Studnice

13.–15. 2. 2009 Běžky? Letos ano!

Loni na začátku února jsme byli s bedřichovskými Sokoly na Třech Studních, ale sněhu bylo tehdy pomálu, chodili jsme pěšky. Letos byly ke všeobecné radosti ideální sněhové podmínky, užili jsme si ty tři dny pro běžkování Maruškou Hobzovou naplánované náramně. Bydleli jsme ve Studnicích, nejvýše položené obci na Vysočině (784 m n.m.) a kolem bylo jako v pohádce.

procházka zasnězeným lesem

Měla jsem trochu obavy, protože jsem už dlouho na běžkách nestála, ale tělo mě nezradilo, sloužilo k mé spokojenosti. Hned po ubytování jsme vyrazili na kopec za chatou, byl dost silný vítr, sněžilo a stopy nebyly projeté (byl pátek), ale nám nic nevadilo, sněhové vábení bylo mocné.

Přibližná trasa: Studnice – Pod Pohledeckou skálou – Odranec – restaurace Kukla – Pod Studnicí – Studnice

trasa Studnice-Odranec a zpět

Na mapce jsem přibližně naznačila, kudy jsme jeli, lyžařské značení není na Novoměstsku zrovna na výši a turistického nelze pro tento přesunový prostředek vždycky využít. Fakt je, že jsme si za celý den řádně protáhli těla, pokochali se bílou krajinou, chviličku poseděli v restauraci a před večeří se šťastní a plní zážitků vrátili na chatu Studnice.

zkouska obratnosti

zimní romantika

znám Křistálovou studánku...

Loni jsme na blogu nabídli z tohoto kraje několik studánek, letos jen tuhle jednu krasavici Křišťálovou (podle tabulky se tak opravdu jmenuje).

Dostali jsme dobrou a vydatnou večeři, podělili se o zážitky, vínka popili, oudy i celé tělo odpočinout přes noc nechali a ráno 14. 2. plní elánu podlehli lákání rozcestníku před chatou a vydali jsme se směrem ke Třem Studním. Důvod jsme měli dobrý – kromě lyžařského výletu jsme se chtěli podívat na závody psích spřežení, které prý tam někde měly být. Utvořily se skupinky výkonností a představami o prožití dne spřízněné, naše byla tříčlenná. Na kopci u Studnic fičelo, sněhové vločky sekaly do obličeje, sjeli jsme níže do lesa a tam bylo krásně. Ale vše přikryté sněhem vypadalo jinak než jindy, nedávali jsme asi pozor, překročili bludný kořen a tak se stalo, že jsme na běžkách prozkoumali křížem krážem celý les mezi Studnicemi a Medlovem, krásně jsme si zaběhali, ale na Tři Studně jsme přijeli až po dvou usilovných hodinách… Tak, přiznala jsem veřejně naši nedostatečnost… Po několika dotazech jsme konečně zjistili, že start psích spřežení je blízko rybníka Sykovce, u hotelu Horník. Už zdálky jsme slyšeli rozčilený psí štěkot, atmosféra byla nabitá vzrušením. Psi byli nedočkaví, stáli na zadních, pomocníci je museli na startu držet, startér odpočítával, musher odbrzdil saně, elegantně vyrazili a za vteřinu zmizeli v zatáčce.

na startu závodu na 12,5 km

odstartováno

vteřinu po startu

nedočkavě vyrazili

nastupují dalsí borci

Trasy byly (co jsem zaslechla z místního hlášení) 12,5 km a 33 km, startovala osmi, šesti a pětispřeží různých psích ras, další disciplina byl skiering, tzn. lyžař (-ka) tažený (-á) jedním či dvěma psy. Bylo jisté, že se psi na trať těší. Ve stejné lokalitě, o kus dál, byl i cíl, tam jsme viděli, jak se musheři i psi vracejí z akce unavení. Lidé, kteří mushing pěstují jako sport, mají ve svých saňových tažných psech opravdu velikého „koníčka“, věnují mu všechen volný čas. Prohlédli jsme si jejich výstroj a vybavení, obdivovali jsme nádherné, chytré a vytrvalé psy. Po závodě odpočívali ve svých kotcích v přepravním autě.

auto pro přepravu psů

zaslouzený odpočinek

Konečně jsme se odpoutali od nevšední podívané a rozhodli se pokračovat v cestě.

Trasa druhého dne: Studnice – rozcestí pod Studnicemi – Pod Medlovem – Medlov –Tři Studně – Sykovec (Horník) – Tři Studně – Medlov – Kadůvek – Kadov – Krátká – Kadov – Pasecká skála – Studnice

lyzařský okruh druhého dne

Vrátili jsme se přes Tři Studně k Medlovu, pak jsme po zelené TZ odbočili nádhernou lesní cestou na Kadov, u Kadůvku udělal Mirek tyhle dva milostiplné obrázky:

Kadůvek

dílo pečlivého hospodáře

V Kadově před hospodou bylo boží dopuštění – les lyží, jejichž majitelé si v lokále lili Kadovánka do hlavy.

před hospodou v Kadově

Opravdu, uvnitř nebylo k hnutí, o sladkém posilujícím likéru jsme si mohli akorát popovídat, čaj jsme si dali v restauraci Klokočí. Pak nás asi posedl běsík a vyštval nás do kopce ke Krátké, proč – to věru neumím říct, doplahočili jsme se proti větru tam, projeli vesnicí a vrátili jsme se do Kadova (asi z přemíry bujnosti, nevím), pak jsme zmoudřeli (?) a vydali jsme se po zelené TZ přes Paseckou skálu na zpáteční cestu do Studnic. Stopa byla krásná, ale výstup na běžkách k Pasecké skále mi nepřipadal jako máček (asi chyběl ten Kadovánek). Celé naše tříčlenné družstvo zachytil na obrázku náhodný lyžař:

u Pasecké skály

Sjezd byl zábavný, aniž jsem řídila, řítila jsem se strmě dolů a před přechodem silnice jsem lyže zvládla, u Kopečka (822 m n.m.) blízko Studnic hodně foukalo, ale čas večeře se blížil, což nás plnilo optimismem. Večer ve společnosti přátel byl pohodový, noc milosrdně zahnala únavu a ráno jsme se probudili do nádherné, blyštivé zimní neděle. Protože se nám líbily včerejší psí závody, chtěli jsme si užít podívané i dneska, kdy pokračovaly, a tak jsme se rozhodli znovu jet na Tři Studně, tentokrát rovnou a bez kufrování lesem. Jak řekli, tak udělali.

Trasa: Studnice – U Martina – Medlov – Sykovec – Tři Studně – Studnice

Studnice-Tři Studně a zpět

Dneska nás bylo ve skupině víc, jízda byla rekreační, nálada skvělá.

vrcholové druzstvo

Obhlídli jsme start i cíl závodu psích spřežení, ochutnali horkou medovinu, projeli jsme známá místa a pak jsme se stejnou cestou vraceli do Studnic, dnešek se opravdu svátečně vyvedl.

slunečné zimní odpoledne

Během našeho třídenního putování jsme viděli mnoho krásných stromů, za všechny jeden osamělý hrdina z návrší u Studnic, jak ho zachytil náš přítel Mirek Křížek.

strom na návrsí u Studnic

Měli jsme do odjezdu z chaty ještě chvíli času (přijel pro nás Toník Puža s autobusem), proto jsme udělali rozlučovací kolečko po pláni kolem Studnic, během něhož jsem intenzivně myslela na to, abychom měli možnost znovu se sem za rok vrátit.

2 odpovědi na “Studnice”

  1. Pingback: Studnice 2010
  2. Paní Svatošová,pěkně jsem si početla a krásné fotky k tomu, osobně bych toto místo raději navštívila v létě, obdivuji Vás za tu výdrž!

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.

*