Zahájení jarní turistické sezony v oblasti KČT Vysočina – Kamenná 2013

Kamenná 16. března 2013

Štěstí přeje připraveným – tato větička jako by byla vymyšlena pro situaci, která nastala při 22. zahájení turistické sezony, jehož uspořádání se letos ujali turisté z KČT Kamenná. Navzdory všem předpovědím o vracejícím se zimním počasí a děsivých obrazových zpravodajstvích na toto téma v televizi, přišel v sobotu na Vysočinu nádherný slunečný den, bezvětrný, čerstvý. Takže dlouhý čas intenzivních příprav pořadatelů z Kamenné, kteří touto akcí připomínali veřejnosti páté výročí svého turistického odboru, byl vysoce zúročen.
Kamenná, vesnice se 176 obyvateli, z nichž přes padesát jsou členové turistického klubu, se stala tento den hlavním sídlem Vysočiny – posílenými ranními vlaky, které mimořádně zastavovaly i na vesnické staničce, sem přijeli turisté z jednadvaceti vysočinských odborů (celkem je 24 registrovaných), takže na návsi, kde vyhrávali muzikanti, se v momentu zahájení sešlo téměř šest set lidí.

V každé chalupě napekly ženy buchtičky a zákusky – lákavá nabídka nenechala chladným žádného z příchozích.

Pořadatelé připravili pro účastníky trasy v délce 5, 10, 12 a 20 km a cyklotrasu 50 km, z nichž si turisté vybrali a dostali mapky s popisy.

Před oficiálním zahájením byl čas na pozdravení přátel z různých koutů Vysočiny a krátké popovídání.

Z vyvýšené terasy před kulturním domem krátce promluvili ke shromážděným starosta obce Milan Budín, předsedkyně KČT Vysočina Maruška Vincencová, místopředseda ústředí KČT Jaroslav Šlechta a starosta města Polné Jindřich Skočdopole.

Činovníci pak společně s předsedou KČT Kamenná Lojzíkem Dobrovolným navázali stuhu na klíč a symbolicky, za zvuků zvonu, odemkli letošní sezonu.

Turisté odcházeli na trasy s příslibem zabíjačkových dobrot, které budou odpoledne k dostání ve stáncích na kamenské návsi, a s pozváním na taneční zábavu v místním kulturním domě po návratu.

Naše trasa: Kamenná – U Lutriána – Věžnice – Kukle – Bor – Polná – Kleštěr – Nové Dvory – Kamenná = 20 km

Během dne využila většina z pochodníků možnosti prohlédnout si historické památky v Polné, přes kterou vedly trasy vycházek – jednotná vstupenka byla k dostání na startu a platí až do srpna, takže turisté mají možnost v příhodném čase důkladně si každou z památek užít (děkanský chrám, zámek, muzeum, Stará škola, židovský hřbitov).

Pro všechny účastníky bylo příjemným překvapením skvělé uvítání i velký počet příchozích.

Než jsme probrali „věci nezbytné“, byli jsme u kamenného středověkého mostu U Lutriána na bývalé zemské stezce,

o kterém už jsem psala ve článku Jarní Vysočinou.

V pozadí je vidět mlýn, kde žil mlynář luterského vyznání – odtud snad název lokality.

Nikomu se nechtělo z kouzelného místa odejít,

i když jsme věděli, že ani další část vycházky nebude skoupá na zajímavé objekty – kousek odtud je před Věžnicí Klábenešova kaplička a obdivuhodný kamenný kříž z 15. století.

Při pohledu na mapku trasy uvidíte, že obec Věžnice, v jejímž okolí se těžívala stříbrná ruda, leží při březích Šlapanky a dosud je znatelné, že měla původně tři osady, které byly založeny už na začátku 13. století na obchodní stezce – Horní, Prostřední a Dolní Věžnice. Podle věží a strážních ohňů v osadách se prý kupci putující mezi Čechami a Moravou orientovali. V roce 1925 byly osady spojeny pod názvem dosud užívaným – je psáno, že se také vyskytoval název Trojí Věžnice nebo Věžnice u Boru (rybník na katastru obce).
Emotivně nás uvítal svatý Jan

a na návsi čtyři světci na barokním zastavení z roku 1778.

Dominantu věžnické návsi ovšem tvoří v roce 1999 postavená kaple Panny Marie Pomocnice křesťanů.

Základní kámen k její stavbě posvětil v roce 1997 papež Jan Pavel II. při své návštěvě Prahy a moderní kaple, kterou navrhl jihlavský architekt Ing. Martin Laštovička, opravdu skvěle  rozsvítila náves.

Kaple přistavěná svépomocí a z finančních prostředků místních obyvatel k původní zvonici z roku 1926, je zasvěcená nejen Panně Marii, ale také blahoslavenému Adolphu Kolpingovi (německý kněz, sociální reformátor, pečoval o vzdělávání mládeže).

Do Polné už zbývalo jen pět kilometrů kolem rybníků Kukle a Bor, pak jsme zamířili k židovskému hřbitovu s 1300 náhrobky, z nichž ten nejstarší je z roku 1683, poslední byl vztyčen v roce 1940.

Zpráva o prvních Židech v Polné je z 15. století, později se zde usadila početná komunita, takže v 19. století jich zde žilo 770. Druhou světovou válku přežili tři z třiašedesáti tehdy usazených v Polné, ale nikdo z nich se do městečka už nevrátil.

Z polenského Dolního města je i obrázek smírčího kamene v Nerudově ulici, o němž jsme psali na samém počátku existence těchto stránek ve článku o Naučných stezkách v Polné, jsou v něm i fotografie a stručná historie města, které v polovině 19. století bylo s 6 500 obyvateli třetím největším městem na Vysočině (po Jihlavě a Třebíči).

Projdeme-li Dolní bránou, vystavěnou za Viktorina z Kunštátu (syn Jiříka z Poděbrad) jako součást městských hradeb na Sezimovo náměstí, jsme v centru historicky významného sídla. V řadě domů vpravo nás zaujme ten s cedulkou, kde stojí, že v tomto domě se narodila spisovatelka Vlasta Pittnerová (1858–1926).

Její otec Antonín Pittner (1814–1897) byl dlouholetý starosta Polné a velký vlastenec, přítel Karla Havlíčka Borovského a Boženy Němcové, která v jeho domě bydlela v letech 1840–1842; uvádí se, že první česká kniha se jí dostala do rukou právě zde v Polné.

Náměstíčko zdobí socha Hébé (bohyně věčného mládí a číšnice olympských bohů), vytvořená neznámým autorem na konci 19. století.

V levé frontě domů vyniká kostel sv. Anny se špitálem, vystavěným Janem Sezimou z Rochova a jeho manželkou Kateřinou z Močovic v roce 1447.

Skvostem Polné je ovšem děkanský chrám Nanebevzetí Panny Marie z pořátku 18. století, postavený na místě kostela ze 13. století podle plánů italského mistra Dominika de Angeli, nedávno do původní krásy zrestaurovaný.

Informace o cenném interiéru i celé stavbě jsou lehce dostupné, vše je však dobré spatřit na vlastní oči, či slyšet hrát zdejší varhany, největší v českých zemích.

V roce 1863 poničil město obrovský požár, zmizelo 189 renesančních a barokních domů včetně radnice, mnoho lidí se odstěhovalo, Polná nenávratně změnila vzhled, vše bylo po požáru jinak. V současnosti má město kolem pěti tisíc obyvatel a v roce 2006 získalo ocenění „Historické město roku“.
Na horním Husově náměstí nelze přehlédnout morový sloup z roku 1750 se sousoším Nejsvětější Trojice,

dílo polenského rodáka Václava Viktora Morávka (1715–1779), žáka Brokoffova.

Zašli jsme i do části města, dnes zvané Karlovo náměstí, kde v roce 1680 vzniklo Židovské město, o čtyři roky později synagoga, několikrát přestavovaná, naposledy opravená v roce 2000; sídlí tu Regionální židovské muzeum.

Museli jsme pomýšlet na návrat, tak jsme jen prošli kolem nejstarší části Zámku, kamenného hradu s datem vzniku 1320, původně na ostrohu nad soutokem Šlapanky a Ochozského  potoka, potom v těch místech, v bažinatém údolí plném křovin, založil Viktorin z Kunštátu v 15. století rybník Peklo,

a zamířili jsme k unikátní středověké technické památce Kleštěr.

Vše o tomto výtvoru je výstižně uvedeno na infotabuli:

V některých pramenech se uvádí, že osada Polná vznikla v polovině 12. století v pohraničních lesích právě na obranu této stezky a jako zázemí pro obchodníky, kteří hnali stáda dobytka na trhy. Původně byla úzká stezka, místy vytesaná i ve skále, dlouhá asi 500 metrů, to co se z ní dosud zachovalo, jsme si prošli.

Ducha jsme povznesli, teď nastal ples chutí – započal hned v Nových Dvorech, kde jsme dostali kontrolní razítka do průvodních listů a v bufetu nás zlákal gulášek navařený pořadateli, po něm jako zákusek slavné polenské mrkvance.

Gastronomické radovánky pokračovaly v cíli, kde ve stáncích na kamenské návsi byly ke koupi vlastnoručně pořadateli vyrobené voňavé jitrničky, jelítka, tlačenka, guláš a ovarová polévka, za něž položili život dva vykrmení pašíci…
Je jasné, že se málokomu chtělo domů, proto mnozí využili možnosti zatancovat si v kulturním domě a probrat s přáteli dnešní úspěšný den.

To, že se vše turistům z Kamenné podařilo na jedničku, není nic nečekaného – když jsme tu byli v roce 2010 na akci nazvané Kamenské aleje, viděli jsme, že nemají konkurenci.

O minulých zahájeních jarní turistické sezony se dočtete a obrázky prohlédnete ve článku z minulého roku a v odkazech na předchozí Zahájení v něm uvedených.

P.S. V neděli se počasí prudce zhoršilo a v následujících dnech napadla spousta sněhu. 🙂

9 odpovědí na “Zahájení jarní turistické sezony v oblasti KČT Vysočina – Kamenná 2013”

  1. Krásný článek i fotky, jenom trochu postrádám fotky z kamenských památek – kapliřka, svatý Jan, ale jinak super !

    1. Dobrý den, děkujeme za milý komentář, rádi jsme se podívali do Vaší fotogalerie, zde uvedený odkaz však nefunguje – vadí slovíčko „ale“ připojené k adrese. 🙂
      Přesto je dobré, že máme na Vás spojení – jsme přece kolegové-turisté z Vysočiny a tak málo se vídáme!! Tedy aspoň čas od času prohlédnout fotky z akcí 🙂
      Zdravíme Vás a jistě si společně přejeme, aby to jaro už konečně přišlo! 🙂
      Děkujeme za návštěvu našeho blogu, doufáme, že třeba zde naleznete inspiraci pro Váš klub 🙂

  2. Míšo, sice jsem absolvovala pochod, ale ráda si dodatečně přečtu historii, protož jinak jen se dívám a moc o těch krásách nevím. Proto opět velký dík.
    Jarka

  3. Míšo, nechci to zveřejňovat na blogu, vím, že mne pravidelně navštěvuješ, tak ti „hlásím“, že se tam nebude 14 dní nic dít :). Vyrážíme za dobrodružstvím.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.

*