Kontrola trasy č. 5091 – od Šimona Partlice k Olbramu Zoubkovi
Nejnáročnější výstup dnešního dne jsme měli za sebou, když jsme se vrátili ze Šibeničního vrchu do Třeště a chystali se na kontrolu šestnáctikilometrové trasy s cílem v Telči.
Řekne-li se Třešť, každému naskočí: město betlémů – ale nezaslouží si vzpomínku i ekonom a politolog Josef Alois Schumpeter, Franz Kafka, který v letech 1900–1907 ve Třešti pravidelně pobýval u svého strýce MUDr. Siegfrieda Löwyho, nebo dokonce Šimon Partlic z dob nejstarších? (O něm a průběhu trasy, kterou máme právě před sebou, si můžete přečíst ve článku z roku 2009 M+M Svatošovi – Třešť – Telč – Želetava.)
Trasa č.5091 začíná na třešťském náměstí a hned slibuje jedinečnost – pramen Moravské Dyje, ke kterému je však třeba odbočit asi 300 metrů z cyklotrasy, což je v potřebném místě dobře označeno. (Viz M+M Svatošovi – Třešť a okolí)
Jedeme rovně do kopce a asi po stu metrech odbočíme vlevo, využijeme toho, že jsme v klidnější zóně a hned u prvního domu zastavíme, abychom si prohlédli boží muka zasazená v kamenné zídce.
Obyvatelka vedlejšího domu nám vyprávěla, že při úpravách zahrady za zídkou se skutečně našlo mnoho kostí, a také to, že obraz z výklenku božích muk se restauruje příliš dlouho…
Krajina v této části Vysočiny je opravdu velmi členitá – po každém výstupu však následuje sjezd, při kterém se cyklista zrekreuje. 🙂
Za Panenskou Rozsíčkou jsme odbočovali vpravo a zjistili jsme, že před křižovatkou ve směru od Bezděkova zcela chybí směrovka trasy č. 5092 k Batelovu (viz M+M Svatošovi – Batelov – Knínice) a směrovka do Telče vyhlíží značně unaveně – neznámý záškodník měl průraznější paže nežli myšlení, nebral ohled na její důstojnost a vyřadil ji ze služby…
Zastavení u rašelinného jezírka Rosička je osvěžující (doporučujeme všem odbočit k němu, je vidět ze silnice) – neuděláte-li to, máte možnost zakrátko si odpočinout na břehu nádherného rybníka:
Po odpočinku jsme v Telči cobydup a znovu se můžeme pokochat vodní plochou ozdobenou věžemi města letních lásek
a pak zamířit do centra.
Všichni víme, že Telč je klenotem, zapsaným už v roce 1992 na listinu světového kulturního dědictví UNESCO, a že tedy její unikátní centrum by nemělo být hyzděné všemožnými cedulemi a návěstími, přesto bychom se přimlouvali o vlídnost a vstřícnost k cyklistům, kteří se zde ocitnou poprvé – je nutné obdivovat jejich vytrvalost při orientaci, kudy vede vybraná trasa dál.
Kdykoliv jedeme rádi do Telče, mnoho fotek a článků je už na blogu (stačí si zadat Telč do vyhledávače na našich stránkách), nyní upozorním na: M+M Svatošovi – Telč současná i historická – myslím si, že souvisí s následujícím textem a obrázky.
Ze všech lákadel telčských jsme si dnes s ohledem na to, že za chvíli pokračujeme do Želetavy, vybrali nádvoří jezuitské koleje ze 17. století. Celý objekt prošel rekonstrukcí a od roku 2005 zase slouží studentům – bylo zde založeno Univerzitní centrum.
Při otevření byla na nádvoří instalována socha Olbrama Zoubka (*1926) nazvaná Rektor, nedávno přibyla Žákyně.
Dnes máme podle zadání vedoucího cykloznačení dojet až do Želetavy a zkontrolovat ještě trasu č. 5125 – tedy nekončíme, začínáme…