PostHeaderIcon Klášter Teplá a prameny v Pramenech

Sedmý zážitkový den, stále ve Slavkovském lese
Pátek 6. července 2018

Program připravený pro dnešní den jsme si užívali pouze ve třech – Miluška si nenechala ujít závěrečný den XVI. všesokolského sletu a podporu přátel, zvláště z vysočinské župy plukovníka Švece, proto brzy ráno odjela ze Sokolova autobusem do Prahy, kde se konalo závěrečné cvičení a velký průvod Prahou.

My zbylí jsme se z ubytovny v Dolním Rychnově u Sokolova vypravili do kláštera Teplá a přijeli na místo právě tak, že jsme stihli první prohlídku Život v klášteře, kterou pořádala Hroznatova akademie, což je kulturně-vzdělávací centrum se sídlem ve zdejší barokní klášterní budově, otevřené po rekonstrukci v roce 2015.

premonstrátský klášter Teplá leží nedaleko městečka Teplá na jihovýchodním okraji Slavkovského lesa, východně od kláštera už ze zvedají kopečky Tepelské vrchoviny – 6. 7. 2018

hlavní vstup barokní branou do kláštera Teplá – na věžních hodinách je stále stejný čas: za 5 minut půl 12 – tím je vyjádřena pohostinnost, návštěvník vždycky přichází právě k obědu 🙂 ; www.svatosi.cz

opatský kostel Zvěstování Páně (výška 60 m) v areálu kláštera, vlevo knihovna, v popředí bývalá sýpka

portál kostela, zcela vpravo socha zakladatele kláštera blahoslaveného Hroznaty

Premonstrátský klášter v Teplé založil v roce 1193 šlechtic Hroznata, rodák z tohoto kraje, a povolal sem řeholníky z pražského Strahova. Hroznata, syn velitele posádky v Teplé, která zajišťovala ochranu obchodní cesty z Prahy do Chebu a vybírala clo a mýto, převzal po otcově smrti celý majetek – hrabě Sezema, šlechtic ve službách královny Judity, padl roku 1179 v bitvě a jeho syn Hroznata (narozen kolem roku 1160, matka Dobroslava pocházela zřejmě z rodu Drslaviců) se měl stát rytířem. V roce 1188 se vydal na křížovou výpravu, ale nemohl ji dokončit, proto slíbil papeži, že náhradou založí klášter, což učinil v roce 1193, po několika letech se stal členem premonstrátského řádu a jako zakladatel kláštera i správcem majetku. Po roce 1200 založil ještě rozsáhlý klášter premonstrátek v Chotěšově, kam se uchýlila jeho sestra.

nástropní freska ukazuje zakladatele Hroznatu při symbolickém předávání kláštera Panně Marii

Při jedné z cest po hranicích klášterního panství byl zajat loupeživými rytíři, kteří za jeho propuštění požadovali po klášteru vysoké výkupné. Hroznata však, aby neohrozil fungování kláštera, nedovolil opatovi zaplatit a 14. července 1217 zemřel ve vězení hladem. Po skonu Hroznatově zdědili premonstráti majetek zakladatele. Během staletí byl klášter decimován morem, požáry a válečnými přepady, přesto však vzkvétal a 800 let byl kulturním, duchovním i hospodářským centrem západočeského kraje.

16. září 1897 byl zakladatel kláštera Hroznata blahořečen, na začátku 21. století prohlášen patronem politických vězňů a nespravedlivě stíhaných.

Po 2. světové válce byli němečtí členové řádu odsunuti, v roce 1950 řeholníci z kláštera vyhnáni a léta internováni, celý klášterní areál využívala armáda.

V roce 1990 se premonstráti do Teplé vrátili, postupně likvidují škody a opravují, co po čtyřicetiletém socialistickém hospodaření v klášteře zbylo – za své vzal mlýn a pivovar, stáje i lékárna.

Během komentované prohlídky nám průvodce ukázal prostory, kde bydlela řeholní komunita a jak žili předchůdci dnešních premonstrátů. Nahlédli jsme do klášterní cely, jídelny, kapitulní síně a prelatury, navštívili i sklepní prostory. Podívejme se na fotografie, které během prohlídky pořídil Mirek.

Modrý sál je součástí prelatury, stropní fresky namaloval Maurus Fuchs, který se podílel na výzdobě mnoha dalších místností v klášterním areálu; dnes se tu konají koncerty

stropní freska v Modrém sále

bohatá štuková a fresková výzdoba v Modrém sále

kapitulní síň, původně zimní refektář – fresky na stropě zdobené bohatými štuky jsou z roku 1913, zobrazují dvanáct apoštolů a devět hlavních světců premonstrátského řádu

Premonstrátský řád založil roku 1120 ve francouzském Prémontré Norbert z Xantenu, který se zakrátko stal arcibiskupem v Magdeburgu, zemřel 1134.

výklad o životě v klášteře a o dějinách tepelského areálu

průvod přenášející v roce 1627 ostatky sv. Norberta z Magdeburgu do Prahy – freska A. Wallera z roku 1913

před sv. Norbertem v purpurovém plášti klečí blahoslavený Hroznata

v roce 1990 byl klášter vrácen premonstrátům, kteří systematicky opravují škody vzniklé po čtyřicet let trvajícím zdejším pobytu armády

letní refektář s obrazem „Poslední večeře Páně“ z roku 1816, nástropní malba zobrazuje „Obrácení svatého Pavla“

vedle obrazu blahoslaveného Hroznaty je kazatelna z růžového štukového mramoru

klášterní křídlo se rekonstruovalo 6 let, návštěvníkům bylo zpřístupněno v roce 2015 – opravy vyšly (podle sdělení průvodce) na 620 milionů Kč, 75 % prý uhradila Evropská unie

tyto sály si mohou zájemci pronajmout k pořádání konferencí i mezinárodních setkání

fotografie rajského dvora vznikla z křížové chodby

druhý rajský dvůr s centrální fontánou a čtyřmi sochami

při prohlídce nás seznámili se stavebním vývojem kláštera a jeho vodním hospodářstvím a zavedli nás i do podzemí, kde se konají výstavy

konventní kaple – v současnosti čítá klášterní komunita 12 osob – 6 řeholníků žije v klášteře, zbývající slouží jako kněží na okolních farách

v křížové chodbě jsme si prohlédli několik velkých obrazů s výjevy ze života blahoslaveného Hroznaty – na průvodních textech je jeho životopis a skutky

maketa areálu kláštera Teplá – klášter založen 1193, kostel dokončen 1232, hospodářské budovy vznikaly během 15.–19. století, kostel i klášter barokně přestavěl na přelomu 17. a 18. století Kryštof Dienzenhofer, novobarokní křídlo budovy knihovny a muzea bylo postaveno na začátku 20. století

Hned po skončení prohlídky jsme zašli do pokladny kláštera zakoupit vstupenku na druhou prohlídkovou trasu, která zahrnovala návštěvu kostela, knihovny a muzea – zde nemohl Mirek fotit, proto se jen zmíním o nejzajímavějších skutečnostech.

Klášterní kostel Zvěstování Páně se začal stavět hned při založení kláštera, dokončen byl v roce 1232, vysvěcen za přítomnosti českého krále Václava I., současná podoba značně rozlehlého kostela je výsledkem úprav během celé doby jeho trvání. Nejvýraznější stavební změny byly provedeny podle návrhu Kryštofa Dienzenhofera (byla to jeho první samostatná stavba). V kostele jsou dvoje barokní varhany, na obou kruchtách funkční, výzdoba interiéru je vlastně galerií děl sochaře a řezbáře Ignáce Platzera.
V severní lodi kostela vznikla kaple blahoslaveného Hroznaty s novorománským oltářem, na němž je umístěn relikviář s ostatky tohoto mučedníka pro spravedlnost.

Knihovna v Teplé, druhá největší klášterní knihovna u nás (po strahovské) je opravdovým skvostem, vlastní více než 100 000 svazků, mnohé z nich nedozírné ceny. Je tu uchovávaná zakládající listina kláštera v Teplé, tzv. Hroznatova závěť z roku 1197.
V knižním fondu najdeme modlitbu napsanou okolo roku 830 a Codex Teplensis, první překlad Nového Zákona do němčiny vzniklý před rokem 1400, také „Vita fratris Hroznatae“ (1259) s legendou o zakladateli Teplé nebo modlitební knihu krále Ladislava Pohrobka (1453). Evidují zde 540 prvotisků (vytištěných do r. 1500) – rozčilením se mi z toho točila hlava… 🙂 Knihovnu mohou využívat studenti a badatelé, pro návštěvníky je přístupný hlavní sál s novobarokním zařízením a skvělou nástropní freskou ze začátku 20. století, pohled z druhé galerie na obrovskou místnost a regály s tisíci knih je unikátní…

Na knihovnu navazuje muzejní křídlo vybavené podobně, jak muzea bývají – dobré tři hodiny strávené při prohlídkách (také výstava „Perzekuce církve 1948–1989) byly úžasné, poučné, ale dost náročné – procházka parkem a nádvořím přišla vhod.

sousoší kalvárie na nádvoří

řada budov v klášterním areálu ještě čeká na rekonstrukci

pohled z parku na kostel a křídlo s knihovnou a muzeem

barokní klášterní budovy dnes zároveň slouží jako zázemí pro kulturně-vzdělávací centrum „Hroznatova akademie“ – ta kromě prohlídek nabízí širokou škálu kulturních, společenských a tvůrčích aktivit

tzv. Gloriet, ve kterém bydlel klášterní lékař MUDr. Johann Josef Nehr – toho v roce 1779 pověřil opat Reitenberger průzkumem mariánsko-lázeňských pramenů, a poté na začátku 19. století financoval výstavbu nově založeného města

opatská zahrada, v pozadí „Hroznatova lípa“, památný strom pojmenovaný po zakladateli kláštera – lípa je více než 260 let stará, obvod asi 950 cm, výška 45 m

na základech barokního mlýna odkrytých a zastřešených vznikla v roce 2015 expozice o mlýnské technologii – na obrázku je část jednoho z panelů uvnitř krytého prostoru

interaktivní venkovní modely mlýnské expozice jsou poháněny vodou

Mirek a František okamžitě využili nabízené šance a pustili se do zprovoznění modelu

počínání průzkumníků přilákalo kolemjdoucí

pumpovali vodu, ta koryty a hrázemi dotekla k malým mlýnským kolům a roztočila je – ta radost! 🙂

nádherný „vodní svět“, kde se vyřádí nejen děti – a navíc získají zkušenost, co všechno voda dokáže, je-li dobře směrovaná!

Velmi obřadné rozloučení s klášterním areálem se naskytlo u nového odpočívadla na začátku Davidovy naučné stezky – při konzumaci „sebáků“ (název jsme převzali od herců divadla Járy Cimrmana), tj. chlebů, kterou jsme si ráno vzali sebou 🙂 , nás zdravily věže klášterního kostela a celý svět byl krásný a vypadal, že takový navěky zůstane…

Nezastavit se v městečku Teplá nebylo možné – rozlehlý kostel a nádherný barokní sloup na náměstí zřejmě spolehlivě přitáhnou všechny všetečné turisty.

kostel sv. Jiljí v Teplé byl dostavěn roku 1765 na místě staršího kostela

dominantou svažitého náměstí v Teplé je pískovcový barokní sloup se sousoším Nejsvětější Trojice

Mezi kostelem a kašnou je nejstarší budova ve městě, původně latinská škola, dostavěná roku 1574 – v renesanční budově s mansardovou střechou dnes sídlí Městský úřad, vzadu vpravo na předchozím obrázku je původní stará radnice, dokončená roku 1692 – všimněte si, že školu tu postavili dřív nežli radnici… 🙂

první písemná zmínka o městě Teplá je z roku 1197 (v souvislosti s nedalekým klášterem), dnes má město 24 místních částí a celkem 3 000 obyvatel

sloup Nejsvětější Trojice na náměstí v Teplé je dílem sochaře Oswalda Josefa Wendy a tepelského stavitele Wolfganga Braunbocka, postaven byl v roce 1721, naposledy opraven před deseti lety

A teď už opravdu byl čas na turistiku – po silnici č. 210 jsme dojeli do srdce Slavkovského lesa, abychom se podívali k minerálním pramenům v Pramenech, obci kdysi slavné vybudovanými lázněmi, dnes proslavené nesplacenou půjčkou a zajetím ve spárech věřitele, který se chová tak, aby mu do klína spadl veškerý obecní majetek.

Ve 13. století se dnešní Slavkovský les nazýval Císařský – v roce 1354 obdrželi páni z Rýzmburka povolení k těžbě surovin v Krásnu, Horním Slavkově, Čisté (Litrbachy) a Pramenech, které užívaly tehdy německý název Sangerberg.
Protože těžba surovin byla velice výnosná a hranice katastru kláštera Teplá dosahovaly k Sangerbergu, docházelo zde k častým sporům s Rýzmburky – panovník rozhodl, že hranice území povede potokem tekoucím středem obce! – je vidět, že už ve středověku zde panovaly podivné způsoby.

V polovině 19. století propukla v západních Čechách lázeňská horečka, také Sangerberg se snažil využít své minerální prameny pro lázeňství – rozbory se prokázalo, že jsou stejně vhodné, ba lepší svým složením, nežli ty v Mariánských Lázních.
V roce 1870 byly zde otevřeny Alžbětiny lázně, Elisabethbad, postavené ve stylu švýcarských chat. Kolem budovy léčebného domu, kde byla i možnost velmi účinných slatinných koupelí, a hotelu se čtyřiceti luxusními pokoji, restaurací a koncertní síní, vyrostl rozlehlý park s kolonádou, tenisovými kurty a koupalištěm.

Zdejším lázním se však přes velkou snahu nepodařilo získat věhlas podobný Mariánským Lázním, provoz upadal a zcela skončil v roce 1948, kdy byla celá oblast převzata armádou. V šedesátých letech tu byl velmi špatně vedený domov důchodců, v létě 1983 dům vyhořel, na začátku tohoto století byly poslední zbytky zchátralého objektu zbourány – dnes tu z Alžbětiných lázní zůstala jen halda stavební suti zarůstající plevelem…
Všechno odnesl čas, jen některé prameny zbyly.

výšlap k minerálním pramenům v Pramenech – 6. 7. 2018

v obci Prameny, která už zřejmě má své slavné období za sebou – jedna z mála bývalých památek, socha sv. Jana Nepomuckého z roku 1883, po válce tu ještě stávaly domy

turistické informační místo na rozcestí v Pramenech – vydali jsme se směrem k Barochově prameni

místo, kde v parku před budovou bývalých Alžbětiných lázní vyvěrají prameny Gisela a Rudolf

vývěry pramenů Gisela a Rudolf jsou vyvedeny pod úroveň terénu pár metrů od hlubokých jímek

u silně železitých pramenů Gisela a Rudolf v bývalém lázeňském parku – auto je na silnici z Pramenů do Kladské (5 km)

minerální prameny Gisela a Rudolf jsou zachyceny v hlubokých jímkách s dřevěným obložením uspořádaným do osmiúhelníku

bývalý park před Alžbětinými lázněmi otevřenými v roce 1870

zde, za hlavní lázeňskou budovou, býval Vincentův pramen, nad nímž byl vybudovaný okrasný dřevěný altán

dnešní stav Vincentova pramene

Vincentův pramen, neželezitá kyselka velmi dobré chuti, zachycená ve zděné šachtě, bývala plněná do láhví a prodávaná. Dnes je pramen znečištěný průsaky vod a pro pití zcela nevhodný, kousek od něj je halda suti…

připomínka Alžbětiných lázní – jejich provoz skončil v roce 1948, celou oblast převzala armáda, v šedesátých letech tu byl domov důchodců, v létě roku 1983 budova vyhořela, v roce 2000 zbyla jen suť porostlá pýrem

Přece jsme však nalezli něco pozitivního – zcela čerstvě upravený pramen kyselky objevený v polovině 80. let pracovníky správy CHKO Slavkovský les! Jméno dostal Barochův pramen po svém objeviteli, nedávno byl zastřešen, vybudovali k němu lávku přes potok (ten bývalý hraniční 🙂 ), upravili přístupovou cestu, instalovali lavičky a informační cedule – posezení a osvěžení dobrou minerálkou je v kategorii několika hvězdiček.

Barochův pramen u obce Prameny má jméno podle svého objevitele, minerálka je velmi chutná

Odjížděli jsme z Pramenů a v duchu přáli místním, aby se zbavili svého finančního jha – zdejší krásná krajina si nezaslouží být předmětem spekulací…

Do Sokolova jsme se vraceli stejnou cestou, asi 3 km od bývalé obce Čistá jsme odstavili pežotka a po zeleně značené turistické cestě se vydali lesem k Památníku pochodu smrti.

z Pramenů jsme se vraceli do Sokolova po silnici č. 210 a zašli k Památníku pochodu smrti – 6. 7. 2018

turistické informační místo ve Slavkovském lese

na desce je nápis: Zde je pochováno 12 žen, které zahynuly 22. dubna 1945 po útrapách pochodu smrti

Židovské ženy šly z koncentráku Svatava (u Sokolova), kde vězeňkyně pracovaly v nedaleké továrně na součástky k leteckým motorům. V roce 2005 se objevily nové skutečnosti jejich krutého osudu – tyto ženy vyšly z Osvětimi a mířily do Dachau, kde měly být zlikvidovány – tábor však brzy osvobodili Američané, a tak velitel pochodu zamířil k jihu do Svatavy, kam z původních 2000 žen došlo 160, ty pak musely pokračovat k Plzni, u Čisté jich zemřelo 12, do Nýrska došlo 108 žen, které byly zastřeleny, protože Američané se už blížili.

nedaleko bývalé obce Čistá je místo posledního odpočinku dvanácti židovských žen, které se nedožily konce války; památník byl obnoven v roce 2003; www.svatosi.cz

Se smutnýma očima a tlakem v hrdle jsme se snažili cestou krásnými, útěšnými lesy nemyslet na násilí a nespravedlnost, které ve světě stále panují…

V devět večer jsme u autobusu očekávali Mílu, která se z dnešní „sokolské“ Prahy vrátila rozzářená a plná dojmů – dopřáli jsme si večerní procházku historickým Sokolovem, při níž jsme si vzájemně sdělovali zážitky.

V zítřejším programu počítáme s návštěvou Kynžvartu, Mariánských Lázní a Kladské.

V klášterním areálu Teplá jsme viděli Hroznatovu lípu, která patří k mohutným stromům v ČR – k nim se počítá i Vejdova lípa na Pastvinách, a lípa v Práskolesích, které na našich stránkách naleznete.

Přehlídka turistických radostí:
První den: Sokolov,
Druhý den: Rozhledna Cibulka, Rotavské varhany, Hartenberg, Šindelová, Kraslice,
Třetí den: Ostrov, Jáchymov, Kyselka,
Čtvrtý den: Františkovy Lázně i blízký Soos, ale nejdříve Chlum Svaté Maří,
Pátý den: Město Aš s rozhlednou Háj a putování k Trojstátí,
Šestý den: Bečov nad Teplou a relikviář sv. Maura, rozhledny Krásno a Krudum.

Vložit komentář

*

Archivy
Počítadlo

TOPlist