Uhelná Příbram a okolí

Zkamenělá řeka

mapka okolí Uhelné Příbrami

Dostala se nám do rukou publikace Tipy na výlety – Vysočinou pěšky, a tak jsme v ní zalistovali. Je krásná, barevná, láká k turistice a jsou v ní místa, která opravdu neznáme a ačkoliv jsou v našem regionu, voní dálkami. Např. tip Zkamenělá řeka u Nejepína. Ten nás oslovil, i jali jsme se čísti a plánovati. Musím říct, že začátek textu příliš důvěry nevzbuzoval, hemží se vykřičníky, jak je možno ztratit turistickou značku, jak je cesta lesem nezřetelná a podobně. Kdybychom nebyli zkušení turisté, možná by nás to odradilo, ale takhle právě naopak – že v sobotu 7.7.2007 vyrazíme a magické datum strávíme ve zkamenělé řece. Prostudovali jsme navrženou trasu a mapy, vzali fenku Indii, která je u nás na prázdninách, a vyrazili jsme. Bez problémů jsme dojeli do městyse Uhelná Příbram, kde jsme zaparkovali autíčko. Bylo krásné počasí a před námi 24 km pochodu neznámým koutem Vysočiny. Po modré TZ jsme stoupali do kopce, pod námi Příbram v poledním slunci.

Uhelná Příbram v poledne

A proč jsme se vydali na poměrně dlouhou cestu až v jednu hodinu po poledni? Na následujícím obrázku vidíte důvod – Mirka už nějaký čas trápil zánět lůžka nehtového a zrovna dneska ráno musela ta zlobivá část pryč…

moji milí

Vrátil se z ošetření a hrdinně prohlásil, že plán nebudeme měnit a tak jsme teď tady a stoupáme ke skalnatému útvaru Na kobyle.

Na kobyle

Ta cesta lesem opravdu nebyla moc prošlapaná, ale značená byla dobře a není třeba vykřičníků. Přes osadu Tři Dvory jsme po 4 km došli k místu nakupených rulových balvanů, které snad v některé roční době a při správném osvětlení připomínají zkamenělou řeku. No, posuďte sami, fotit se to dá špatně, ale ten les je zdravý a krásný.

zkamenělá řeka

Mnohem víc nás nadchla okolní krásná krajina.

krajina na Vysočině

Vysočina

Všude kolem ohromné množství zralých malin, nádherná zeleň, ptačí zpěv.

zralé maliny

Modrou TZ jsme opustili necelé 2 km před vesničkou Klouzovy a po silnici jsme došli do vsi Nejepína. Na návsi jsme si my i pes dali svačinku.

náves v Nejepíně

Mají tu i maličký barokní zámeček.

barokní zámeček v Nejepíně

Po nepříliš frekventované silničce jsme mířili do Vepříkova, kde jsme se opět napojili na modrou TZ. To už jsme vstoupili do druhé půli našeho putování do té doby nám neznámým koutem Vysočiny. Když si člověk vlastníma nohama projde krajinu, je mu pak už napořád blízká, to je fakt. Z Vepříkova po modré do Leškovic –  krásnou polní cestou s výhledy a pak lesem s houbami.

Na Jeseni

Rádi chodíme vesnicemi a díváme se kolem sebe. Tohle je běžně k vidění:

léto

odměna za útrapy pochodu

V Leškovicích jsme přešli na zelenou TZ a s podvečerem jsme přišli, my i pes naprosto svěží, do Petrovic. To už nám zbývaly jenom 2 km do cíle. Teď ale najednou – jakoby nám začaly dřevěnět nohy?!

pes a dřevo

Cestou jsme vyfotili tuhle unavenou kapličku.

kaplička v úvoze volá o pomoc

A už jsme byli před kostelem Archanděla Michaela v Uhelné Příbrami. 

kostel v Uhelné Příbrami

Na návsi byl klid až do té doby, než jsme se s naší fenkou Indií objevili – místní psi se mohli zbláznit a jejich štěkot nutil lidi vyhlížet z oken. Indie ale za sebou měla 24 km a na „mužský “ neměla náladu, tak nevšímavě a bez mrknutí kráčela v tom kraválu důstojně vedle nás.

náves v Uhelné Příbrami

Dosti dlouhou hlavní ulicí jsme kolem obecního dohližitele došli k autu.

obecní dohled

To už bylo půl osmé večer a městys se nám jevil v jiném světle.

Uhelná Příbram večer

Ať nám to příště zase šlape!

Na úvodní mapce si teď můžete očima projít naši cestu.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.

*