Vycházka na jih od Jihlavy

Přes Sasov do Rančířova a zpět k Jihlavě na Skalku
Sobota 28. listopadu 2020

Vycházku údolím říčky Jihlávky připravila Iva Svobodová, aby ji nabídla zájemcům zvyklým na konci každého roku pod jejím vedením projít trasu, která není jen turistickou akcí, ale i společenským setkáním. (Letos však kvůli všeobjímajícímu koronavirovénu sevření ve velmi netradiční úpravě.)
Uběhlo jen pár dní, co jsme prošly trasu, sice krásnou, ale obtížně schůdnou a turisticky neznačenou, když se Iva rozhodla pro méně náročnou oblast vedoucí z Jihlavy po modře značené turistické trase. S radostí jsem přijala pozvání k průzkumu, kvůli kácení a odvozu kůrovcového dřeva je nutné mít přehled o situaci.

Na sraz, který jsme si daly v 10 hodin, jsem přišla pěšky a společně jsme se vydaly údolím Jihlávky přes Heulos a kolem ZOO, abychom se mohly zastavit u obou Brněnských mostů, které překlenují bažinaté údolí říčky. Ta už je v těchto místech téměř na konci své pouti – poblíž mostu U Jánů se stéká se svou starší sestrou řekou Jihlavou, které přinese vody až od Pavlova a Stonařova a všech potoků jižně od města Jihlavy, tedy z východního úbočí lesnatých kopců kolem dominantního Špičáku. Vždycky stával v tomto zamokřeném údolí pod historickými hradbami města dřevěný most, ve 20. letech 20. století se započalo se stavbou mostu kamenného, dokončen byl v prosinci 1927 a už v té době se vědělo, že by si Jihlava zasloužila větší, protože tento, 46 metrů dlouhý a necelých 9 metrů vysoký jednoobloukový most, navíc se 12 % stoupáním na straně jedné a 7,5 % na straně druhé, způsoboval v zimě velké problémy a průjezd autobusů byl i v létě ztížený.

Nejstarší trasa silnice Jihlava–Brno byla dokončena roku 1787, roku 1835 propojila Jihlavu s Pelhřimovem tzv. Nová Vídeňská silnice, dopravní provoz se tedy začal dožadovat pozornosti.
Starou císařskou silnici Znojmo–Praha, budovanou v letech 1739–1750, připomíná socha sv. Josefa na návrší u Rančířova.

V roce 1956 byl po dvou letech výstavby zprovozněn ve vzdálenosti necelých 100 metrů od původního mostu nový železobetonový, jehož trasa vede souběžně se starým Brněnským mostem. Jeho parametry jsou ale zcela jiné: délka bezmála 200 metrů, výška nad údolím dosahuje 19 metrů. Autorem je rodák z Telče, stavební inženýr Oldřich Hurych, který byl označován za průkopníka použití předpjatého betonu v mostním stavitelství.
V roce 2018 se uskutečnila oprava nového Brněnského mostu, která stála 50 milionů korun.

U břehů Jihlávky, v údolí nedaleko mostu, vystavěl v roce 1898 Hermann Pollacek továrnu na plyš, po válce byla znárodněna, do roku 2000 působila v areálu firma Alfatex, pak budovy chátraly. Nedávno byl průmyslový areál pod Brněnským mostem přestavěn na čtyři domy o 52 bytech.

Této lokalitě se říkávalo Jihlavské Benátky, na druhém břehu Jihlávky vyrostlo před několika lety dětské dopravní hřiště pojmenované U Rybníčků. Oba názvy mají historický původ:
V údolí, kde o vodu nebyla nikdy nouze, vznikly kdysi dva rybníky, jeden nazvali Koňský, druhý, menší, prý byl bezejmenný. Oba rybníčky byly zavezeny v polovině 50. let minulého století, zřejmě v souvislosti se stavbou nového Brněnského mostu.
Původní účel založení rybníka byl sice plavení koní, ale pak se začalo v zimě na jeho ploše bruslit, dokonce vystavěli Ledový bruslařský stadion s restaurací a lokalita byla v Jihlavě populární tak, že ještě na počátku 20. století se tu bruslilo. Existují fotografie tzv. Jihlavského kluziště na Koňském rybníce, které zveřejnil pan Okáč v publikaci o historii Jihlavy.

Asi kilometr odtud je další oblíbené místo jihlavských obyvatel, Stará plovárna, která poskytovala prostor ke sportu, ale i setkávání lidí.

Fotografii někdejšího areálu plovárny a její historii najdete ve článku Toulky Vysočinou z roku 2016. Dnes jen připomenu, že v roce 1843 prosadil generál Johann Franz Kempen, velitel jihlavského 8. pěšího pluku, aby rybník u mlýna, který stával nedaleko, sloužil jako vojenská plovárna – po deseti letech přešel objekt pod správu města; generál Kempen se po událostech roku 1848 dal do služeb rakouského četnictva, odkud se vypracoval až na místo velitele tajné policie.

Modře značená cesta vedla loukami u Sasova a vzhůru přes kopec k Ráji a Rančířovu – i tady se naskytla zajímavá podívaná – kopec nad říčkou Jihlávkou porostlý starými a mohutnými stromy si vyžádal důkladnou údržbu, což je však velmi náročná záležitost – je nutné zabránit, aby pokácené stromy padaly po svahu dolů na chaty a domky u řeky, ale bylo je možno nakládat a odvážet z hořejší výstupové cesty mezi vesnicemi. Toho lze dosáhnout jedině při nasazení stromolezců a odborníků na rizikové kácení stromů.

Zajímavé místo u řeky Jihlávky s názvem V Ráji je spojováno se zpracováváním stříbrné rudy, která se ve středověku všude v okolí dolovala, je tu několik zachovaných šachet.

Hezkého obrázku jsme si užily při příchodu nad údolí, v němž se usadila vesnice Rančířov – z našeho stanoviště jsme nejdřív viděly jen výrazný architektonický prvek ve středu obce, tedy kostel sv. Petra a Pavla a bývalou faru.

Rančířovskou dominantou je bezpochyby i javor klen, který podle odhadu odborníků zdobí svah nad obcí už 150 let.

Odtud jsme se vlastně začaly vracet k Jihlavě, je tedy čas podívat se na mapku:

Pro orientaci uvádím body na trase:
Jihlava-Bedřichov – Heulos – ZOO – dětské dopravné hřiště U Rybníčků – Stará plovárna – Pančava – Sasov – V Ráji – Rančířov – Domky – ulice Znojemská – Na Bělidle – U Větrníku – Barvířská – Skalka – Bedřichov
Silnička turisticky neznačená nás přes kopec dovedla do údolí Jihlávky k modré značce, z níž jsme zanedlouho zvolily směr město, ulice Znojemská a odbočily vlevo ke Skalce.

Názvy ulic Na Bělidle, Barvířská, U Koželuhů upomínají na práci, kterou se kdysi obyvatelé v této lokalitě živili.
Cíl vycházky byl na kopci jižně od středověkých hradeb města – prý tu bývalo jedno z jihlavských popravišť, určené především pro ženy. První poprava se konala v roce 1583. V polovině 19. století nechal na tomto oblém kopci postavit kříž Johann Merfort, majitel nedalekého statku, za komunistické éry byl kříž odstraněn, před několika lety umístěn na původní podstavec jiný.

Podle údajů pracovníka jihlavského muzea Radima Gondy nejsou žádné věrohodné zprávy o tom, že právě v těchto místech bylo popraviště, takže je možné, že se zde neodehrály žádné tragedie. Tvar kopce prý může souviset se středověkou těžební činností, je to v podstatě halda a přítomnost štol prý potvrzuje i tajemný kruh tmavší trávy, který se na svahu objevuje.

Přenesu se teď do prosince 2020, kdy se v pondělí 28. opravdu uskutečnila plánovaná vycházka, ovšem už beze mne – dopřála jsem si koronavirový pobyt v nemocnici se vším, co k tomu patří.

Uvedla jsem, že na tomto předměstí stál statek Johanna Merforta – ten nechal v roce 1838 pod kopcem, v místě zvaném Na Skalce, postavit na barokní sloup od neznámého autora sochu Panny Marie, kopii díla z kostela Panny Marie Zellské v Rakousku. Po druhé světové válce byla památka stržena a zavezena hlínou.
Při opravách nedaleké studánky bylo torzo objeveno a předáno akademickému sochaři Otakaru Marcinovi, který sloup i sochu obnovil.
Slavnostnímu požehnání památky 30. srpna 2011 jsme byli s Mirkem přítomni (viz Studánka na Skalce).

Závěrem se podívejte, jak vyhlíží okolí středověkých hradeb města Jihlavy:

Související článek:
Cesta pohádkovým lesem – z hřiště U Rybníčků je vidět stav starého průmyslového areálu pod Brněnským mostem.