Silvestrovský výstup na Javořici 2011

31. prosince 2011

Kalendář 2011 určil, že starý rok opustíme v sobotu a po překročení pomyslného prahu času vstoupíme s novým rokem do dne nedělního, který je od pradávna vybrán jako den slavnostní. To je sice povznášející, ale pro turisty to znamená omezení dopravní. Jestliže jsme se chtěli výstupu na Javořici zúčastnit, museli jsme použít jediný vlakový spoj o půl osmé ráno z Jihlavy do Jihlávky a ve 14:15 zpět. Žádná další možnost nebyla. Ačkoliv jsme byli tak nepříznivě limitováni, snažili jsme se užít si času vymezeného Českými dráhami, zvláště, když hned po ránu bylo zřejmé, že nás čeká nádherný slunečný den.

Na nádraží v Jihlávce se přidal k naší asi padesátičlenné výpravě PaedDr. Smrčka s manželkou,

protože se i oni rozhodli dnes vystoupit na nejvyšší vrchol Českomoravské vyrchoviny. Dr. František Smrčka je velmi oblíbený pedagog, jehož internetově a digitálně-fotograficky, jakož i džípíeskově vzdělaní žáci z U3V (univerzita třetího věku) při VŠP Jihlava jsou za denního světla rozptýleni s fotoaparáty, kamerami a GPS přístroji v přírodě a večer své úlovky doma odborně zpracovávají a ukládají na web.

Přítomnost manželů Smrčkových nám udělala velkou radost, cesta vzhůru k Javořici, mnohokrát projitá, dostala tím punc novosti.

Trasa: Jihlávka – Chadimův mlýn – Žižkův kámen – Janštejn – U Obrázku – Studánka Páně – Javořice – Studánka Páně – Velký skalní vrch – Kaliště – Jihlávka nádraží = 13 km

Stejnou cestou k vrcholu šlo mnoho dalších lidí, jiní šli i jinými cestami – pořadatelé napočítali přes pět tisíc zúčastněných! Pochod, ve kterém se prolíná výstup na nejvyšší horu regionu s poctou spisovatelce, která podle ní zvolila svůj pseudonym, vstoupil do svého čtrnáctého ročníku v plné slávě.

O Vlastě Javořické jsem psala ve článcích z roku 2008 a 2010, máte-li zájem, klikněte. Článek, který právě čtete, je čtvrtý v řadě, byli jsme tu i v roce 2009, jen Silvestrovský výšlap 2007 vedl z Chotěboře do Havlíčkova Brodu.

Pod 166 metrů vysokým stožárem jsme pojedli výbornou telčskou klobásku, koupili si památeční studenský knoflík, přispěli do sbírky v rámci Novoročního čtyřlístku, popovídali s přáteli,

ochutnali horký silvestrovský punč a od KČT Telč obdrželi účastnický diplom a odznak čtyřlístku.

Na Javořici ležela asi pěticentimetrová vrstva sněhu, oslňujícího v prudkém slunci, modrá obloha popírala, že je poslední prosincový den – vyrojilo se početné družstvo cyklistů, ojedinělí umanutí běžkaři se také snaživě proklestili lesními cestičkami až na vrcholovou plošinu, psí samaritánka Máša se soudečkem rumu byla tam, kde jsme ji očekávali…

České dráhy určily délku pobytu na slunečném, přátelském vrcholu: museli jsme spěchat k jedinému vlaku odjíždějícímu dnes z Jihlávky.

Při zpáteční cestě jsme asi kilometr za Studánkou Páně odbočili ze žlutě značené cesty na neznačenou a šli směrem ke Kalištím. Procházet lesem v kraji pod Javořicí je stejně krásné a povzbudivé jako pohlížet na krajinu otevřenou.

Skončila další z pravidelných turistických akcí a já nedokážu najít neotřelá slova na závěr, tak jen prostě sdělím: jsme vděční za vše, co jsme v roce 2011 prožili, s důvěrou hledíme do budoucnosti.