Jak byl ze Studené odeslán dopis Stalinovi
31. 12. 2010
Člověk se vydá na pár výletů, sotva se stačí rozhlédnout po světě – a už je tu zase konec roku a s ním tradiční výstup na Javořici. Přesný název populárního pochodu, který se letos konal po třinácté, zní: Výstup na Javořici s Vlastou Javořickou „Za studenský knoflík“, proto jsme se tentokrát vydali na nejvyšší horu Českomoravské krabatiny ze Studené, kde spisovatelka Marie Zezulková, rozená Barešová, dle pseudonymu Vlasta Javořická, prožila celý život (1890–1979). Nazývali ji královnou lidové četby a i když její hvězda prudce a oslnivě vzešla během první republiky a vydávání jejích knih skončilo prakticky už před válkou, nikdy na ni její čtenářky nezapomněly a od konce minulého století si zase nalezly její romány psané krásnou češtinou nadšené příznivce – Javořická pevně věřila, že se doba změní, ale bohužel se toho nedožila.
Napsala prý 113 románů a 116 povídek, být spisovatelkou bylo jejím snem už odmalička. Byla nejmladším, velmi hýčkaným dítětem v rodině doktora Bareše, který si v sedmačtyřiceti letech vzal za ženu sedmnáctileté děvče a krátce před jeho šedesátým rokem se budoucí spisovatelka narodila. O jejím životě jsem psala ve článečku z roku 2008, dnes doplním jen pár informací, které třeba vysvětlí, proč Němci a pak i komunisti považovali tuto nenápadnou ženu, která poklidně vedla domácnost a starala se o pět vlastních dětí a jedno osvojené, za nebezpečnou. Po podepsání Mnichovské dohody totiž napsala dopis Stalinovi a vyčetla mu, že Československu nepomohl. Podařilo se mi najít úryvek:
„Zvedám svůj hlas k Tobě, Staline, a volám Tě z dřímoty k výčitkám a k soudu! …. A tak zrazeni všemi a opuštěni od všech, vydáni napospas nesmírné titánské přesile, jsme se museli vzdát …. Veliký Staline, ukázal jsi se malým! Ze všech spojenců zůstal nám pouze jediný, starý a spravedlivý Bůh.“
Obrázky z naší pouti na Javořici jsou jako vystřižené z jejích románů – sladkobolné a zasněné:
I paní Javořická se těmito cestami toulala a její líčení přírody oceňoval i takový znalec jako byl Otokar Březina.
Tatáž krajina ve zpracování kartografickém:
Trasa: Studená ŽTZ – za Vrškem přechod na ZTZ – Javořice – Studánka Páně – Kaliště – Jihlávka = 14 km
O rodném městečku prý Javořická s oblibou říkávala: „Studená je dvakrát studená“, s čímž jsme dneska souhlasili…
Javořické lesy mají nesčetně podob – jsou jiné, jdeme-li směrem od Mrákotína přes svahy Nekolova, jako v roce 2009, a úplně jinak se jeví na zasněžených svazích nad Světlou.
Pokaždé ale vnímáme okolní prostou krásu jako náplast na bolístky a uvědomujeme si zvláštně, asi silicemi z jehličí nekonečných lesů, nahořkle voňavý vzduch. A pak nás v nebi končící televizní stožár vrátí do současného světa a jsme v cíli, na vrcholu kopce, který je odevšud vidět, ale vyhlídka odtud se téměř nekoná…
Prošli jsme všemi tradičními procedurami – přispěli jsme telčským turistům do kasičky na Novoroční čtyřlístek – za peníze z této sbírky vznikne trasa pro vozíčkáře, zakoupili jsme „studenský knoflík“ (pokaždé jiné barvy, letos byl fialový) a pak už nastal čas klobásový, protože Studená proslula nejen autorkou „červené knihovny“ a výrobou knoflíků, ale i klobáskami od Satrapy – v jeho závodě pracoval i manžel spisovatelčin František Zezulka.
S lahodnou krmí v ruce jsme se rozhlédli kolkolem – a uvidět odvážlivce s kolem nebylo nic vzácného, nějaký lyžař se také našel, všichni ostatní – myšleno do počtu čtyř tisíc sedmi účastníků, kteří dneska na Javořici podle údajů pořadatelů přišli, byli pěšáci.
U Studánky Páně, cestou z vrcholu Javořice, jsme se vyfotili.
Cesta dolů ubíhala podstatně rychleji,
a tak jsme se ještě stavili v hospodě v Kališti (neplést s Mahlerovým Kalištěm u Humpolce!) a pohodlně jsme stihli předposlední dnešní vlak ve 14:30 z Jihlávky, který nás bez přestupu dovezl do Jihlavy a my pak omámeni javořickými silicemi jsme sladce prospali silvestrovskou půlnoc…