Pondělí 1. května 2023
Příběh ze života je páteří tohoto článku – bohatá historie třebíčská bude jen kulisou, fotografie z toho dne nemám.
Řekly jsme si s Týnkou, že první máj je příležitostí k netradičnímu strávení dne, nadchly se unikátní nabídkou informačního centra Třebíč na prohlídku baziliky sv. Prokopa s přístupem na trpasličí galerii, zamluvily vstupenky a těšily se. Po 9. hodině jsme dojely vlakem do Třebíče, prohlídka začínala v 10 hodin, takže jsme měly čas na procházku po nedávno zrekonstruovaném Karlově náměstí, povídaly si o sousoší sv. Cyrila a Metoděje, obhlídly nové kašny, potěšily se pohledem na sgrafita Černého domu. Byl hezký den, pohoda vůkol.
Došly jsme k infocentru u baziliky, abychom vyzvedly objednané vstupenky.
Pracovnice centra byly v kanceláři přítomny, ale dveře pro stojících asi 15 zájemců se otevřely pět minut před desátou. Nu což.
Před námi čekala mladá rodina s malým dítětem. Dítě bylo hodné, chovala je buď matka nebo otec, oba od pohledu slušní lidé, měli dobré foťáky, bylo vidět, že vědí kam a proč jdou. Řekli, že mají zamluvené 2 lístky a paní u počítače na ně štěkla, že jsou tři. Maminka řekla, že dítěti ještě nejsou tři roky, ale dostalo se jí odpovědi, že každý, kdo vkročí do baziliky, musí zaplatit 250 Kč, matka na to, že dítě bude držet v náručí a že ono nemá z výkladu ještě pojem. Odpověď zněla, že každý, kdo vkročí do baziliky, platí 250 Kč, že tedy požadují 750 Kč. Mladí chtěli vidět, proto zaplatili! Pracovnice infocentra se nestyděly přijmout peníze!
Prohlídka měla trvat 55 minut. Průvodkyně odříkala v bazilice co měla, pak pobídla k výstupu na trpasličí galerii a po chvilce druhými schody zpět dolů do lodi. O dítěti nikdo ani nevěděl, rodiče se střídali v nošení, druhý z nich fotil.
Trpasličí galerie je románský ochoz kolem kněžiště kostela. Je to jediná dochovaná románská galerie na našem území, přístup je po úzkých točitých schodech a sloupky, které nesou venkovní okna na ochozu, jsou malé, odtud název.
Naposledy jsme šli do krypty, vybudované k ukládání ostatků benediktinských mnichů, kteří klášter v Třebíči založili roku 1101 a baziliku vystavěli na začátku 13. století.
V tomto úžasném prostoru nás průvodkyně upozornila, že mezi žebry klenby jsou vidět dřevěná prkna – jedná se o 700 let starou výdřevu – před použitím na stavbu tehdy naskládali dřevo do jam a zalévali je vápenným mlékem – leželo tam i osmdesát let a ztvrdlo na kámen.
Asi po 5 minutách výkladu nás vybídla k samostatné prohlídce.
Při minulých návštěvách mě zaujaly kamenické značky, a protože o nich nepadla řeč, při „rozchodu“ jsem na tyto zvláštnosti upozornila Týnku a ukázala jí i další zajímavosti.
Na stěnách krypty je asi 600 rozličných značek jednotlivých kameníků ze stavitelské huti, která prý přišla z Francie – podle „podpisů“ na opracovaných kamenech pobírali zaměstnanci mzdu.
Během několika málo minut se podzemí baziliky pomalu vyprazdňovalo, zůstali tam jen ti mladí a my. Průvodkyně stála na schodech, dívala se neúčastně a několikrát opakovala: kdo má prohlédnuto, může vystoupit do zahrádky, kde končí prohlídka.
Mladí nevydrželi její pohled a opustili baziliku, my s Týnou jsme ještě prohlížely kamenické značky na kvádrech, povídaly si a hledaly shodné. Paní koukala – já jsem řekla: musíme už odejít? Ona na to: jestli máte prohlédnuto, tak můžete. Nevydržela jsem a odvětila: prohlédnuto nemáme, ale vidím, že stojíte o to, abychom budovu opustily, tak tedy půjdeme, prohlídka je však velmi krátká. Neodpověděla, ale dusila se vztekem.
Na bylinkové zahrádce jsem se podívala na hodinky – bylo 10.37 – prohlídka měla trvat 55 minut, začala po 10. hodině, protože platbu za objednané vstupenky na tuto hodinu pracovnice dříve nezvládla. Je snadné spočítat rozdíl. A za tohle zaplatili ti mladí 750 Kč – komentář si doplňte.
Šly jsme do židovského města, Týna četla infotabulky na jednotlivých domech – užívaly jsme si, výlet se dařil. V Zadní synagoze jsme koupily vstupenku na ženskou galerii, prohlídly pečlivě interiér i obrovský model židovského ghetta, měla jsem radost, že Týna se zajímá. Pamatovala si dobře, že jsme se s Mirkem a oběma holčičkami zúčastňovaly Pohádkové Třebíče.
Týna dnes poprvé uslyšela o Antonínu Kalinovi (*1902 Třebíč – †1990 Praha), zachránci více než 900 převážně židovských dětí. Za druhé světové války byl z politických důvodů vězněn v koncentračním táboře Buchenwald a za aktivní pomoci lékaře Jindřicha Flussera
(*1917–† 1994), poté doživotního přítele, se podařilo zachránit tolik životů. Antonín Kalina získal v roce 2012 in memoriam titul Spravedlivý mezi národy.
Pak jsme se vrátily na náměstí, koupily si pizzu, snědly ji na lavičkách a pomalu se vydaly k nádraží, abychom šly do nedaleké vyhlášené hospody U Kopečků a daly si oběd – Týna smažák a hranolky (jak jinak 🙂 ), já řízek s bramborovým salátem (jak jinak 🙂 ) – obojí čerstvé, výborné, porce za 119 Kč, vlídná a rychlá obsluha, celková cena 250 Kč!! Nelze nesrovnávat s ranním zážitkem….
Při čekání na vlak jsme si četly v tiskových materiálech z íčka – poutavá úprava a jednoduché povídání, které přesně cílí na takové návštěvníky jako je Týna.
Související články:
Třebíč – židovské město a synagoga
Zahájení jarní turistické sezony v oblasti Vysočina – Třebíč 2017