Zámek Rájec nad Svitavou

Architektonický skvost Moravy
Čtvrtek 24. července 2025

Zámek Rájec nad Svitavou je pozdně barokní zámek ze 2. poloviny 18. století, vzniklý přestavbou dřívější tvrze a renesančního sídla. Nachází se na vyvýšenině v blízkosti souměstí Rájec-Jestřebí a nese název původně samostatné obce Rájce nad Svitavou. Je chráněn jako národní kulturní památka. Správu zajišťuje Národní památkový ústav.

Předchozí věty uvedené na Wikipedii nás pobídly k tomu, abychom se s Ivou do Rájce nad Svitavou vydaly. Jely jsme vlakem v 6.26 z Jihlavy do Brna, tam přestoupily a krátce po 9. hodině dopoledne jsme dorazily na rozlehlé nádraží v Rájci-Jestřebí. Necelé 2 km čítala cesta k zámku, k němuž jsme došly po žluté turistické značce.

Klasicistní zámek francouzského typu postavili příslušníci šlechtického rodu Salm-Reifferscheidt. V interiérech je kolekce orientálního porcelánu, grafik a křišťálových pohárů vytvořených brusiči drahých kamenů na dvoře císaře Rudolfa II. V zámecké knihovně je přes 60 000 svazků, v pokojích drahé obrazy holandských a vlámských mistrů. Přibližně tak je uvedeno v letáku lákajícím k návštěvě zámku.

Pravděpodobnými zakladateli původní tvrze byli vladykové z Rájce, v polovině 15. století přešlo rájecké zboží do držby panského rodu Drnovských z Drnovic, vše zcela zničeno požárem v roce 1756.
Zakrátko koupil panství hrabě Antonín Karel Salm-Reifferscheidt (1720–1769), tajný rada, nejvyšší komoří, diplomat a hofmistr ve službách Marie Terezie a Josefa II., jemuž byl vychovatelem.
Bezprostředně po uzavření kupní smlouvy přikročil k výstavbě současného zámku, zakoupil i panství v Blansku a stal se zakladatelem nové rodové větve, píšící se Salm-Reifferscheidt-Raitz.

Po příchodu k pokladně se ukázalo, že prohlídka, o niž jsme měly zájem, začne až za ¾ hodiny, ale nabídli nám zatím výklad v bývalé zámecké kapli, což jsme rády přijaly.

Deska je připomínkou velkolepé přestavby původního pozdně gotického hrádku, dokončené roku 1570, jejímž výsledkem byl vznik honosného renesančního zámku a předzámčí.

Před vstupem do reprezentačních přízemních prostor zámku je umístěna socha Josefa II., k němuž měli Salmové vřelý vztah. Když se Josef II. stal císařem, byl hrabě Antonín Karel, stavitel zámku, jmenován nejvyšším komořím císařského dvora (1765–1769) a zároveň obdržel Řád zlatého rouna.

Velkým mezníkem v rozvoji železáren byl rok 1806, když jejich správu převzal hrabě Hugo František Salm-Reifferscheidt (1776–1836), který byl opravdovým průkopníkem blanenské umělecké litiny. Výborné spojení s okolním světem zajišťovala železniční trať, jejíž průběh z České Třebové prosadili Salmové už v roce jejího zprovoznění (1849) přes Rájec nad Svitavou. Dále vedla do Brna a Vídně, což bylo výhodné pro přesun lidí i litinových výrobků.

V roce 1945 byl zámek společně s dalším majetkem rodu Salm-Reifferscheidtů zkonfiskován na základě Benešových dekretů, přešel do vlastnictví státu a záhy po předání do péče odborníků byl zpřístupněn veřejnosti. To je důvod, proč zde zůstalo množství původního vybavení.

Jsou zde k vidění také malířská díla hraběnky Augusty, provdané Clam-Martinicové, jejímž prostřednictvím měli Salmové vazbu i na rodinu Mánesů.

Po ukončení výkladu jsme zašly do zdejší prodejní galerie a potěšily se vystavenými uměleckými výrobky. Nevynechaly jsme ani procházku pod letitými stromy v anglickém parku, založeném na svazích kopce, kde byl vystavěn zámek.

Cestou na náměstí přišel déšť, ale my jsme měly v úmyslu zajít na oběd do restaurace zámeckého penzionu Kopeček, proto nás nezaskočil.

Na obědě jsme si pochutnaly, mezitím déšť ustal, proto jsme si prohlídly náměstí, jemuž dominuje kostel.

Před 3. hodinou odpolední odjížděl vlak z Rájce-Jestřebí, o půl šesté jsme byly v Jihlavě.
Skvělý den!

Související články:
K pramenům Jevišovky – budkovská větev rodu Salmů
Za posledním puchýřem do Blanska – Moravský kras