PostHeaderIcon Lázně Kynžvart, Mariánské Lázně, Kladská

Osmý den v západních Čechách – v hlavní roli minerální prameny
Sobota 7. července 2018

Z Dolního Rychnova u Sokolova jsme se vydali směrem ke Kynšperku nad Ohří, před městečkem odbočili vlevo na silnici č. 212, která nás dovedla do Lázní Kynžvart, kde jsme chtěli strávit první polovinu dnešního dne.

Klikatá a velmi členitá silnice ubíhala tichým Slavkovským lesem, kde byl teď v létě chládek a příjemná pohoda. Zastavili jsme na rozcestí u kamenného pomníku a informační tabule a dozvěděli se, že tato místa si zažila doby rušné i krušné. Text uváděl, že v této oblasti zaniklo 23 vesnic – původní obyvatelé byli po válce odsunuti a vesnice zanikly, když se staly součástí vojenského újezdu, který území Slavkovského lesa z větší části zabral.

z obce Studánka (Schönbrunn) zůstal jen poškozený pomník obětem 1. světové války, po vystěhování původních obyvatel a zabrání vojenským újezdem Prameny obec zanikla – na počátku 20. století měla 48 domů a 240 obyvatel; www.svatosi.cz

Slavkovský les se od středověku nazýval Císařský les (Kaiserwald), teprve po 2. světové válce byl přejmenován.

obec Žitná (Rockendorf) měla dvě části rozložené na úpatí a svazích vrchu Žitný (792 m n. m.), na počátku 20. století žilo v Dolní a Horní Žitné skoro 500 obyvatel, zůstal po nich pouze tento pomník padlých v 1. světové válce – ani desky se jmény se nezachovaly

Vždycky mě zajímal vznik názvu města Kynžvart – následující odstavec snad zájemcům přiblíží původ zvláštního slova.
K ostraze soutěsky, kterou vedla významná obchodní cesta z Bečova přes Teplou do Chebu, byl králem Václavem I. vybudován v polovině 13. století na kopci nad dnešním městem hrad nazvaný Kunigeswart, tedy Králova varta (stráž) – během doby se ustálilo české slovo Kynžvart. Pomezní královský hrad však postupně pozbyl významu, usadili se v něm loupeživí rytíři, a proto ho na základě žádosti chebských konšelů nařídil v roce 1348 Karel IV. zbourat. Zdejší panství pak vlastnily různé rody, v roce 1630 však připadlo Metternichům, kteří tu zůstali až do příchodu americké armády v roce 1945.

Prohlídku Lázní Kynžvart (Bad Königswart), kde v současnosti žije necelých 1 500 obyvatel, jsme začali na náměstí.

mariánský sloup z roku 1709 na náměstí v Lázních Kynžvart, v pozadí kostel sv. Markéty

pomník padlým byl v Lázních Kynžvart vybudovaný roku 1927: na osmiboké hlavici sloupu je socha bojovníka opírajícího se o krátký meč, na čelní straně sloupu bývala jména zdejších obětí 1. světové války, ze čtyř stran vytékala voda do kašny

Od pradávna byly známy četné prameny vyvěrající na kraji města, ale teprve v roce 1856 postavili Metternichové první lázeňské budovy, jejichž návštěvníci využívali minerální vodu a dobré zdejší klima. Během asi 2 kilometrů, které jsme ušli k parku za městem, v němž kolem pramenů vyrostla léčebná zařízení, jsme se pečlivě rozhlíželi kolem sebe, abychom vstřebali co nejvíce z této lokality, kterou jsme procházeli poprvé – při každé návštěvě ji zastínil věhlas metternichovského zámku.

minerální prameny Helena a Viktor v parku na okraji města Lázně Kynžvart

první lázeňské budovy vznikly v roce 1856, zdejší prameny však byly známé už dávno

Význam lázeňských pramenů vzrostl po návštěvách slavných osobností, které ji spojily většinou s pobytem na zámku Metternichů – básník Goethe, baron Rothschild a španělský král byli dobrým příkladem pro další bohatou klientelu z celé Evropy. Důležitost zdejších lázní byla potvrzena i tím, že v roce 1918 získalo město oficiální název Lázně Kynžvart.

pramen Richard je poprvé zmiňován v roce 1818, zdejší kyselka je železnatá, pramen byl obnoven a upraven v roce 2013

nejstarší budova Lázní Kynžvart – od roku 1950 se v lázních s dobrým klimatem a nízkým znečištěním léčí děti s dýchacími obtížemi

Vrátili jsme se do města a autem zajeli k zámku.

nejdříve jsme okoukli náměstí, pak zašli do lázní a nakonec se věnovali prohlídce zámku a vycházce parkem – 7. 7. 2018

Kynžvartské panství bylo bohaté – ve 14. a 15. století se na jeho území dobývaly železné a stříbrné rudy i barevné kovy, v období rozmachu cínového dolování v Císařském lese během 16. a 17 století byl Kynžvart jedním z hornických center.

Na konci 16. století byl v údolí vyrostl pod středověkým Kynžvartským hradem renesanční zámek, který po Bílé hoře získali spolu s panstvím v roce 1630 Metternichové a přestavěli své nové sídlo barokně. Nejslavnější majitel panství, říšský kancléř kníže Metternich, nechal zámek, z něhož chtěl udělat výkladní skříň Evropy, přebudovat na začátku 19. století ve stylu vídeňského klasicismu. K přestavbě zámku a úpravě okolního parku povolal italského architekta Pietra Nobileho.

Dopřáli jsme si prohlídku zámeckých komnat, muzea, knihovny i slavného kabinetu kuriozit – části trasy se s námi můžete podle Mirkových obrázků zúčastnit.

Kynžvartský zámek, jak je prezentován na informační tabuli

nejslavnější majitel Kynžvartského zámku, rakouský říšský kancléř Clemens Wenzel Nepomuk Lothar Metternich (1773–1859), byl ve státních funkcích od roku 1814 do začátku revoluce v roce 1848, kdy podal demisi; tři následující roky strávil v Londýně, pak až do své smrti pobýval většinou na Kynžvartu

na této fotografii je Metternich v mladších letech – byl obratným, ale tvrdým politikem, milovníkem historie, umění a také žen

od roku 1630 patřilo panství Kynžvart rodu Metternichů, kteří tu zůstali až do příchodu americké armády v roce 1945

zámek je krásně opraven a je radost procházet pokoji s bohatou obrazovou výzdobou a množstvím vzácných uměleckých předmětů

zámecká knihovna čítá 42 000 svazků, nejstarší rukopis, zlomek Pěti knih Mojžíšových, pochází z přelomu 8. a 9. století, Metternich získal i dva dopisy sv. Bernarda z Clairvaux (1090–1153), zakladatele cisterciáckého řádu

mramorové plastiky jsou dílem italského sochaře Antonia Canovy (1757–1822), zde slavné sousoší Amor a Psyché

mramorová socha od Antonia Canovy v zámku Kynžvart

zámecká kaple sv. Antonína z Padovy z roku 1833 – oltář ze zbytků mramorů chrámu sv. Pavla za hradbami, jedné z nejstarších římských bazilik, která vyhořela, nechal pro Metternicha zhotovit papež Řehoř XVI.; oltářní obraz představuje „Vidění sv. Antonína z Padovy“, vlevo vedle je empírová socha Anděla Strážce s dítětem, oltář zdobí i mosazné plastiky sv. Petra a Pavla

v kabinetu kuriozit jsou i mumie z Egypta, 3 500 let staré, v původních dřevěných, bohatě zdobených rakvích

V kabinetu kuriozit, o němž se nedá povídat, ten je nutné vidět, je soustředěno 4 000 exponátů z celého světa – mince, přírodniny, historické kuriozity, archeologické nálezy ze slavných lokalit. Hodnotu mnoha vystavených předmětů tvoří jejich spojení s konkrétní historickou osobou či událostí. Je obdivuhodné, že pro přesný popis exponátů, jejich původ a uložení v příslušné vitríně slouží dochované detailní dobové katalogy a inventární knihy.

na tomto místě byl koncem 16. století postaven renesanční zámek, po Bílé hoře, kdy získali panství Metternichové, přestavěli budovy barokně a na začátku 19. století dostal zámek podle návrhu architekta Pietra Nobileho podobu klasicistní

park s vzácnými druhy dřevin a rozlohou téměř 100 ha vznikl při empírové přestavbě zámku; „Artemis, ochránkyně zvěře“ i fontána na nádvoří (předchozí obrázek) jsou litinové výrobky Metternichových železáren

romantický rybník v kynžvartském zámeckém parku

pro procházkové trasy v parku byly využity potoky stékající do údolí z kopců Slavkovského lesa

vchod do skalního pivovarského sklepa, který se budoval v roce 1692, nápis nad vchodem znamená „U krásné lípy“

památkově chráněná lípa velkolistá roste u vchodu do sklepa zámeckého pivovaru, pravděpodobně byla zasazena při budování sklepa na konci 17. století – je nenápadná, protože roste pod svahem, její obvod činí 620 cm, výška 37 m, má dutý kmen

Užili jsme si skvělou KPČ (kulturně-poznávací činnost, jak se říkávalo kdysi 🙂 ) – zámek i okolí jen zářily, a my samozřejmě také – vzpomínala jsem na poslední návštěvu před mnoha lety, kdy byl celý areál v katastrofálním stavu. Na detailní prohlídku zámeckého parku a návštěvu zřícenin hradu bychom potřebovali další čas, ale poslední den pobytu v tomto kraji jsme chtěli ještě navštívit Mariánské Lázně, a tak jsme se s Kynžvartem rozloučili.

při prohlídce města jsme šli po Hlavní třídě až ke Křížovému prameni a cestou odbočovali k pramenům a památkám 7. 7. 2018

Vydejte se s námi za doprovodu následujících fotografií na prohlídku Mariánských Lázní:

výstup z Hlavní třídy na návrší k pravoslavnému kostelu sv. Vladimíra

stavbu chrámu sv. Vladimíra realizoval v roce 1902 františkolázeňských stavitel Gustav Wiedermann, jehož dílem jsou i pravoslavné kostely v Karlových Varech a Františkových Lázních; v kostele je nádherný majolikový ikonostas, původně vyrobený pro Světovou výstavu v Paříži roku 1900

Hlavní třída v Mariánských Lázních

u parku se sešli František Josef I. a Edward VII. – v roce 1906 se v Mariánských Lázních setkali rakousko-uherský císař a anglický král (ten tu strávil devět letních sezon) – sousoší z roku 2014, vytvořené mariánsko-lázeňským sochařem Vítězslavem Eiblem, je připomenutím této schůzky

Skalníkovy sady – Mariánské Lázně jsou městem s obdivuhodnou parkovou úpravou

Pro terénní a sadové úpravy angažoval Václava Skalníka na počátku 19. století opat kláštera Teplá Karel Kašpar Reitenberger, který byl iniciátorem založení města poté, co tepelský lékař Dr. Nehr provedl analýzu zdejších minerálních pramenů a zjistil jejich léčivé účinky.
(Psali jsme o nich 2. 3. 2019 ve článku Klášter Teplá)
Václav Skalník prospěl Mariánským Lázním nejen výše zmíněnou činností, dlouhá léta byl i starostou a jeho zásluhou dostalo město jedinečný ráz, z něhož dosud žije.

památník Václava Skalníka (1776–1861), uměleckého zahradníka, botanika a starosty města

procházka mariánsko-lázeňskými parky je vlastně léčebnou kúrou

pseudobarokní litinová kolonáda z roku 1889, v popředí Zpívající fontána

pavilon Křížového pramene je využíván od roku 1749, kdy tepelský lékárník postavil u tzv. Slaného pramene velký dřevěný kříž – od té doby se mu začalo říkat „Křížový“

kostel Nanebevzetí Panny Marie, kulturní památka ČR, byl vysvěcen roku 1848, v novobyzantském slohu ho nechal postavit opat tepelského kláštera Marian Heinl (také faru, hřbitov a školu) – stojí na vyvýšeném, odevšad dobře viditelném místě, vchází se do něj po 33 schodech (dovršený věk Ježíše Krista), tři přerušení schodiště upomínají na tři klopýtnutí Kristova během nesení kříže na Golgotu

na bohaté výzdobě kostela Nanebevzetí Panny Marie v Mariánských Lázních se podíleli umělci zvučných jmen, úchvatná je mohutná modrá klenba s hvězdami (ještě pamatuji ty zlaté, teď po opravách jsou temně modré, plastické), budova kostela i interiér mají v sobě hlubokou náboženskou symboliku a duchovní náplň

litinovou kolonádu v Mariánských Lázních nechal v roce 1887 postavit opat kláštera Teplá Alfréd Ambrož Clementso, konstrukce byla vyrobena v blanenských strojírnách knížete Salma

na kolonádě (180 metrů dlouhá) jsou k pitným kúrám přivedeny prameny Křížový, Karolinin, Rudolfův a další neméně léčivé

busta na kolonádě v Mariánských lázních představuje Dr. Johanna Josefa Nehra (1752–1820), který jako lékař kláštera Teplá (k němuž patřily Mariánské Lázně), provedl v roce 1779 průzkum zdejších minerálních pramenů, poté začala výstavba lázní a města (o něm jste četli v předchozím článku)

Zpívající fontána o vnějším průměru 20 metrů na kolonádě v Mariánských Lázních byla zprovozněna v roce 1986, 250 trysek je umístěno kolem plastiky kamenného květu, z něhož stříká voda do výšky 6 metrů

Poblíž Zpívající fontány, na čestném místě, je socha Karla Kašpara Reitenbergera, opata premonstrátského kláštera Teplá a rodáka z nedalekého Úterý, který dal vysušit bažinatou půdu v okolí léčivých minerálních pramenů a inicioval stavbu Mariánských Lázní.

v centru lázeňské zóny se každou lichou hodinu odehraje skvělá vodní show – výborné choreografické propojení tryskající vody a hudby je pokaždé lákadlem pro stovky turistů – my jsme vyslechli hudbu z Lazebníka sevillského

Centrální lázně – nejstarší lázeňský komplex (z počátku 19. století) v Mariánských Lázních – v jeho areálu vyvěrá Mariin pramen, který dal název městu a lázním

hotely lemující park v Mariánských Lázních

budova Nových lázní – hotel má 5 * 🙂

Procházka Mariánskými Lázněmi byla jen kratičkou ochutnávkou šlehačkového dortu (jak kdysi nazval město jeho obdivovatel Miroslav Horníček, který sem léta jezdíval), letmým setkáním s krásou – slunce se klonilo k západu a čas pracoval proti nám.

mapka oblasti, ve které jsme dnes putovali za minerálními prameny, cennými historickými památkami, výstavnými hotely a nakonec navštívili klenot Slavkovského lesa, Kladskou – 7. 7. 2018

Asi 9 kilometrů od Mariánských Lázní, uprostřed smrkových lesů a tichých rybníků, v nejcennějším území CHKO Slavkovský les, leží zdejší klenot Kladská. Ano, obdivné přívlastky tomuto krásnému koutu světa právem náleží!

Kladský rybník sbírá vodu z okolních vrchovišť

Kladská, zelené srdce Slavkovského lesa

Ve druhé polovině 19. století přijel kníže Otto Friedrich Schönburg-Waldenburg na lov do Kynžvartu, poznal toto místo a zamiloval si ho natolik, že se zde usadil. Roku 1875 si tu nechal postavit lovecký zámeček, zanedlouho vyrostlo pět dalších srubů pro lesní úředníky, restaurace, pila a několik hájenek ve švýcarském stylu, které dodnes tvoří základ osady – v současnosti obývané asi šedesáti obyvateli v osmnácti domech. A také množstvím informačních tabulí, z nichž se zájemce dozví vše o vzniku a historické podobě osady i o zdejším vodním bohatství.

lovecký zámeček Kladská nechal v roce 1875 postavit kníže Otto Schönburg-Waldenburg

tak vypadá budova zámečku dnes, kdy slouží jako hotel – osada Kladská je ve výšce 820 m n. m., vzdálená od Mariánských Lázní 9 km

pomník zakladatele osady Kladská, knížete Otto Schönburg-Waldenburga (1819–1893)

jeden ze srubů v osadě Kladská – za života knížete byla Kladská druhým největším loveckým revírem v Čechách

Po smrti zakladatele převzal panství jeho syn, princ Sigismund (1866–1936), který si přál být pochovaný na úpatí druhého nejvyššího vrchu Slavkovského lesa, Lysiny (982 m n. m.) – nejvyšší vrchol Lesný je jen o 1 metr vyšší. 🙂 K hrobce vede z osady červeně značená turistická trasa, proto jsme se tam vydali.

hrobka prince Sigismunda Schönburg-Waldenburga, syna zakladatele Kladské, na úpatí vrchu Lysina nad osadou – byl sem, do míst která miloval, pochován v roce 1936; potěšila nás hezká úprava okolí

Osada Kladská tvoří vlastně jen úvod k ústřednímu a nejcennějšímu bodu, kterým je voda v soustavě deseti rybníků obklopených smrkovými lesy, rašeliništi a bažinami. Zdejší ojedinělý soubor horských vrchovištních rašelinišť ve výškách 800 – 930 m n. m. má rozlohu téměř 300 hektarů.

Kladský rybník a jeho okolí je nejcennějším územím CHKO Slavkovský les – zdejší Národní přírodní rezervací vede naučná stezka s pestrou flórou i faunou

hluboké lesy kolem Kladské jsou plné krásných zákoutí – zde Mirek z mostku vyfotil potok hemžící se rybami – tmavá skvrna je opravdu shluk ryb

Teď je ta pravá chvíle připomenout si článek z 26. 2. 2019, v němž zmiňujeme Dlouhou stoku u Krásna – počátek 24 km dlouhého vodního kanálu je právě zde, napájen vodou z Kladské. Obdivuhodné technické dílo bylo dokončeno v roce 1536 a sloužilo k dodávkám vody pro vypírání hornin při úpravě vydolovaných rud na Slavkovsku. Stoka, asi 2 m široká a 1 metr hluboká, která měla ještě dlouhou síť kanálů, napájela 52 rudných mlýnů. Dlouhá stoka byla prohlášena Národní kulturní památkou.

Ještě zmíním, že na Kladské pramení Pramenský potok, protékající obcí Prameny, o níž a jejích pramenech jste četli ve včerejším článku (2. 3. 2019). 🙂
Pro úplnost dodám, že v této oblasti, asi 3 km severovýchodně od Mariánských Lázní, má v prameništi, které je přírodní rezervací, svůj počátek řeka Teplá. Ta protéká Teplou, Bečovem a v Karlových Varech ústí po 65 km dlouhé cestě do Ohře.

dřevěné chodníky slouží návštěvníkům na stezce kolem Kladského rybníka a rašeliniště

mostek k altánu byl vybudován kvůli vyhlídce na rybník a okolní bažiny, které jsou zdrojem vody pro Dlouhou stoku, tekoucí až do Krásna a Horního Slavkova

Podvečerní slunce zalilo hladiny rybníků stříbrem, uprostřed nehybné vodní plochy pózovaly malé ostrůvky se stromy a rákosím – kalendářová idyla!
My jsme ale museli ten božský kraj opustit, zítra končí naše turistická dovolená v Karlovarském kraji, o níž budeme mluvit pouze v superlativech.
Po příjezdu do Dolního Rychnova jsme si do vandrbuchu zapsali ušlapaných 13 km, pežotek dnes urazil 92 km.

Byl vlahý letní večer, hvězdy předly, tiše jsme seděli v tmavém koutě rozlehlého dvora, kam nám v té podivuhodné chvíli přišla dát liška dobrou noc…

večer, když jsme seděli na dvoře poblíž ubytovny, navštívila nás mladá liška, která sem zřejmě nezašla poprvé – a tak můžeme říct, že lišky nám tu dávaly dobrou noc! 🙂 ; www.svatosi.cz

Program minulých dní:
První den: Sokolov,
Druhý den: Rozhledna Cibulka, Rotavské varhany, Hartenberg, Šindelová, Kraslice,
Třetí den: Ostrov, Jáchymov, Kyselka,
Čtvrtý den: Františkovy Lázně i blízký Soos, ale nejdříve Chlum Svaté Maří,
Pátý den: Město Aš s rozhlednou Háj a putování k Trojstátí,
Šestý den: Bečov nad Teplou a relikviář sv. Maura, rozhledny Krásno a Krudum,
Sedmý den: Klášter Teplá a prameny v Pramenech.

Vložit komentář

*

Archivy
Počítadlo

TOPlist