Gustav Mahler ve verších Karla Holuba

Verše Karla Holuba

Život je k nám vlídný a štědrý. Dopřál nám poznat jihlavského básníka Karla Holuba a povídat si s ním o studánkách, o přírodě, o historii kraje – a to je vždycky radost. Jednou jsem řekla: „Rádi bychom četli o Gustavu Mahlerovi, v Jihlavě je to teď aktuální téma…“ Po čase jsme dostali verše, nad kterými žasnu, jásám, usmívám se, ano – i slzím. Tají se mi dech z mé tehdejší odvahy žádat, ale údivem a obdivem vydechuji nad básníkovými slovy, která jsou mi blízká, kterým rozumím a jsem šťastná, že byla napsána…

KYTICE  PRO  GUSTAVA MAHLERA

Energická taktovka, sevřené rty
Lavina tónů padá do hlubiny
a zároveň se vznáší kamsi do výšin
kde hledá Nejvyššího
A je v ní břeskný tón trubky
a bubny z kasáren a harmonika z výčepu
řev chlapů a bodrost trhovkyň na place
syčení deště a šumění lip
hvízdání vichru i šumění potůčku
zpěv kosů z Heulosu i houkání sov

Jsou v ní všechny zvuky,
které nasála nenasytná houba Vaší duše,
vše, co Vám dalo českoněmecké město na pomezí,
zahleděné do parádemaršů
a opojené hudebním majestátem

V té lavině je přísný baryton otce a úzkostný křik matky
A věčně se jí potáhne černá stuha
mrtvolek sedmi bratří
předčasně odevzdaných Nejvyššímu
a modrá kukadla rozpustilé Puci

A Alma, Alma Múza, Alma Milenka, Alma nevěrnice,
sladká a komponující, bouřná a starostlivá
uzavřená do Vašeho stínu
Noty, vyvzdorované životem,
sázené do partitur
s neomylností elitního střelce

Ani při té nadváze hrůz
Vás Bůh neopustil.
Jen zkoušel, co unese Vaše duše
a pak Vám uznale poklepal na rameno.
A nikdy se nepokoušel sfouknout
finišující touhu a vášeň,
které Vás zvedaly k výšinám.

Nikde jste nebyl doma
a přece jste se chtěl neustále vracet.
Ale kam, když Vaším domovem byl svět
a křehké obydlí Múz?
Snad do města dětství,
které Vás vybavilo zážitky
a poslalo dobývat svět.
A nikdy neuzavřelo svou náruč.

Váš čas, Mistře Mahlere, je tu.
A město dětství nabízí svůj domov.

GM

Motto: „Má doba teprve přijde.“ Gustav Mahler

Jásavé tóny
s přídělem maršů, trubek a bubnů
s přídělem jara, smutku a bolu
A on
přes vzteklý pokřik nedochůdčat
jistě a rozhodně
stoupá po schodech Lipska, Pešti a Hamburku,
po schodech Vídně a New Yorku
pro pocty nejvyšší.
Světoběžník s perutěmi tragiky
S perutěmi orla
Neboť dílo je dílo
i když na něm nesvítí červenobílá.

Kam jinam by se měl vrátit,
než do města svého dětství,
které jej vybavilo do velikých dálek
a tleskalo mu už od chlapeckých let?!

Mistře Mahlere, dočkal jste se.
Váš čas přišel
a nikdy Vám nebude odebrán.

GUSTAV  MAHLER

Dětství?                 Jenom si, chlapče, breč
Jihlava?                 Zážitků hustá kleč
Taktovka?             Ostrá jak v bitvě meč
Nasazení?              Celoživotní zteč
Alma?                     Inspirující léč
Dílo?                        Hle, Eiffelova věž!
V cizině?                Před polobohem kleč
U nás dříve?          Skoro neznámý mleč
Turisté?                  Každý den cvaká fleš
U nás dnes?           H E Č !

Psáno pro Svatošovy, KČT Čeřínek

Leden 2010, Karel Holub

5 odpovědí na “Gustav Mahler ve verších Karla Holuba”

  1. Pingback: Milý příteli
  2. poděkováníDěkuji Vám, pane docente, za Vašich pochvalu, od Vás si jí velmi vážím. Jak Vás znám, vím, že je upřímn a povzbuzuje mne. Námět mi byl "nadhozen" paní M. Svatošovou. zdá se, že se verše asi povedly … Protože GM byl pro mne "vysoký horizont", musel jsem své neznalosti dohánět v knížkách a na internetu. "Deník Almy Mahlerové " jsem přečetl skoro na jeden zátah, je to úžasně poutavé čtení, ten mne asi inspiroval nejvíc. Na GM mne upoutala především jeho nekompromisní cesta za svým cílem, kdy bezvýhradně věřil ve svůj talent a prosazoval vše, co uznal za vhodné ve prospěch hudby a její interpretace. Také jeho prožitky z dětství i smrt dcerky musely natrvalo ovlivnit jeho citlivou duši. Přesto nic nevzdal…
    Někteří lidé jej berou spíš jako Rakušana, sám nejsem zdaleka takový znalec, abych to mohl posoudit…. Děkuji Vám ještě jednou za Vaše povzbuzující slova ! A pani Svatošové za to, že mne k ceému dění kolem GM přivedla….

  3. KONEČNĚČtu úžasnou báseň o umělci, světovém umělci a člověku, který bude konečně v dalších letech, desetiletích i stoletích spojován s městem jeho mládí – Jihlavou. Tak, jak jsme si to v 90.letech přáli, tak jsme jej chtěli pro Jihlavu znovuobjevit! Bohužel, tenkrát zastupitelé zamítli můj návrh na udělení čestného občanství GM. Byl to šok – ale o to větší radost, potěšení a nadšení nyní člověk pociťuje, když se vše obrací k lepšímu. Díky Karle Holube, tyto básně teprve čeká cesta k našim lidem (a po překladu i do světa). Díky iniciátorko Míšo! A díky vám všem, kteří otevíráte město dětství pro Mistrův návrat!

Napsat komentář: Zdeněk Laštovička Zrušit odpověď na komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.

*