Stará Říše a bledule

Pátek 8. dubna 2011

Ačkoliv jsme se potěšili koukořičkami v Ransku, už za pár dní jsme využili nabídky Milušky Bradové z KČT Tesla Jihlava na procházku do bledulového lesa na Jechovci, kam jezdíme skoro každé jaro. Bývá to osvěživé odpoledne – vlítneme do blízkého lesa a vždycky znovu žasneme, divíme se a skláníme před zázraky přírody a jejím řádem, to vše ještě umocněno spřízněností duší zúčastněných.

Letošní, trochu pozdější termín vycházky nám nabídl pohled na téměř odkvétající lány bledulí smířených s tím, že jejich pár týdnů slávy je pryč a ony se vzápětí budou vskrytu zase připravovat na sezonu a úspěch příští. Lidský obdiv je přece dobrým důvodem, vždycky znovu z cibulky vyslat na svět něžné kvítky…

na Jechovci

letošní sezona vrcholí

I další kytičky se skromně krčí u země a žadoní o poklonu – je třeba se sehnout, abychom plně vychutnali jejich krásu.

svůj obdiv žádají i další květy ve vlhkých lesích

Účastníci vycházky

účastníci vycházky 8.4.2011

tentokrát využili své přítomnosti ve Staré Říši k návštěvě místního hřbitova, kde jsou pochováni téměř všichni příslušníci nejužší rodiny staroříšského nakladatele a myslitele Josefa Floriana. Měli jsme mezi sebou Olgu Poukarovou, která nám zasvěceně vyprávěla nejen o Josefu Florianovi (1873–1941), ale i o svých osobních setkáních s dětmi Josefa Floriana Annou a Gabrielem, s vnučkou Julianou a jejími dcerami. Všichni potomci Florianovi jsou nadáni hudebně a výtvarně, a tak Olga doprovázela pro názornost svoje povídání ukázkami některých jejich prací. Tady vidíte, jakým způsobem ilustrovala Anna Florianová (1919– 2003) verše a říkadla J. V. Sládka (1845–1912).

ilustrace Anny Florianové

Od mládí hrála Anna na varhany, vyřezávala betlémy, malovala a také pomáhala svému bratru Janovi a švagru Ottovi Stritzkovi, manželu své sestry Marie, s restaurováním kostelních maleb.

Jediným žijícím synem Josefa Floriana je Gabriel (*1924), kterého jsme před časem měli čest osobně poznat a pak jsme ho navštívili, když byl hospitalizován v Jihlavě. Vždycky znovu mě udiví jeho fenomenální paměť a kultivované chování, myslím, že vznešenost jeho ducha se stářím zvýrazňuje. Gabriel se v nemocnici těšil na propuštění, hlavně kvůli hře na varhany ve staroříšském kostele, kde je varhaníkem celý život.

Že překládá z francouzštiny, věnuje se historii a archeologii, maluje, kreslí mapy, ilustruje a restauruje i sochy, které kvůli velkému poškození nestojí ostatním za práci, nikoho vzhledem k příslušnosti k umělecky založené rodině nepřekvapí. Gabriel Florian má ale ještě jednu zálibu, ve které z amatérské pozice postoupil na nejvyšší příčky vědění – zajímá se o meteority, zvláště o jejich pády v okolí Staré Říše a Stonařova. Popsal, určil a odeslal vzorky mnoha meteoritů na česká i světová specializovaná vědecká pracoviště, která je přezkoumala a potvrdila jeho analýzy.

Olga se pochlubila obrázkem, který pro ni Gabriel v roce 2004 namaloval:

obrázek Gabriela Floriana

Zmínila jsem se krátce jen o dvou ze dvanácti Florianových dětí – vše o jejich rodině si můžete přečíst v knize Aleše Palána nazvané Být dlužen za duši a vydané v roce 2007. Bratři Jan ( 2007) a Gabriel v ní odpovídají na otázky Aleše Palána a věřte, že byste se při čtení nenudili. Dozvíte se o chodu staroříšského nakladatelství, které se často potýkalo s nedostatkem finančních prostředků, někdy bylo třeba zadlužit se. Čtenář si udělá představu o běžném životě početné rodiny, dozví se o slavných návštěvnících, z nichž mnozí s Josefem Florianem úzce spolupracovali a někdy byla jejich mzda hubená či žádná, protože odbyt knih byl nesnadný a Josef Florian nebyl obchodně příliš zdatný…

Mottem Palánovy knihy Být dlužen za duši jsou slova Vladimíra Vokolka: „Jen málokteří si uvědomovali, že jsou to oni, kdo Florianovi zůstávají dlužni a nikdy nebudou moci splatit svůj dluh. Být dlužen za duši, za druhé duchovní zrození, to nelze žádnými pozemskými statky splatit“.

Na pamětním listu, který jsme od pořadatelů vycházky dostali, stojí: Pojďte s námi poznávat proměny jarní přírody!

Je možné, že v očích některých účastníků pátečního zajímavého odpoledne se vlivem Olžiných slov proměnila i Stará Říše z obyčejné vesnice na vyvolený bod, kam se před lety sbíhaly paprsky vzdělanosti, v jejichž teple se dosud zahříváme…

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.

*