PostHeaderIcon Dolnorakouská výstava

Jen dva dny jsme měli na události několika staletí

Výstava, která má v Rakousku tradici, se letos poprvé rozšířila i na území naší republiky, do výstavních prostor v Telči. Záměrem autorů výstavy bylo ukázat na konkrétních životech, věcech a událostech, jak se rakousko-české vztahy už od nepaměti prolínají bez ohledu na hranice tvořené v zájmu kohokoliv a politiku ve prospěch kterékoli společenské vrstvy. Slogan výstavy Rozděleni-Odloučeni-Spojeni je díky poslednímu slovu optimistický a myslím, že všichni návštěvníci doufali, že současný stav je jen startem k propojenosti mezi občany obou států, která dříve bez zvláštního úsilí fungovala.

17. dubna 2009 jsme se v Telči zúčastnili slavnostního zahájení (zpráva je v odstavci barevně odlišeného písma v příspěvku Cesta GM), a proto nám bylo jasné, že pro důkladnou prohlídku ve všech třech výstavních městech je potřeba nejméně dvou dní. Celé léto jsme věnovali přírodě, na výstavu v Hornu a Raabsu nám zbyla neděle 4. října. Nebyli jsme limitováni časem, a tak jsme si na obou místech velmi pečlivě prohlédli a pročetli, co se nabízelo. Bylo to poučné a místy až překvapivé, v dokumentech z 2. poloviny minulého století se objevovala jména, která dobře známe, v jiných souvislostech, než nám bylo dříve oficiálně sdělováno. Těch dokladů je tam velké množství, snažili jsme se o systematický postup, ale je to myslím nad lidské síly zapamatovat si všechno. Dům umění v Hornu i Lindenhof v Raabsu byly plné až po půdu, bohužel bylo slyšet víc němčiny než češtiny, ale příště to bude asi lepší – kdo z našich tam byl, vrátil se nadšený.

Do Telče jsme se vypravili zase v neděli, 25. října (1. listopadu výstava končí), a měli jsme čas téměř celý den. Po prohlídce všech míst Dolnorakouské výstavy můžu říct, že do Hornu soustředili autoři velké historické události, v Raabsu nám ukázali každodenní život během staletí a v Telči byly představeny přeshraniční kulturní vztahy a projekty v proměnách času v Dolním Rakousku a na Vysočině – bylo zřetelné, že propojenost má tradici a vzájemnost nebývala ničím neobvyklým.

Výstavní prostory byly v bílém renesančním městě na několika místech, ze všech zajímavostí chci zmínit tři, které mě nadchly – oddělení věnované telčskému občanovi, sochaři a cestovateli Františku Vladimíru Foitovi (1900–1971) – jeho sochy a africké sbírky stojí opravdu za vidění; dále listina Přemysla Otakara II., ve které panovník pověřuje rakouský klášter v Gerasu správou kostela v Kostelní Myslové u Telče – z roku 1253! Originál!!!

A třetí věc, nad kterou jsem obdivně stála, je taktovka Gustava Mahlera. Do vídeňského muzea se dostala z majetku rakouského skladatele a klavíristy Albana Berga, mladšího současníka Mahlerova. V Telči je to jeden z nejvzácnějších exponátů.

taktovka Gustava Mahlera

Gustav Mahler osobně řídil 19. září 1908 provedení své Symfonie č. 7 – světová premiéra se konala v rámci Jubilejní výstavy v Praze. Ulovili jsme foto programu koncertu v české i německé verzi, jak se tehdy běžně tiskly.

program koncertu GM v čestině

program koncertu GM v němčině

Následuje foto Gustava Mahlera přibližně z té doby.

Gustav Mahler v New Yorku v roce 1909

V Justičním paláci na zámku v Telči byli další velikáni bez hranic: Bohuslav Reynek, Josef Hoffmann, Josef Florian – co jméno, to pojem – ale o těch až někdy příště.

Mnohokrát už jsem napsala, že v Telči je vždycky dobře – a zase bylo!

Vložit komentář

*

Archiv
Počítadlo

TOPlist