Po Březinově cestě z Horních Dubenek do Počátek

Červeně značená cesta nabízí v tomto úseku několik atraktivních turistických cílů:
Chadimův mlýn, okolí rybníka Bor, kamenný kruh druidů na evropském rozvodí, Lázně Svaté Kateřiny a historické město Počátky.

Úterý 10. srpna 2021

Lída a Láďa Březinovi z KČT Tesla Jihlava pořádali vycházku, jejíž trasu vtipně situovali do míst, kterými vede snad nejdelší turistická značená trasa Vysočinou nazvaná Březinova cesta. Ta je věnovaná básníkovi Otokaru Březinovi a začíná v Počátkách, jeho rodišti (1868), pokračuje přes Telč, kde chodil do gymnázia, dále vede do Nové Říše, kde žil a učil (1888–1901), končí v Jaroměřicích nad Rokytnou, kam básník přesídlil, v roce 1929 zemřel a je pochován. Březinova cesta je červeně značená, asi 55 km dlouhá – dnes jsme tedy prošli jen malou část.

V Horních Dubenkách u Chadimova mlýna, kde vycházka začínala, se sešlo 19 turistů.
Březinovi měli zamluvenou prohlídku zdejšího mlynářského muzea. Dobrou půlhodinu se nám věnoval majitel mlýna, provázel nás po mlýnici a vysvětloval, co mlynáři dělali, jaké stroje a nářadí potřebovali, ozývala se historická slova dávno neslyšená – kadlub, žernov, lub, oškrda, korčák, hasačert… Soustředila jsem se převážně na jejich libozvuk, protože provoz mlýna mi přišel tak složitý!
Nedivím se, že zdatný mlynář musel být všeumělec – rozumět regulaci vody, práci se dřevem, elektrikou, kovy, převody… Je to fabrika, kterou je potřeba udržovat stále v chodu, opravovat s vědomím, že na sebe vše navazuje.
Mlelo se mnoho druhů mouky, krupice, krup apod., bylo třeba rozdělit výrobky do oddělených částí a pak správně napytlovat. Bylo to opravdu zajímavé, ale víc o tom nedokážu říct, zbyl mi jen pocit nesmírné složitosti mlynářského díla. 🙂

Rod Chadimů sídlí ve mlýně u Horních Dubenek od roku 1644! Fotografie účastníků vycházky.
Při prohlídce mlynářského muzea, vybudovaného v původní mlýnici, jsme viděli jak historické, tak i novější vybavení a při výkladu slyšeli dávno zapomenutá krásná stará slova.
První zmínka o mlýně na tomto místě je z roku 1451, v roce 1644 ho koupil předek dnešních majitelů, roku 1926 mlýn vyhořel a při rekonstrukci byl vybaven moderními stroji. Po znárodnění začal chátrat a přestal fungovat, v roce 1995 byly dokončeny restituce, nyní je opraven, ale slouží jako muzeum.
Současný vlastník provozuje rodinnou ekofarmu a provází návštěvníky mlynářským muzeem.
Po prohlídce mlýna se vydáme s Březinovými na trasu Březinovy cesty.

Za všechny fotografie v tomto článku děkuju Františkovi, jen několik (lehce je podle kvality poznáte 🙂 ) jsem spáchala já.!
Další zastávkou byl nedaleký rybník Bor, po jehož hrázi vede červená turistická značka.

Rybník Bor, přezdívaný též Krvavec či Nebesák – prochází jím rozvodí Černého a Severního moře.

Sluší se vysvětlit názvy rybníka: Nebesák proto, že nemá přítok a je zásobován pouze dešťovou vodou „z nebes“. Krvavec proto, že tu v bitvě 17. listopadu 1423 byli poraženi vojskem Menharta z Hradce husité a krev zabitých bojovníků zbarvila vodu rybníka.
Jiný výklad říká, že hnědá voda je způsobená rašelinou pokrývající část dna.
Zdejší rašelina prý je také příčinou vzniku rčení „Kouká, jako by mu někdo vypálil rybník.“
Vypráví se o tom příběh: Na vypuštěném rybníce, kde byla rašelina na troud vyschlá, si udělali pasáci ovcí ohýnek, který prudce vzplanul a rychle zasáhl velkou, suchou travou porostlou plochu dna, takže museli utéct… 🙂

Třímetrový kámen s kalichem byl u rybníka postaven při příležitosti 500. výročí bitvy. Nápis: Památník padlým vojínům husitským 1423–1923.

Trasa vycházky:

Trasa z Horních Dubenek k Chadimovu mlýnu, pak k rybníku Bor a stále po ČTZ do Jihlávky, ke kamennému kruhu druidů, do Svaté Kateřiny, cíl v Počátkách.

Na mapce je vidět, že na louce nedaleko obce Jihlávka pramení řeka Jihlava.

Boží muka u obce Jihlávka nechal v roce 1672 vybudovat Mikuláš Maňhal, jak je vytesáno v kameni.
Březinova cesta Vysočinou vede často lesem – v současné době je většina porostů kvůli kůrovci vykácená.

Přišli jsme na rozlehlou louku na náhorní plošině poblíž areálu Svatá Kateřina a tam jsem spatřila objekt, dosud zde neviděný – Kamenný kruh druidů, monument připomínající prastaré doby lidstva.

Na kopci nad Lázněmi Svaté Kateřiny vyrostla v roce 2014 replika megalitické stavby nazvaná Kamenný kruh druidů či tzv. český Stonehenge.

Na infotabuli bylo přesně popsáno, jak má zájemce meditovat a co mu to přinese, ale k tomu neměl žádný z našich účastníků možnost – koukali jsme a žasli, nesoustředili se.

Turista-fotograf František zkouší čerpat energii u jednoho z kamenů.
Kamenný kruh s obvodem 108 metrů tvoří 33 menhirů, velkým středovým kamenem, umístěným ve výšce 717 m n. m., prochází evropské rozvodí.
Průchod do kruhu tvoří na západní straně dva největší kameny, další světové strany jsou též vyznačeny vysokými kameny, v místě panuje magická atmosféra, každý mimovolně ztiší hlas.

Při průchodu do kruhu je prý potřeba se zastavit, případně se rukama chvíli dotýkat kamenů pro načerpání energie, citlivější lidé snad na dlaních ucítí jemné brnění, celý prostor má být prostoupen pozitivní energií – nevím, nebylo mi dáno, ale zážitek z návštěvy byl pěkný.

Zanedlouho jsme byli v areálu bývalých Lázní Svaté Kateřiny – místo, které si pamatuju před léty omšelé a smutné, doslova vstalo z popela. Těší mě, že při každé návštěvě je rezort, jak se teď říká, krásnější.
Psala jsem o historii lázní už vícekrát, teď jen pro připomínku zařadím několik fotografií.

Alej v bývalých Lázních Svaté Kateřiny.

Vydatný pramen byl objeven v 15. století, od té doby je využíván, vznikly tu tzv. vzdušné lázně. V sezoně 1909 tu jako lázeňský lékař působil MUDr. Antonín Čapek (1884–1929), v době prázdnin sem za ním přijeli jeho synové, pozdější významní umělci Karel a Josef, také dcera Helena, která o zdejším pobytu napsala v knize Moji milí bratři.
Roku 1917 lázně vyhořely a jejich činnost už nebyla obnovena, část budov byla opravena během války a v nich v roce 1953 vznikla dětská ozdravovna. Dnes je tu relaxační centrum.

Kaple sv. Kateřiny byla vystavěna v areálu bývalých vzdušných lázní.
Pramen sv. Kateřiny byl objeven a využíván od 15. století, je vydatný a má ideální složení.
Dnes je ve Svaté Kateřině relaxační a ozdravné centrum.
Svatokateřinský areál je volně přístupný, vycházky po parku a okolí mají stále léčivý účinek.

Procházka v lázeňském parku byla příjemná i kvůli velkému vedru a silnému větru, naše cesta ale pokračovala ještě pár kilometrů do Počátek.

V krajině mezi Svatou Kateřinou a Počátkami je mnoho rybníků a pramenů, např. sv. Markéta, sv. Vojtěch (vodu z nich užívají místní obyvatelé z veřejné sítě), nedaleko města je hotel Letohrádek sv. Vojtěcha.

Počátky leží na historických česko-moravských hranicích, žije tu asi 2 500 obyvatel, centrum města je vyhlášené památkovou zónou.

Hlavní náměstí v Počátkách – zde se kolem sloupu a hotelu u Modré hvězdy s vlajícími vlasy proháněla na kole Magda Vášáryová jako „paní sládková“.

Byla příležitost zopakovat si proslulou větu Zdeňka Podskalského, který v Postřižinách jako jeden z občanů, kterého hrál, řekl: „Tato kašna a vlasy paní sládkové jsou ozdobou města!

Kostel sv. Jana Křtitele v Počátkách.
Barokní sousoší sv. Jana Nepomuckého, později byla kolem něj postavena empírová kašna.
Rodný dům básníka Otokara Březiny (1868–1929).
Rodný dům Tomáše Pešiny z Čechorodu (1629–1680) – byl to kněz, dějepisec, horlivý vlastenec, souputník Bohuslava Balbína.
Nad pamětní deskou Tomáše Pešiny jsou erby pánů z Hradce – rodový a alianční.
Na druhé straně náměstí, proti rodnému domu Tomáše Pešiny, je poblíž kostela budova staré pošty, na jejíž fasádě připomíná deska, že zde 16. XII. 1851 na cestě do vyhnanství v Brixenu přenocoval Karel Havlíček Borovský.
Kaple sv. Anny byla v Počátkách založena v roce 1694 spolu s chudobincem. Je to barokní osmiboká stavba, na fasádě je reliéf sv. Anny. Kapli nyní využívá Sbor církve evangelické.

Tak jsme si užili krásného počasí, historických i kulturních zajímavostí, dobré společnosti přátel a pro vzpomínku nám Lída a Láďa Březinovi na zpáteční cestu přidali něco pro hezkou vzpomínku:

Na pamětním listě jsou zachyceny hlavní body trasy.

Může se stát, že pro někoho z našich čtenářů bude tenhle výlet inspirací? Nebylo to víc než 13 km. 🙂

Související články:
Otokar Březina v Nové Říši,
Vernisáž výstavy Otokar Březina v Nové Říši.

2 odpovědi na “Po Březinově cestě z Horních Dubenek do Počátek”

  1. Míšo, musel to být krásný den – mrzí mě, že jsem tam nemohla být s vámi. Ale sepsala jsi to tak krásně, že jsem tam aspoň virtuálně byla dodatečně taky. Díky. Iva

Napsat komentář: M+M Zrušit odpověď na komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.

*