Teslácký přejezd Jihlavských vrchů

Z Batelova přes Javořici do Telče

16. 1. 2010

Bez přehánění se dá napsat, že tenhle běžkařský výlet byl gustovní, i když na můj vkus odjížděl vlak z Jihlavy trochu brzy (v 7:33 je v lednu ještě skoro tma). Očekávané a tušené radovánky byly příčinou, že jsem nedbala na rýmu a kašel, které jsem si pořídila během dvou letošních prvních lyžařských vyjížděk a vypotácela se z postele rozhodnutá nedbat neduhů a být v centru dění. Moje nadšení bylo o to větší, že naše lyže a botky měly za sebou právě jen ten dvojí výšlap – pořídili jsme si totiž nové, a tak jsme jim chtěli ukázat nejvyšší vrchol Vysočiny, neboť jen to nejlepší bylo pro ně dobré. Během cesty do Batelova přistupovali kamarádi, až nás v cílové stanici bylo 26, což svědčí o popularitě přejezdu Jihlavských vrchů. Původně byla akce dvoudenní a pořádal ji odbor Čeřínek, pak ji (ještě v minulém století) převzali turisté z Tesly a rozdělili na dvě jednodenní akce (Javořice, Křemešník).

Aleš a Blanka Čermákovi, naši dnešní průvodci, bydlí v Batelově, celou oblast mají v malíku a umínili si nám ji nacpat do kotníků, slibovali 27 pohodových kilometrů (ale znááme to) zhusta po neznačených, ale prý nejkrásnějších cestách.

Trasa: Batelov – ledopád v Lovětíně – lom u Rácova – Velký les ZTZ – Lovu zdar ŽTZ – U Obrázku – Studánka Páně ZTZ – Javořice – po ZTZ pod Javořici – Březová bouda – Mrhatina – Horní Mrzatec – Lhotka ZTZ – nad Hostěticemi – Luh u Telče – Lipky – Telč = 30 km.

trasa z Batelova na Javořici

Musím přiznat, že moje nevšímavost k rýmě neubrala nic z její mohutnosti, ale zase jsem do kopce měla příležitost zastavit a ošetřit se a ONA (ne já) se během dne unavila a polevila…

Na mapce vidíte naši trasu na Javořici – zase úplně jiná cesta než loni a hlavně jiný přesunový prostředek! Pohled na mrazivou krajinu příjemně rozehříval a vyvolával spanilé myšlenky, dobrá nálada nám nadbíhala, zakrátko nás dostihla a už celý den neopustila.

u Batelova

na Zudově vrchu

Ledopád u Lovětína byl naší první kratičkou zastávkou

ledopád u Lovětína

a pak jsme následovali A+B, užívali si krajiny a stoupali a stoupali… ta Javořice je fakt vysoký kopec…

zvířecí i lidské stopy ve sněhu

strázce krajiny

pohyblivé korálky

Nepovedu duchamorné řeči, z obrázků snad poznáte krásu Javořické vrchoviny, ale nejlepší je zaklapnout špičku boty do vázání a jít, běžet, frčet, ploužit se, plužit, případně lavórovat a při tom všem se rozhlížet … a žasnout…

zimní království

chata Lovu zdar

Známá lesácká chata Lovu zdar nám nabídla otevřené dveře, za nimi lavice, a tak jsme využili příležitosti ke svačince a k posilujícímu doušku slivovičky. S přibývající výškou přibývalo sněhu, našeho potu, ale i atraktivity prostředí.

pouze za odměnu

nevěsta pod Javořicí

Studánka Páně odpočívá

Od Studánky Páně šlo do tuhého, naštěstí stoupák jen půlkilometrový, takže moje duše navzdory okolním posvátným místům neopustila mé hříšné tělo a já jsem vyfuněla na vrcholovou planinku, spolu s ostatními zažívala ten radostný pocit uspokojení z dosažení cíle a ignorovala silný ledový vítr, který se přes vrcholek (pacholek!) proháněl. Zdaleka jsme tu nebyli sami, krásné stopy uprostřed hustých javořických lesů lákají – a nezajít na vrchol, to se nesluší – i když dneska bylo k mání pouze tohle podívání:

tusení výsky

Čekala nás druhá část trasy s cílem v Telči:

trasa z Javořice přes Lhotku do Telče

Při sjezdu po zelené TZ jsem měla smíšené pocity – zaléval mě pot a zároveň mě mrazilo – moje sjezdové umění zdaleka nestačilo na svah s hlubokým sněhem, a tak jsem se místy musela zase zabývat svojí rýmou – plužila jsem a ploužila se a nakonec jsem se ve zdraví dostala do trvale udržitelné a záchovné polohy.

studánka pod Javořicí

splynutí s krajinou

pod vrcholem Javořice

Březová bouda

Cestou jsme se domluvili, že nepřipadá v úvahu nestavit se v hospodě ve Lhotce.

sněm lyzařek

Předtím nás ale čekal ještě jeden „drsný“ sjezd přes Mrhatinu k Hornímu Mrzatci, po něm líbezný pohled na letní tábor zakletý do zimního spánku

odpočívající tábor u rybníka Horní Mrzatec 

a pak už dva velké hrnky výborného čaje v hospodě ve Lhotce, polidštění a popovídání se známými, a následně sedmikilometrová cesta do Telče k vlaku. Ze závěrečného úseku už nemáme fotky, ani z telčské hospody Na Kopečku, kde jsme trávili čas do odjezdu a kde se nám při pojídání řízku rozlohy „Velký pařezitý“ dělaly boule za ušima… Od Míly Bradové z pořádajícího odboru Tesla jsme dostali pamětní list a věru jsme měli co ukládat do paměti…

Myslím, že na závěr přijde vhod veršované přání pana Karla Holuba, adresované nám všem:

V novém roce ať se máme

dobře aspoň trochu,

úspory ať nedáváme

jen tržnímu hrochu.

Zploštit život na prachy jen

nemá konec slibný.

V tržní džungli zůstávejme

hlavně LIDMI.  LIDMI!

2 odpovědi na “Teslácký přejezd Jihlavských vrchů”

  1. oslava sněhové javořiciAhojky svatosovi,no super! Míšo,to bude do budoucnosti krásná vzpomínka na množství sněhu.máš vysoký styl.Díky jíťa

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.

*