Studánky u Sykovce

Vitulka a Barborka

Náš přítel Zdeněk Mirko Schlappl, člen Společnosti Vítězslavy Kaprálové, nemohl s námi jet v únoru na Novoměstsko, aby zašel ke své milované studánce Vitulce. Zdeněk je velkým ctitelem Vítěnky Kaprálové a k jejímu loňskému 95. výročí narození (1915–1940) vydal svazek básní, jí věnovaných. Píše-li o mladé skladatelce, jež byla jedním z největších talentů své generace, a o Bohuslavu Martinů, jehož netřeba pro jeho proslulost zvláště představovat, nemůže nepsat i o Vysočině, kraji kolem Tří Studní, o rybnících Sykovci a Medlovském, protože zdejší příroda neodmyslitelně k jejich vztahu patří.

V červenci roku 1938 strávili Martinů a Vítěnka na Třech Studních v letní vilce Kaprálových šťastný měsíc, který ovlivnil další život jich obou.

Když v roce 1955, dávno po smrti Vítězslavy Kaprálové, složil Martinů nádhernou hudbu k básnickému textu Miloslava Bureše Otvírání studánek, bylo jasné, odkud proudila inspirace.

Vkročíme-li do tichého lesního studánkového okrsku, který jen jednu sobotu v roce ožívá hlasy zpěváků a tóny hudby, jinak je zdejší scéna zaplněna pouze přírodními aktéry, můžeme myslet na cokoli, nakonec nás stejně přemůže silný příběh – ať už lidský či studánkový…

zde se v květnu koná Otvírání studánek

Barborka a Vitulka v zimě

Je dobré, že každý, kdo sem zavítá, má k dispozici stručné informace, které ho možná přimějí k následnému jejich prohlubování.

text u studánky Vitulky

památník z roku 2003

V blízkosti památníku výjimečné mladé ženy, která se dokonce odvážila postavit jako dirigentka před symfonický orchestr, jsme v tento zimní čas uspořádali mini-Otvírání básnické sbírky Zdeňka Schlappla Devadesát pět bílých růží…

Jedna z jeho básní vznikla právě zde:

Otvírám studánku Vitulku a Barborku

Zdeněk Mirko Schlappl

Sedím tiše, … naslouchám
v krásném koutku naší země
S vámi dvěma rozmlouvám,
v srdci hudbu cítím zjevně

Kol studánek postává
stěna fešných smrků
Zeleň jara dozrává
trylky ptačích krků

Sedím tiše, … přemýšlím,
vidím krásnou ženu
A v duchu si vymýšlím
romantickou scénu

Sedím, … oči zamhouřím,
vidím duet krásný
a Vitulku s Bohušem
vítám svojí básní

Tvou studánku otvírám
na rtech s melodií
Studánka mi ozvěnou
bublá Tvou dívčí historii

Nad Tvým hrobem se skláním
v této krásné obci
se slzami v očích svých
vzdávám hold
                   
… Tobě i Tvému otci

Nad Tvým hrobem se skláním
rozechvěn jsem celý
Dojetí se nebráním
vzdávám hold
              
 … Tobě i Tvému učiteli

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.

*