoladsku nebyl. 🙂
Následující dvě fotografie pořídila Libuše Bohatá.

Chalupské jezírko jsme podle tradice navštívili společně s dalšími účastníky akce pořádané KČT Tesla Jihlava – odevzdali jsme se plynutí času, odpočívali i vzpomínali.
Z Chalupského jezírka k nám vpodvečer promlouval dávný svět lesních samot.

Závěrem jednu zajímavost: V roce 1932 byl na Šumavě natáčen první zvukový film podle románu Karla Klostermanna „Ze světa lesních samot“. Prý stál jeden milion korun.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.

*