PostHeaderIcon Šumava – chata KČT v Prášilech 2015

Na běžkách 29. 1. – 1. 2. 2015

Pár dní před odjezdem na chatu v Prášilech jsme dostali zaručenou a rozjásanou zprávu od třebíčských turistů, kteří se právě odtud vrátili, že sníh na Šumavě je, a co nevidět meteorologové slibují další…

přátelé z Třebíče, kteří lyžovali v Prášilech 22.-25. 1. 2015

Den a noc před odjezdem na Vysočině sněžilo a malá vrstva zůstala ležet, krajina kolem Písku však ve čtvrtek 29. ledna 2015 připomínala předjaří, které panovalo až k Vimperku… Tam nastal zlom a zalesněné kopce, které nás vynesly na šumavské náhorní plató, vypadaly přesně tak, jsme si je představovali – dostatečná vrstva dobrého sněhu a běžkařské stopy ubíhající do dáli…

rychle! Ať to jede! - po vystoupení z autobusu na Pláních pod Churáňovem; foto J. Sysel

Program „tesláckého“ běžkařského zájezdu je v případě dobrých sněhových podmínek neměnný – z Plání se sjede do Modravy – každý zvolí trasu, kterou zvládne do 16:30, kdy odtud odjíždí autobus do Prášil.

na běžkách z Plání přes Churáňov, Zlatou Studni, Horskou Kvildu, Filipovu Huť do Modravy 29.1.2015

Trasa: Pláně pod Churáňovem – Churáňov – Zlatá Studna – Horská Kvilda – Filipova Huť – Modrava = 15 km

Vyjeli jsme asi v 11 hodin, sníh byl výborné kvality, společnost skvělá:

první čokoládová zastávka v churáňovských lesích; foto J. Sysel

Jeli jsme ve skupince s Mílou a Pavlem, Václavem a Jardou a já se snažila uviset, což se mi při vstřícnosti a benevolenci zdatných přátel skoro dařilo (s malými propadly)… 🙂

zatím je to dobré - i do kopce zvládnu povídat... ; foto J. Sysel

Na Zlaté Studni bylo kolem poledne slunečně-zlatě:

na Zlaté Studni; www.svatosi.cz

Na Horské Kvildě jsme byli mohutnými siločárami vtaženi do hotelu Rankl, kde měli vynikající bramborové knedlíky s uzeným a zelí… mňam…

Z další známé cesty jen žánrový obrázek „skotského“ skotu a vrchu Sokol (čili Antýglu)

nad Horskou Kvildou pod Sokolem

a Klostermannovy chaty nad Modravou, jak se jeví lyžaři přijíždějícímu od Filipovy Huti:

lyžařská stopa z Filipovy Huti do Modravy vede kolem Klostermannovy chaty; www.svatosi.cz

Nelze nezmínit, že chatu postavil podle projektu architekta Bohuslava Fuchse v roce 1924 Klub českých turistů. Na základní kámen prý ještě stihl poklepat sám šumavský bard Karel Klostermann (1848–1923).

Na parkoviště v Modravě přijeli všichni rozjásaní a zážitkovým odpolednem zpovykaní, v Prášilech jsme byli během hodinky – tam pohoda jako vždycky…

Správce chaty pan Rada nás upozornil, že možná nebudou všude upravené stopy, vzniknou až během pátku 30. ledna, a tak jsme denní trasu přizpůsobili podle nich.

z Prášil přes Novou Studnici a Bavorskou cestu na Předěl a zpět 30.1.2015

Trasa: Prášily ŽTZ – Gruberg – Slunečná – Nová Studnice MTZ – Pod Jezením hřbetem – Bavorská cesta ZTZ – Předěl a zpět = 21 km

Dnešní den se nenamáhal dělat nám pomyšlení, byl nenaladěný, ve vyšších partiích ležela mlha, ještě výše, na kopcích kolem 1200 metrů, chvílemi sněžilo, bezvětří na odvrácených svazích však vytvářelo příjemnou atmosféru – prostě bylo fajn pobejt s běžkami v lese ve stopě na prašanu. Trasa vedla přes Gruberg a Novou Studnici (1051 m) – bývaly to osady o přibližně třinácti domech a stovce obyvatel, samozřejmě německé národnosti, kteří si vydělávali na živobytí prací v lese a ve sklárnách. Po válce byli odejiti a na území vznikl vojenský výcvikový prostor Dobrá Voda, takže na jejich někdejší existenci upozorňují už jen názvy TIM (směrovníků).

rozcestník na Nové Studnici

zkratka ke hlavní silnici

pohled na Srní

Stoupání trvalo málem celé dopoledne, na rozcestí Bavorská cesta jsme se po zelené značce vydali na Předěl (1234 m), což je sedlo mezi Poledníkem (1315 m) a Jezerním hřbetem (1260 m).

na Bavorské cestě

na svahu Jezerního hřbetu

cestou k Předělu

Musím říct, že procházet tudy pěšky či jet na kole je jako pobývat v jiné krajině – sněhová pokrývka změní zcela všechno…

stále stoupáme směrem k Poledníku

A taky ten stále větší mrtvý kůrovcový les – popsat se nedá, jen truchlit zbývá…

směrovník na Předělu - sedlo mezi Poledníkem a Jezerním hřbetem

Kvůli mlze, sněžení a zničenému lesu jsme nevystoupili poslední dva kilometry k rozhledně na Poledníku, jen jsme z Předělu popatřili na tu spoušť:

rozhledna na Poledníku - mlha, chumelenice, mrtvé stromy

Večer jsme se z toho zmaru lesa vypovídali – poseděli jsme s přáteli při dobrém víně a v sobotu 31. ledna ráno jsme byli připraveni vnímat krásu vzrostlých zdravých lesů kolem Železné Rudy. Autobus nás zavezl do Gerlovy Huti, upravené stopy směrem k Zámeckému lesu jakoby tu čekaly jen a jen na nás…

krásné stopy nad Železnou Rudou; foto J. Sysel

Dneska jsme opět za výborných sněhových podmínek (sníh nebyl moc rychlý, přesně mi vyhovoval 🙂 ) a nepříliš dobré viditelnosti projeli oblíbenou trasu přes Polom na Hůrku a pak do Prášil.

z Gerlovy Huti přes Polom na Hůrku a přes Vysoké Lávky do Prášil 31.1.2015

Popis trasy: parkoviště u Gerlovy Huti – pod Sklářským vrchem – Zámecký les ČTZ – Polom – Rudská křižovatka – Hůrka – kaple – lyžařskou cestou k Vysokým Lávkám ZTZ – Formberg – Prášily = 20 km

Letos jsme si neužili pohledů na bavorský Javor, mlha byla neprůhledná, přesto jsme zářili spokojeností – sníh byl měkoučký, vítr spal kdesi za kopci a mrazu pod nulou tak akorát, stopa nádherná… Na Hůrce jsme se s Jardou a Vaškem rozhodli pro cestu přes Vysoké Lávky do Prášil, kdežto naši mlaďoši – Míla s Pavlem si zajeli do hospůdky v Nové Hůrce, pak jaře vyběhli k jezeru Laka, z bujnosti si sjeli dvakrát Ždánidla a kolem Frantova mostu přibyli do Prášil. Naše trasa, značně pohodlnější, nás vedla zaniklými osadami (bohužel, jsme na Šumavě) – jak Vysoké Lávky, tak Formberg k nim patří – po odsunu původních obyvatel  pohltil celé území vojenský výcvikový prostor Dobrá Voda… Osady patřívaly k Prášilům – z  rozcestí Formberg (1085 m) vede zelená značka k severu do Vysokých Lávek, na jih do Prášil.

cestou do Prášil, u bývalého Formbergu

O Prášilech (875 m n. m.) jsem psala mnohokrát – v závěru dnešní cesty, při sjezdu do obce jsme si jasně uvědomili, že opravdu je zcela obklopena svahy okolních hor – přístupové cesty přes Ždánidla, Poledník a Formberg naladí poutníka tak, že si považuje dosažené přívětivosti lidských sídel, vybudovaných původně v 18. století kolem čtyř sklářských hutí (ty však skončily provoz už v roce 1824). Pak se Prášily proslavily výrobou kvalitního ručního papíru – dílna bohužel vyhořela v roce 1933. V té době to byla velká obec (včetně okolních osad zde žilo skoro 1400 obyvatel) se 190 domy. V roce 1928 přestavěl Klub českých turistů zdejší bývalý Schwarzenberský pivovar na chatu – my už léta jezdíme do té, která byla vystavěna v roce 1997 a může poskytnout přístřeší  70  turistům. V současnosti mají Prášily kolem 150 stálých obyvatel a při každé návštěvě je možné poznat, jak se obec rozvíjí.

A teď se ráda zmíním o situaci, kterou jsem zažila:
Sjížděli jsme do Prášil, když mi zazvonil telefon. Zastavila jsem, uvolnila stopu a s  jistými potížemi jsem ho nakonec vyhrabala z batohu – ozval se mi pan Pavel Waněk, předseda KČT Ondřejovice u Zlatých Hor, se kterým jsme se poznali na podzim 2010, a chtěl se se mnou podělit o radost, kterou mu udělal potomek rodu Rudzińských von Rudno (bývalí majitelé ondřejovického panství) tím, že ho kontaktoval a děkoval mu za údržbu náhrobků jeho předků na hřbitově. Pan Waněk byl samozřejmě mile překvapen a zeptal se pana Rusinského, jak se o tom vlastně dozvěděl? Odpověď zněla, že na blogu Svatošových z Vysočiny, kam náhodou zabloudil a přečetl si ve článku MiniEuroRando povídání o něm a jeho prospěšné práci v okolí Zlatých Hor.
Pánové se prostřednictvím našich stránek našli a zůstanou v kontaktu – lze se snad dočkat větší odměny?

Pár dalších hodin jsem nechodila – tančila, nemluvila – zpívala…

Na pana Waňka myslím teď často – čekám, až mě podle slibu zpraví o svém uzdravení – má tolik dobrých plánů…

Program neděle 1. února 2015 byl také klasický – ráno rozloučení s prášilskou chatou a odjezd autobusem na parkoviště v Modravě. Odtud podnikly skupinky našich souputníků různě dlouhé lyžařské vyjížďky tak, abychom se všichni do třetí hodiny odpolední sešli na parkovišti ve Kvildě a odjeli do Jihlavy.

Zdálo se, že i počasí bude svátečnější a užijeme si kromě dobrého sněhu také výhledů, za kterými se plahočíme do kopců… 🙂 Zvolili jsme vyzkoušenou trasu přes Černou horu:

z Modravy na Ztracený, Ptačí nádrž, Černou horu a od pramenů Vltavy do Kvildy 1.2.2015

Průběh trasy: Modrava – Modravský most – Na Ztraceném – Ptačí nádrž – Černá hora – prameny Vltavy – Hraběcí Huť – Kvilda – Pekárna – parkoviště u Kvildy = 19 km

Podívejme se na obrázkovou reportáž z cesty:

u Modravského mostu; www.svatosi.cz

Modravský potok

kolem Modravského potoka

čím blíže ke Ztracenému, tím víc  mrtvých stromů

Na Ztraceném

poblíž Ptačí nádrže

svah Černé hory

stoupáme na Černou horu

zimní pohádka na Černé hoře

na Černé hoře už rostou mladé zdravé smrky

užíváme si opravdové zimy

vzorně opravené stopy na svahu Černé hory; foto J. Sysel

blížíme se k vrcholové plošině Černé hory

u směrovníku na Černé hoře

odpočinková idyla - teď už pojedeme pořád jenom z kopce

chystáme se k obědu na prvotřídním místě; foto J. Sysel

užili jsme si i trochy rozhledů; foto J. Sysel

naprostá spokojenost - Černá hora; foto J. Sysel

památeční foto z 1.2.2015

U pramenů Vltavy jsme se rozdělili – Míla s Pavlem a Vaškem se do Kvildy vydali přes kopec a Bučinu, my dva s Jardou jsme sjížděli rekreačně po modře značené lesní cestě. Ten krásný a poklidný zimní film si teď pouštím za očima každou chvíli a přeju ten zážitek všem…

cestou do Kvildy - za zatáčkou už se objeví známé kvildské panorama; www.svatosi.cz

V Pekárně, kde je skoro povinnost se stavit, si pánové nenechali ujít kvasnicové pivo, a o slaných rohlících nebeské chuti, právě vytažených z pece, řekl Jarda, že přesně na ně se hodí  věta jeho babičky: „ To nejsou rohlíky, to jsou hostie!

Měli jsme se dobře a pak zazvonil zvonec…

a zazvonil zvonec... (u kaple na Hůrce); foto J. Sysel

Jak to bylo minulý rok a o dřívějších zimních i letních šumavských zážitcích se dočtete a odkazy najdete ve článku:
M+M Svatošovi – Šumava – chata KČT v Prášilech 2014.

2 komentáře - “Šumava – chata KČT v Prášilech 2015”

  • Ahoj Jarko, díky za návštěvu – to víš, že to příští rok vyjde – s nohou i se sněhem 🙂

  • Míšo, při této Tvé prezentaci jsem opravdu uronila několik slz a bolí mne opravdu srdce. Bohužel svému úrazu jsem přišla i o tuto krásu. Měla jsem jet o pár dní s tou druhou partou, která tuto krásu prožila. Musím být přející/ale závidím/ a doufat, že příští rok bude tak krásný sníh jako tentokrát. Ale děkuji, že jsem to mohla prožít aspoň tímto způsobem.
    Dík Jarka

Vložit komentář

*

Archivy
Počítadlo

TOPlist