52. ročník dálkového a turistického pochodu a cyklojízdy
Sobota 3. září 2022
Jely jsme s Mílou vlakem v 7.37 do Havlíčkova Brodu, na obvyklém místě startu v zasedací místnosti MÚ v Rámech jsme se přihlásily na trasu 15 km, tzn. kolem rybníků do Knyku a přes pelestrovské lesy zpět do Havlíčkova Brodu.
Ráno jsme šly přes náměstí, kde byly trhy, pak parkem Budoucnost – tam byl problém, protože se opravuje cyklostezka a vše je zahrazené – nakonec jsme našly průchod a ze zadní strany zimního stadionu se dostaly k rybníkům, pak do místa, kde vždycky končívá dětská trasa – v údolíčku nedaleko bývalého lomu jsou přichystány různé hry pro děti, ale hlavně je možné zakoupit a opéct si špekáček 🙂 – toho jsme s Miluškou využily, pochutnaly si a popovídaly se známými.
Míla probrala turistiku tuzemskou i zahraniční s Jirkou Kočím a jeho Jarkou – ukázalo se, že Jirka navštívil 98 zemí a zanedlouho se chystá doplnit dvě zbývající do stovky. Zadržel ho covid, jinak už by měl dokončeno. 🙂
Cesta nás zanedlouho dovedla ke kamenné soše Anděla, vytvořené Radomírem Dvořákem jako duchovní zastavení na cestě – kolemjdoucí si mohou odpočinout a pomodlit se či jinak rozjímat.
Na krásném místě v aleji nad lužními loukami byl Anděl instalován v roce 2021, se sochařem spolupracoval umělecký kovář Jan Schwarz ze Svatého Kříže u Havlíčkova Brodu.
Nedaleko tohoto idylického místa rozložil svůj stánek Láďa Rásocha, člen KČT Havlíčkův Brod, který připravil výstavku, věnovanou značení a informoval zájemce o všem, co se značení pěších tras týkalo.
Šly jsme dál do Knyku – už dlouho jsem tam nebyla – na kraji vesnice jsme zabočily k hospodě, kde byla avizovaná kontrola – daly jsme si kávu a popovídaly s přítomnými turisty z mého mateřského odboru Čeřínek Jihlava.
Až na Rozňák jsme se držely zelené značky, tam jsme přešly na modře značenou cestu vedoucí do pelestrovských lesů.
Známá Pelestrovská hospoda leží kousek od naší trasy – byli jsme tam zjara na májovém hvězdicovém pochodu a nedávno, 13. srpna, jsme byli pozvaní na Oslavu 130. výročí založení KČT v Havlíčkově Brodě, tak jsme raději chtěly vidět Pelestrovskou studánku – ta se však podle Hydrometeorologického ústavu jmenuje Kristova studánka.
Název „Pelestrovská studánka“ je novodobý, původní název, jak místní obyvatelé tvrdí, zní „Kristova studánka“ – podle majitele lesa pana Kristy z Perknova. Pramen je součástí monitorovací sítě Českého hydrometeorologického ústavu.
V červnu 2017 byla instalována nová budka pro odečty, v době našeho pobytu bylo zde upozornění, že rozbor vody odhalil kontaminaci fekálními bakteriemi, prý z okolních polí a lze předpokládat i další chemikálie.
Cesta ke studánce je zarostlá křovinami, místy až zatarasená, ale došly jsme tam a divily se, jak je vše jiné, než si pamatujeme – les v blízkém okolí zmizel, úseky kolem potoka zarůstají křovím a bejlím…
Do Havlíčkova Brodu jsme se vracely po MTZ kolem romantického rybníka Drátovec a pak stále údolím potoka na rozcestí Rozkoš, kde stojí dům, v němž v časech Karla Havlíčka Borovského, za jeho studií na gymnáziu, bývala hospoda.
Pamětní deska na domě je vyčištěna a opravena, ale není tam žádný životopisný údaj, což jsme se obě shodly, že je špatné, protože lidé se neorientují. (Viz Havlíčkobrodská padesátka 2016)
Celou cestu do centra Havlíčkova Brodu, která vede kolem rozsáhlého areálu Psychiatrické léčebny, pak kolem staré nemocnice, až na náměstí, jsme si, inspirovány pamětní deskou rozkošskou, povídaly o poměrech v dobách Havlíčkových, o jeho snahách a textech. Tož tak.
V cíli jsme dostaly pamětní listy, občerstvení, popovídaly a pomalu šly kolem řeky Sázavy na vlak – odjížděl v 16 hodin. Obě jsme se shodly, že den se povedl k restauraci duše i těla.
Ten anděl od pana Dvořáka je moc hezký.