Další výlet v rámci prázdninové akce Toulky Vysočinou 2016 pořádané Klubem českých turistů Bedřichov Jihlava
Čtvrtek 4. srpna 2016
Členové KČT Tesla Jihlava se rozhodli podpořit své bedřichovské kolegy účastí na jejich organizačně náročné akci a vybrali si trasu z Jihlavy na Okrouhlík. Mirek ten den strávil jako pomocník na stavbě, ale já jsem ráda přijala jejich pozvání – byla jsem zvědavá na novou naučnou stezku Stará plovárna, která vznikla na trase, po níž jsem delší dobu nešla, krásné počasí a vymydlená obloha slibovaly pohodový den, ale hlavním důvodem byla společnost milých přátel.
Už v půl osmé ráno jsme se sešli u Znojemského mostu a vydali se po modře značené turistické pěší trase směrem na Starou plovárnu ležící na pravém břehu říčky Jihlávky. V roce 2013 bylo v této lokalitě, sotva 15 minut od centra města, umístěno deset informačních cedulí, na nichž se návštěvník dočte nejen o historii Staré plovárny, ale seznámí se i s vegetací a zvířenou této oblasti.
Lokalita má bohatou historii – už od roku 1376 zde stával mlýn U Dlouhé stěny, v roce 1843 byl nad mlýnem postaven rybník a generál Johann Franz Kempen, velitel jihlavského 8. pěšího pluku, prosadil, aby rybník sloužil jako vojenská plovárna, už roku 1854 ale přešla pod správu města a okolí bylo upraveno jako park.
Chtěla jsem se dozvědět něco bližšího o generálu Kempenovi (1793–1863), který ve 30. a 40. letech 19. století přispěl ke zvelebení Jihlavy natolik, že se stal čestným občanem města a v roce 1859 mu byl na dnešním náměstí Svobody, tehdy nazvaném jeho jménem, zbudován pomník (první v Jihlavě). Vyčetla jsem, že jeho velice úspěšná vojenská kariéra skončila v roce 1849, neboť přešel do jiného resortu a stal se prvním velitelem četnictva v Rakousku – stoupal po žebříčku hodností a moci politické – jako velitel tajné policie je spojován s érou Bachova absolutismu. Pomník J. F. Kempena, nositele mnoha vyznamenání a čestného občana několika měst, byl po vzniku Československé republiky odstraněn. (Autorem pomníku byl významný sochař Emanuel Max /1810–1901/)
Dřívější pojmenování Vojenská plovárna či plovárna U Dlouhé stěny byla nahrazena současným názvem poté, co po skončení první světové války vznikla nová plovárna U Českého mlýna – Stará plovárna pak sloužila jen rybářům, neboť kvalita vody se výrazně zhoršila.
Dřívější mlýn U Dlouhé stěny byl ve 20. století přestavěn na tkalcovnu, poté byla v budově pletárna. V roce 1924 byla zde vybudována továrna na výrobu pian, která se udržela v provozu až do roku 2006 – pro zdejší objekty se vžil název Klavírka.
Od roku 2002 spravuje plovárenský rybník, proti původní velikosti zmenšený na polovinu, Povodí Moravy – nádrž slouží jako protipovodňová a pro rybáře.
Pokračovali jsme modře značenou cestou – je zvolená velice dobře, hodí se pro procházky městských obyvatel všech věkových skupin, pořád je něco pěkného k vidění. V Rančířově jsme si odpočinuli na travnatém plácku, řeč při tom rozhodně nestála.
Nedaleko odtud, na návrší při bývalé císařské silnici, je zajímavá socha sv. Josefa, o níž jsem před časem psala.
Kousek za Rančířovem jsme se dostali do zóny starých rybníků,
což je znamení, že se blížíme do rekreační oblasti, která vznikla kolem kaskády tří rybníků Okrouhlíků, vybudovaných na začátku 20. století italskými dělníky. První chata zde byla postavena v roce 1917, některé prameny udávají dokonce rok 1902 – před 2. světovou válkou tu bylo 33 chat, které vlastnili Češi i Němci.
V současnosti je tu prý asi 150 chat, jejichž majitelé sem jezdí často a rádi – vybudovali si zde tenisový kurt, konají různé sportovní turnaje, koncertují tu hudební skupiny – to vše organizuje osadní výbor. Ústředním bodem osady je trampská hospoda U Billa, kam zamíří každý příchozí.
Při příchodu do osady jsme nemohli minout nově zastřešenou Marhanovu studánku a odpočívadlo u ní.
Obrázek hospůdky a její interiér naleznete ve článku Za ostružinami na Okrouhlík.
Rozhodli jsme se k návratu do Jihlavy po zeleně značené cestě přes Větrník. Podívejte se na mapku celé trasy:
Některé nadšené kolegyně si ale neodpustily rituální ponoření do rybníka a uplavání, jak pravily, své dávky (která by pro mne ovšem byla smrtelná). Inu, strávili jsme na Okrouhlíku hezké chvilky, vyfotili se a capali k Jihlavě.
Následující snímek už jste kdesi viděli:
Nezdá se to, ale celý pěší okruh až do cíle v bedřichovské sokolovně měřil 25 kilometrů.
O zajímavostech na trase, kterou jsme procházeli, se dočtete ve článcích:
Jarní vycházka z Kostelce přes Popice a Větrník do Jihlavy,
Studánka Na Skalce.