Úterý 29. července 2025
Nejisté počasí nás přimělo změnit původní plán pobytu v přírodě na návštěvu Pelhřimova a poznávání jeho pamětihodností. Jely jsme s Ivou autobusem a spoléhaly na to, že pobyt v zařízeních, která jsme hodlaly navštívit, nám umožní vyhnout se ohlášeným přeháňkám.
Hned nedaleko nádraží jsme si prohlídly kapli a zanedlouho vešly Rynáreckou bránou do vnitřního města:
Iva fotila, za obrázky vděčně děkuji. 🙂
Nejdříve jsme zamířily do Turistického informačního centra:
Šrejnarovský dům je trojkřídlý jednopatrový dům s mansardovou barokní střechou postavený u zámku v roce 1614 obchodníkem se sukny Kryštofem Šrejnarem.
V informacích jsme dostaly brožurku „Stezka po stavebních slozích“, kde je uvedeno 43 objektů. Tímto způsobem pozná zájemce nejcennější stavby ve městě, které má statut městské památkové rezervace. My jsme je neprohlížely systematicky, ale jen ty, k nimž jsme náhodou došly – oceňovaly jsme informativní tabulky na fasádách.
V historickém domě, kde je TIC, sídlí i Galerie M, v níž právě dnes končila výstava s názvem Květinové opojení.
Bylo slunečno, proto jsme neváhaly s výstupem na vyhlídkovou, 60 metrů vysokou věž děkanského kostela sv. Bartoloměje.
Roku 1572 se město vykoupilo z poddanství a na konci 16. století byl Pelhřimov císařem Rudofem II. povýšen na královské město. Areál zámku sloužil jako radnice, poté jej využíval okresní soud. Od roku 1908 je tu městské muzeum.
Z věže byl krásný pohled na bělostnou kapli s křížovou cestou, proto jsme se k ní okamžitě vydaly.
Poté jsme se vydaly do Děkanské zahrady, abychom si připomněly děkana Františka Vaňka a nedaleký, často navštěvovaný Křemešník.
Děkanská zahrada náležela od začátku 17. století faře. Ve 30. letech 20. století ji zpustlou a zanedbanou obnovil děkan František Bernard Vaněk. V zahradě stával jeho roubený domek, z něhož po požáru zůstala jen část, upravená jako altánek.
Ze zahrady jsme vyšly na náměstíčko, před námi vpravo budova divadla, vlevo fara, proti nám vstup do kostela sv. Bartoloměje – nádherný pohled!
V celé stavbě se prolínají prvky gotické, renesanční a barokní. Do dnešní podoby byl dostavěn až na konci 18. století. V interiéru je barokní oltář a šest bočních oltářů, na stěnách a stropě se dochovaly fresky.
V kostele jsme nalezly upomínku na Msgre. Vaňka, který byl nezapomenutelnou regionální postavou.
Na oběd jsme zašly do restaurace Na Čtyrce ve středověkém domě na pelhřimovském náměstí – a věřte, či ne, sotva jsme překročily její práh, spustil se liják, který trval skoro půl hodiny, během níž jsme se dobře najedly a pak vykročily na náměstí, kde už začínalo znovu vykukovat sluníčko. 🙂
V plánu byla návštěva muzea.
Hned při vstupu do muzejních síní nás zaujala objemná kniha, u níž byl tento popisek:
Těšily jsme se na stálou expozici Josefa a Zdeňka Šejnostových, sochařů a medailérů pocházejících z Pelhřimovska. Ano, uviděly jsme rozsáhlou sbírku medailí, plaket, plastik, modelů a kreseb obou výtvarníků, otce Josefa Šejnosta, rodáka z nedalekého Těšenova (1878–1941) i syna Zdeňka (1921–2002).
Ale! U každého výtvarného díla Josefa Šejnosta byl pouze QR kód, takže jsme obě byly odsouzeny k nevědomosti – musely jsme se spolehnout na své předchozí znalosti, na některých dílech byl uveden název. Kurátorka, která se náhodou objevila, nechápala náš problém, řekla, že v „kastlíku“ na zdi je brožura, v níž jsou díla popsána. Brožura ale nebyla, tomu se hodně divila. Řekla, že je to stará expozice (z roku 2005) a nikdo jim to dosud nesdělil. 🙂
Takže jsme si užily prohlídky a navíc se musely aktivně zapojit. 🙂
Druhý sál patří dílům Zdeňka Šejnosta, sochaře, restaurátora a pedagoga VŠUP.
V historické expozici jsme viděly podobné předměty, jak v muzeích bývají – vrcholem byl freskový sál, v němž jsme strávily hodně času. Byly zde popisky všech fresek, a tak jsme si v naprostém klidu (žádný další návštěvník) prohlédly, pročetly a zažily všechna díla.
V roce 1770 byl sál po požáru opraven a vyzdoben freskami – na stropě jsou zobrazeny biblické příběhy o Josefu Egyptském a o soudu krále Šalamouna, mezi nimi je namalováno Boží oko. Po stranách jsou alegorie Ctností. Fresky byly restaurovány v roce 2006.
Podle pověsti dostal Pelhřimov jméno po pražském biskupovi Peregrinovi (Pelhřim), který se při poutní cestě do Říma zastavil u studánky a okouzlený zdejší přírodou rozhodl se založit tu město. Postava poutníka se dostala i do městského znaku.
Poslední instituce, kterou jsme s Ivou navštívily, bylo MÚZYum Lipských. Prošly jsme několik sálů a připomínaly si známé filmy bratrů Lipských, zdejších rodáků, režiséra Oldřicha Lipského a herce Lubomíra Lipského.
Zařazuji bez komentáře jen jeden obrázek:
Po historií nabitém dni jsme odjely autobusem do Jihlavy a už cestou si třídily a ukládaly (? 🙂 ) v paměti poznatky.
Související články:
Křemešník a okolí – F. B. Vaněk, J. Šejnost, V. Foerster
Seminář vedoucích a cvičitelů turistiky v oblasti KČT Vysočina pořádaný na Čeřínku
Přechod Jihlavských vrchů