PostHeaderIcon Silvestrovský výstup na Javořici 2008

S Vlastou Javořickou „Za studenský knoflík“

Už po jedenácté se pořádala tato populární akce, a tak jsme se rozhodli, že i my se letos konečně vydáme pro památný studenský knoflík. Původní myšlenka na pořádání výstupu vznikla v blízké Studené, kde žila spisovatelka Vlasta Javořická, jejímž jménem se organizátoři zaštiťují v názvu. Paní Marie Zezulková milovala zdejší kraj tolik, že zvolila svůj pseudonym podle hory, jméno Vlasta symbolizuje lásku k vlasti. Mám ale podezření hraničící s jistotou, že většina těch, se kterými jsme se nahoře setkali, měla úplně jiné cíle, než třeba jen maličkou vzpomínku na tuto dámu, která vykonala obrovskou práci ve prospěch duševního zdraví svých čtenářek – a je třeba říci, že dodnes má svoje obdivovatelky.

Odbor KČT Telč je spolupořadatelem akce a nabízí účastníkům i jiné výstupové cesty než ze Studené. My jsme se rozhodli vyjít ze Lhotky, kam jsme dojeli autobusem z Jihlavy, bylo nás asi 50.

Trasa výstupu: Lhotka ZTZ – Štamberk MTZ – Velký pařezitý rybník ZTZ – Javořice – Studánka Páně ŽTZ – U obrázku ČTZ – Janštejn – Horní Dubenky – Bor – Jihlávka = 15 km

okolí Javořice

Během kilometrového výstupu na Štamberk se utvořily skupinky, jednu z nich vidíte zde:

na Stamberku

Ani se nechce uvěřit, že stojíme na místě, kde bylo ve 13. století založeno Jaroslavem ze Šternberka rozsáhlé hradní sídlo, postupně upravené podle tehdy moderních zásad panského bydlení. Sláva hradu, lidově znaného Štamberk, ale trvala jen do roku 1423 – pak jej husité srovnali se zemí tak dokonale, že nadále sloužil jen jako příbytek ptactva a zvěře a během staletí přírodní živly dokončily to, co Jan Hvězda z Vícemilic tak „úspěšně“ nastartoval. Dnes tu obdivujeme mrazem zvětralou žulu a okolní kamenné moře… S přibývajícími výškovými metry přibývalo námrazy, která měnila les v jednu velkou galerii.

cestou k Javořici

Zástupy lidí procházely po prastarých cestách a věřím, že ani ti, kteří chtěli původně oslavovat poslední den roku 2008 jinak, nelitovali své volby.

v tichém kraji pod Javořicí je dnes zivo

Podle sdělení organizátorů nás dnes dorazilo na vrcholek Javořice (837 m n.m.) 3400! Přemýšlím, zda jsou v tom čísle zahrnuti i naši noví přátelé, kteří, ač se sami chovali vážně a důstojně, budili silvestrovské veselí.

nový turistický přítel

v soudku samaritánky byl opravdu rum

Televizní vysílač na nejvyšší hoře Českomoravské vrchoviny je prý 166 m vysoký, ale mně se zdá, že míří do nebe.

stozár na Javořici končí v nebi

Nebe na zemi chtěli udělat pořadatelé všem příchozím – nejen, že bylo možné získat knoflík (ve Studené se dříve vyráběly), ale také diplom a odznak čtyřlístku za finanční příspěvek do sbírky pro vozíčkáře, koupit si opečenou klobásku, vyrobenou slavnými uzenáři studenskými, nebo nápoje různé tvrdosti, což všechno nám připravovalo rozkoše. Byla radost pohledět na množství lidí, z nichž někteří zvolili na tuto dobu méně obvyklé přesunové prostředky.

zde se setkali turisté z celého regionu

i cykloturisté podnikli poslední vyjízdku v roce

Z Javořice jsme sestoupili ke Studánce Páně, která je asi půl kilometru pod vrcholem.

Studánka Páně pod Javořicí

Na místo, lidmi dodnes uctívané, se prý už od roku 1503 scházeli evangelíci z širokého okolí, aby konali v tehdy těžko přístupných lesích bohoslužby po svém způsobu. Pověst vypráví, že sedlák zde porazil strom, na řezu uviděl obraz Matky Boží, a tak dal postavit litinový kříž, který je tu dodnes, přečtěte si nápis:

nápis na litinovém křízi

Vnučka Vlasty Javořické mi vyprávěla, že babička je vodila ke studánce procházkou ze Studené a vysvětlovala jim, že právě odtud nosí vrány a čápi děti lidem, kteří si to zaslouží, a že je dobré pomodlit se zde v lese u pramenité vody za všechny. K Vlastě Javořické (1890–1979) odtud přilétla vrána čtyřikrát s děvčátkem a čáp přinesl syna Františka, dalšího chlapce, kterého donesl původně k příbuzným, vychovala také. Při starosti o šest dětí a domácnost dokázala napsat řadu románů a povídek, ve 20. a 30. letech minulého století byla na vrcholu popularity. Vím, že řada lidí ohrnuje nad její tvorbou nos, ale i přísný Otokar Březina uznával potřebnost literatury tohoto „venkovského“ typu. Otec Javořické působil jako lékař na různých místech (i v lazaretu po bitvě u Hradce Králové v roce 1866), pak se usadil ve Studené a jeho dcera Mařenka řízením osudu (zcela v duchu zápletek svých budoucích románů) zdědila postýlku po děvčátku Emě, jejíž první pláč uslyšel doktor Bareš před pár lety u Kittlů. Emilčin zpěv pak slyšel a obdivoval celý svět, ale to už si říkala Destinnová…

Vydávání románů Vlasty Javořické skončilo krátce po válce – nebylo přece možné odpustit jí, že po Mnichově napsala vyčítavý dopis Stalinovi, že je špatným naším spojencem, když nezabránil Hitlerovi ve válce a že jediným spojencem všech je spravedlivý Bůh. No, řekli byste to do ní?! V roce 1950 emigrovaly její tři dcery s rodinami a tím byl osud spisovatelky zcela zpečetěn – byla odejita ze scény. V ústraní napsala rozsáhlou rodinnou kroniku (na přečtení se těším, její vnučka Jana mi ji půjčí), byla prý velmi čilá do vysokého věku.

U obrázku jsme se napojili na červenou značku, která je součástí dálkové Březinovy cesty,

U obrázku

pak jsme udělali poslední foto poslední vycházky v roce 2008

a známou cestou jsme proběhli Janštejnem, v Horních Dubenkách jsme prohodili u evangelické fary pár slov o divadelním festivalu Parrésia, přešli kopec a kolem rybníka Boru-Krvavce jsme došli do Jihlávky. Do odjezdu vlaku zbývala více jak hodina. Katastrofický scénář líčil zamčenou vlakovou čekárnu, ale ta byla nejen přístupná, nýbrž i krásně teploučká, což jsme ocenili po několikahodinovém pobytu v mrazu (na Javořici prý bylo více než -10°C). Ve chvilce jsme vytáhli z batůžků zásoby, slivovička a jiné dobroty kolovaly, láskyplně hřály a my jsme dobrou vůli všichni spolu měli, krásně jsme se loučili se starým rokem a najednou bylo 16:10 a vlak nám málem ujel! Vlídná paní průvodčí byla připravená na podobné cestující a nenechala nás tu čekat na další vlak, který jel na Nový rok dopoledne…

10 komentářů - “Silvestrovský výstup na Javořici 2008”

  • Anonym says:

    Dobrý den – náhodou jsem objevila vaše stránky a zde jsem se dočetla o vyprávění její vnučky, jak ji babička vodila ke studánce. Sama vedu stránky o životě V. Javořické, pátrám po osudech jejích dětí, vnoučat, atd..Byla bych moc ráda za jakoukoliv informaci o vnučce paní Javořické či radě, kam se obrátit. Předem velmi děkuji..p.Lada

  • Jsem velice ráda, že ve svém komentáři vydáváte svědectví o kvalitách života a díla Vlasty Javořické. Možná bude inspirací pro další čtenáře.
    Zdravím Vás

  • vlaďka says:

    Můj životPrávě jsem dočetla 6 dílů pamětí Můj život,
    nejsem milovníkem vesnických románů, ale tyto
    životopisné knihy si mne získaly.Knihy mi doporučila kamarádka, u nás v knihovně jsem je nenašla,museli je vypůjčit až v Kolínské knihovně.
    Mohu je všem doporučit.

  • M+M says:

    Přátelé,děkuji Vám za Vaši přízeň, jsem opravdu šastná, že moje obyčejné povídání Vám přineslo radost. Elizo, Tvoje babička byla asi tak svěží, protože se řídila zásadami Vlasty Javořické – odpouštět, omlouvat, pomáhat, milovat a spoléhat na Boží úradek. Alespoň jednu z vyjmenovaných ctností bych si chtěla osvojit… Děkuji za komentář, moc si Tvé reakce považuji, jsem ráda, že jsi se s námi podělila o hřejivou vzpomínku.

  • Eliza says:

    Děkuji za připomenutíA že vás tam bylo v takové zimě a v takové době. Neuvěřitelné. Jméno Vlasty Javořické jsem zaregistrovala, když byla moje babička ve svých 95ti letech odoperována alespoň na jedno oko na šedý zákal Zase na něj viděla jako za mlada, a strašně si přála, kdyby si mohla přečíst něco od Javořické. No tak jsem začala hledat po antikvariátech, a jakoby náhodou knižnice pro starší dámy Pod Lampou začaly její romány vydávat. Takže chtě nechtě jsem je, jak vycházely, musela všechny kupovat, a bylo jich dost, a babičce nosit. Dokonce si ze svého mládí, kdy je prvně četla, pamatovala jejich názvy, a tak nedočkavě čekala, kdy jí zase něco přinesu. Za těch svých 5 let, které do stovky ještě ve zdraví a naprosté duševní svěžesti tady s námi prožila, přečetla snad stovky různých knížek. Každý týden jsem k ní jezdila s kufrem a vozila zase už ty přečtené zpět. Nikdo tomu nechtěl věřit. Ale ona z toho byla tak nadšená, protože předtím posledních cca 5 let skoro nic neviděla. Obdivovala jsem její odvahu, že šla odhodlaně na tu operaci, a hned odpoledne už chtěla jet z nemocnice domů. Prostě skvělá babička, která na paní spisovatelku nedala dopustit. To bylo to její mládí, a krásně se jí na závěr života vrátilo. Takže i já oné spisovatelce děkuji.

  • buteo says:

    To je nejlepší,co jsem zatím letos četl. Díky za nové obzory.
    Ať vám to šlape a píše a já mám co číst.
    Dnes jsem dnes ráno v 09,00 měl -21°C. Hezký týden

Vložit komentář

*

Archivy
Počítadlo

TOPlist