PostHeaderIcon Za posledním puchýřem do Mladé Boleslavi

12.–15. 11. 2009 v Mladé Boleslavi

Člověk si párkrát někam zajede, projde se lesem, otočí se – a už je tu pomyslný konec turistické sezóny a tedy každoroční slavnostní srocení, na kterém si zpravidla nikdo žádný puchýř nevyrobí. Z oblasti KČT Vysočina vyjel na 38. ročník akce, tentokrát do středních Čech, autobus zaplněný spokojenými turisty, kteří se nemuseli o nic starat, protože za ně  všechno vyřídili osvědčení vedoucí Láďa Tomáš a Míla Bradová. Krásné počasí letošního podzimu bylo plné příslibů a my jsme si už ve čtvrtek 12. listopadu libovali, jak jsme si užili Sedlce, Kutné Hory, Kolína i Chlumce, ve kterých jsme strávili den na trase do Boleslavi.

Jen jsme ráno vyjeli, cobydup jsme byli v Sedlci u Kutné Hory a v úžasu jsme hleděli na monumentální stavbu klášterního kostela Nanebevzetí Panny Marie.

kostel Nanebevzetí Panny Marie v Sedlci

Stavba byla započata ve 13. století cisterciáky, kteří zde už od roku 1142 pobývali v klášteře, prvním tohoto řádu na našem území. V období husitském byl výstavný chrám rozbořen, pak živořil, až na začátku 18. století byl Janem Blažejem Santinim přestavěn ve stylu barokní gotiky do podoby, která v devadesátých letech dvacátého století rozhodla o jeho zapsání na seznam památek UNESCO. Kousek od chrámu je Santinim upravená hřbitovní kaple se známou kostnicí, ale my pro vás máme obrázek jetelového kříže od vchodu na hřbitov v Sedlci, protože je taky krásnej.

křízový kámen u vchodu na hřbitov v Sedlci

Stačili jsme se jenom trošku rozhlédnout a už jsme byli v Kutné Hoře a historický nářez pokračoval. Podle pověsti si mnich Antoň ze sedleckého kláštera po práci na vinici zdřímnul a zatím mu u hlavy vyrostly tři stříbrné pruty. To muselo být daleko dříve než na konci 13. století, kdy se začalo v Kutné Hoře těžit stříbro ve velkém, protože je známo, že už před tím byly zde raženy stříbrné denáry. Kolem roku 1300 vydal panovník Václav II. královské horní právo, provedl mincovní reformu a nahradil denáry pražským grošem. My Jihlavané ovšem dobře víme, že toto horní právo bylo jen přepracované původní z roku 1249, které udělil Václav I. Jihlavě, svému stříbrnému městu. Kvůli ražbě grošů, tehdejší spolehlivé české měně s evropským dosahem, byla v Kutné Hoře vystavěna mincovna, zvaná Vlašský dvůr, která získala takovou prestiž, že se postupně stala sídlem panovnickým a dějištěm nejvýznamnějších událostí. Václav IV. (1361–1419) se tu zdržoval velmi často, podepsal zde v roce 1409 Dekret kutnohorský, který omezil vliv cizinců na pražské univerzitě.

Vlasský dvůr

symbol slávy Hor kutných

Měli jsme dost času, abychom se vydali na prohlídku Vlašského dvora a trefili jsme na velmi energickou průvodkyni, jíž záleželo na tom, abychom pochopili význam objektu pro národní historii. Třídu školních dětí, které absolvovaly prohlídku s námi, nejenže organizačně hravě zvládla, ale aktivně je zapojila do kvízu a odměňovala správné odpovědi grošíky, takže dětičky byly hodné (a musím s obdivem říct, že i chytré) a vlastně nás zachránily před zkoušením. Zajímavý panel, ze kterého se dá vyčíst leccos o životě ve středověku.

zajímavé srovnání

Vlašský dvůr si užil svou slávu i pády – za husitských válek se přidalo město k císaři Zikmundovi a přívrženci husitství zde měli těžké časy, hromadně byli vybíjeni – dva tisíce jich svrhli do městských dolů, pak ovšem císař ustoupil, Kutnou Horu dobyli husité a dílo zkázy začalo – vše rozbořeno a vypáleno, šachty zrušeny, provoz mincovny zastaven.

Po dvaceti letech byl Vlašský dvůr opraven a pořádal se tu dokonce sněm, na němž byl zvolen zemským správcem Jiří z Poděbrad (1420–1471), který se pak v roce 1458 stal českým králem. Ve slavnostní síni Vlašského dvora byl po Jiříkově smrti v roce 1471 zvolen nástupce Vladislav Jagellonský. Sláva Kutné Hory povadla s ukončením dolování stříbra, což bylo v časech po třicetileté válce (1618–1648).

Myslím, že bych si zasloužila odměnový grošík od paní průvodkyně.

Zlatým hřebem návštěvy v Kutné Hoře byl chrám svaté Barbory.

svatá Barbora v pestrém odění

Chrám se začal stavět v roce 1388 z podnětu měšťanů, zasvěcen byl patronce horníků a původní plány byly velkolepé, prý měl být dvakrát delší než jej dnes vidíme, záleželo na financích, budován byl po etapách…

svatá Barbora důstojná

svatá Barbora majestátní

Prvním stavitelem byl syn Petra Parléře Jan, pak zde působili Matyáš Rejsek, Benedikt Rejt a jiní slavní až do roku 1905, kdy byl chrám dostavěn.

svatá Barbora v ranní mlze

Prohlídka interiéru je skutečně požitkem, hlava se točí při pohledu na klenbu ve výšce 33 metrů, oči přecházejí z nádherných barev oltářních obrazů, vůbec se nedivíme, že je chrám zapsán na listině světového kulturního dědictví.

hlavní oltář, patronka sv. Barbora první vpravo nahoře

boční oltář 1

boční oltář 2

Pohled z terasy nad údolím Vrchlice na městské centrum je také okouzlující, arciděkanský kostel svatého Jakuba je další neodmyslitelnou siluetou města.

kostel sv. Jakuba z plosiny nad údolím Vrchlice

Říčka Vrchlice je sice dlouhá jen 30 kilometrů, ale má nesmírný význam jako zásobárna vody pro Kutnohorsko a Čáslavsko. V hlubokém údolí, které vytvořila, je stezka, na níž je možné spatřit bývalé štoly na stříbrné rudy.

Další zastávka byla v Kolíně, kde jsme navštívili největší dochovanou mimopražskou synagogu, která ale už od roku 1953 neslouží židovské obci, po rekonstrukci je využívána ke kulturním účelům.

synagoga slouzí kulturním účelům

Byla postavena ve 2. polovině 17. století na místě předchozí modlitebny, je zde zachován i ochoz pro ženy.

synagoga v Kolíně

Proběhli jsme centrum města, potěšili se budovou krásné radnice, v rychlosti jsme mrkli na dům, kde žil, pracoval a zemřel František Kmoch, kapelník a skladatel dechové hudby (1848–1912)

Kmochův dům v Kolíně

a posunuli se o trochu blíže k Mladé Boleslavi – do nádherného parku kolem zámku Karlova Koruna v Chlumci nad Cidlinou.

zámek Karlova Koruna v Chlumci nad Cidlinou 1

Zámek si nechala postavit v letech 1721–23 rodina Kinských, po dokončení stavby přijel na návštěvu císař Karel VI., odtud název zámku. Stavba je velkolepá, hodná jména hlavy korunované, projektoval ji Santini, stavěl František Maxmilián Kaňka.

zámek Karlova Koruna v Chlumci nad Cidlinou 2

V současnosti se opravuje, mohli jsme jen zvenčí nahlédnout do vstupní haly zalité odpoledním sluncem

vstupní hala zalitá sluncem

a pak obdivovat park, založený jako krajinářský současně se stavbou.

stromy zalité sluncem

Člověk nemusí být odborník, aby pochopil, že zdejší stromy jsou jedinečné a zaslouží tichý obdiv.

umělecké dílo přírody

pamětník zaloľení parku 1

pamětník zaloľení parku 2

Den napěchovaný zážitky se nachýlil a my jsme vstoupili do mladoboleslavského kulturního domu, abychom se zaregistrovali a pokusili se v příštích dnech vyrobit při turistice nějaký ten puchýř.

registrace na startu v kulturním domě v Mladé Boleslavi

Požadované služby jsme měli objednané a zaplacené předem, pořadatelé vše připravili a tak šlo odbavení jako na drátkách.

pořadatelé postupně vyřizují pozadavky příchozích

Papírovým náramkem na zápěstí jsme úsměvně vrženi do diskotékového věku – barvou je označeno, kde bydlíme.

odbavený účastník je označen papírovým náramkem

Naše oranžová znamená, že spíme ve třídě SOU na zemi ve vlastním spacáku.

výhodná pozice za katedrou

Po večerní prohlídce okolí našeho dočasného bydliště a po „tiskovce“ v jedné z blízkých hospůdek nastal čas odpočinku.

jak si usteles...

Probudili jsme se do pátku 13. listopadu, nestresováni datem jsme očekávali samé příjemné zážitky. Autobus nás dovezl na rozcestí u skalního hradu Valečov, což je kousek východně od Mnichova Hradiště, na okraji Příhrazských skal. Čekala nás prohlídka hradu a pak krátká zážitková túrka do Olšiny k autobusu.

trasa z Valečova přes Drábské světničky do Olsiny

Trasa: ČTZ Valečov – Skalka – Klamorna – Drábské světničky – Studený průchod – ŽTZ Olšina = 6 km.

rozcestník ve Valečově

Valečov

Skalní hrad leží na náhorní plošině na čtyřech pískovcových blocích, část je vytesaná ve skále, navrchu stávaly dřevěné stavby. Nový palác byl vystavěn podle tvaru skály, na které stojí, připomíná ledvinu. Za husitů zde bývalo tábořiště a zimoviště, čili velmi rušno a to je tu ve dnešních časech asi také, protože je zde opravdu krásně a před romantickými scenériemi neunikneš. Průvodce v odění téměř středověkém nás protáhl podzemím i horním palácem, užili jsme si schodů, zajímavých zákoutí i legrace…

valná hromada na Valečově

Jarda Vála jistě trénoval ve světelském podzemí

Všimněme si, jak má každý jinou techniku ohýbání zad…

neobvyklý portrét předsedkyně oblasti Vysočina Marusky Vincencové

I Karel Hynek Mácha prý sem rád chodíval, zdejší zříceninu si nakreslil do svého skicáře. Při jeho výletě ještě musela být většina skalních světniček v okolí obydlena, protože teprve v roce 1892 byli násilím odstěhováni poslední „skaláci“.

Šli jsme po červené TZ vzhůru do kopců územím, kterému se říká Hrada. Je to skalní plošina o rozloze asi 15 ha, v blízkosti čedičového vrchu Mužský. Turistickým cílem je Klamorna, obývaná podle vykopávek už před pěti tisíci lety, a slavné Drábské světničky.

romantické průchody v podzimním lese

Klamorna

Zdejší pět metrů hluboká cisterna na vodu se jistě hodila všem obyvatelům během 12.–15. století, kdy zde bylo nejhustější osídlení.

světničky na Klamorně

Hrada

průchody ve skalách

Dnešní trasa byla sice krátká, ale „výživná“. Je opravdu nutné vidět zdejší výtvory přírody a lidí na vlastní oči.

cestou k Drábským světničkám

V Příhrazských skalách prý je 178 skalních věží, v lokalitě zvané Drábské světničky má být třicet místností, které bývaly spojené žebříky a můstky, jejich zlatý věk byl od 12. do 15. století. Z mnoha fotek, které Mirek udělal, jsem se pokusila vybrat takové, ze kterých byste si udělali představu o místě.

Drábské světničky 1

Drábské světničky 2

Drábské světničky 3

Drábské světničky 4

Drábské světničky 5

Drábské světničky 6

Drábské světničky 7

Drábské světničky 8

Se Světničkami jsme se neradi loučili, ale museli jsme se vydat dál lesem po území Starých hradů.

Drábské světničky 9

Drábské světničky 10

Posunem a odlomením okraje pískovcové plošiny vznikl v červnu 1926 při sesuvu půdy tzv. Studený průchod, 125 metrů dlouhá soutěska, kterou jsme prošli k rozcestí na žlutou značku vedoucí do obce Olšina.

Studený průchod

Tvrdím, že Příhrazské skály jsou mnohem zajímavější než vyhlášené pískovcové věže na Hruboskalsku – nekamenujte mě!

cestou k Olsině

Kobylí hlava

Všechno trvá, až se ztrhá – došli jsme k autobusu a božské výtvory přírody jsme vyměnili za výtvory šikovných lidských rukou. Jeli jsme na předem objednanou prohlídku automobilky v Mladé Boleslavi – chlapi se těšili jako malí!

jdem se kouknout na autíčka

Dostali jsme naslouchátka a k nim švarnou průvodkyni s mikrofonem a začala čtyřhodinová exkurze s úvodním filmem o vzniku závodu, pak následovalo muzeum a depozitář s prototypy aut, dále hala na výrobu převodovek, montážní linka a nakonec návštěva objektu vysoké školy. Vůbec tomu nerozumím, ale čtyři hodiny zmizely rychlostí závodního vozu a já jsem se rozhodně nenudila. Bylo to poučné a mnohovrstevnaté, hodně pro i proti.

muzeum Skoda

vylestěný krasavec

Jen kratičce o historii tohoto výrobního kolosu, který zabírá třetinu území města, má asi 22 tisíc zaměstnanců, 14 obřích vstupních bran a uvnitř závodu se jezdí kvůli rozlehlosti dopravními prostředky.

V roce 1895 začali mechanik Václav Laurin a knihkupec Václav Klement, oba nadšení cyklisté, vyrábět jízdní kola. Byli úspěšní a tak po čtyřech letech zahájili výrobu motocyklů a od roku 1905 výrobu automobilů. Slavná značka Laurin a Klement zanikla v roce 1925 při sloučení se Škodou Plzeň, pak se začaly vyrábět Škodovky. Po 2. světové válce se stal ze Škodových závodů národní podnik a ten se v roce 1991 sloučil s Volkswagenem.

Chce snad někdo tvrdit, že po tak intenzivních celodenních zážitcích by neusnul kdekoliv, natož v teploučkém spacáku na měkoučkém lehátku či solidní karimatce ve společnosti soukmenovců?

V sobotu 14. listopadu byl hlavní „puchýřovský den“. Organizátoři připravili osm tras různé délky, které se daly jít obousměrně a zahrnovaly zhruba území na sever od Mladé Boleslavi.

sobotní trasa na sever od Mladé Boleslavi

Naše trasa: Mladá Boleslav MTZ – Radouč – Debř – Josefův Důl – ČTZ Bakov nad Jizerou – MTZ Zvířetice – Bítouchov – ZTZ Hrdlořezy – ČTZ Michalovice – KD v MB = 25 km

Zpočátku vedla trasa městem, jež je kvůli rovině a automobilce hodně jiné než města na Vysočině, pak na předměstí jsme museli volit mezi nabídkou několika variant tras podle popisu pořadatelů a nato jsme po několika kilometrech čerstvým slunečným ránem dorazili do Josefova Dolu, městečka na levém břehu řeky Jizery. Podnikatelé Leitenbergerovi sem v roce 1763 přenesli textilní výrobu z nedalekých Kosmonos a tím vlastně začalo městečko žít, teď ze všeho zbyla jen výstavná hrobka jejich rodiny na lesním svahu.

hrobka u Josefova Dolu

Kaple nad hrobkou je přesně ten případ, na který sedí: Nahoře huj, dole fuj – a protože jsme neinformovaní optimisté, domníváme se, že i vnitřek je v plánu oprav toho, kdo nyní objekt vlastní.

Před hospodou Pod lipami byla první kontrola, pak následovaly další tři, místa jsou vyznačena v plánku trasy. Kdykoli jdeme pod stromy stezkou po břehu řeky, říkám si, jak velké štěstí máme, že je nám takový požitek dopřán a myslím na všechny, kteří s námi v téhle velebné chvíli nejsou…

Z červeně značené cesty kolem Jizery jsme zahlédli lákavou reklamu na strávení příštích několika desítek minut.

Zvířetice nad údolím Jizery

Prošli jsme Bakovem, přešli na modře značenou cestu po druhém břehu Jizery a zanedlouho už jsme stáli na ostrohu nad řekou a ukládali si do paměti tu krásu a majestátnost kolem.

Zvířetice u Bakova nad Jizerou

Hrad Zvířetice založil na začátku 14. století syn Havla a blahoslavené Zdislavy z Lemberka, Zdislav. Rozlehlý hrad byl postupně v držení několika významných šlechtických rodů, z nichž jmenujme Valdštejny, několikrát vyhořel, byl pobořen a od začátku 18. století jsou jeho dny slávy sečteny.

Zvířetice

Zířetice jsou oblíbeným turistickým cílem

V Bítouchově v hospůdce jsme dali pro žízeň a energii pivo a kofolu a navraceli se po zelené značce okruhem do Mladé Boleslavi. Most přes údolí u obce Debř nedovolí projít bez povšimnutí.

most přes minulost

Zamyslela jsem se nad neobvyklým názvem Debř, brouzdala jsem po síti a zjistila, že jsou u nás tři obce tohoto jména a všechny spojuje umístění v hlubokých údolích, v jejich okolí jsou příkré srázy nebo výmoly. Slovo debř či débř označovalo dříve dolinu nebo hluboký krajinný zářez, dodnes se zachovalo ve stejném významu v nářečních výrazech debřa, dejbří.

Před návratem do Mladé Boleslavi jsme měli na červené značce slíbenou ještě jednu kamennou laskominu s neobvyklým názvem Michalovická putna.

Michalovická putna

I tento, stejně jako ostatní hrady v okolí, postavili ve 13. století přední čeští šlechticové, podle názvu to byli páni z Michalovic, kterým patřívala i Mladá Boleslav, jež jim vděčí za svůj rozvoj v raném středověku. Mohutná zřícenina stojí na strmém ostrohu, zdaleka viditelná věž ve tvaru putny je hóódně nakloněná a pak zjistíte, že na té šikmé věži, více než pisánské, je nahoře rozhledna! A to znamená, že se tam jde! Podle pověsti stojí prý věž nad pokladem – tak dlouho pod ní pošetilci kopali, až se věž naklonila a měli co dělat, aby se nezřítila zcela…

sikmá věz hradu Michalovice

Výstup po točitých schodech byl kratičce adrenalínový – opravdu cítíte, že je ta masa kamení shrnuta k jedné straně…

za zády Mladá Boleslav

Poslední obdivný obrázek a už jsme se loučili se zapadajícím slunkem a rázovali vstříc městu a puchýřovské tancovačce.

přístup k vnitřnímu schodisti

Rychle na večeři, rychle polidštit a už sedíme v sále kulturního domu, kde před dvanácti hodinami prošlo startem 1503 lidí! Je dobré ukončit příjemný den přátelským přiťuknutím skleničkou červeného na zdar dní příštích.

přípitek na puchýřovské zábavě

Že jsme žhaví do tance, píšu vždycky, tak ani dnes nebude jinak. Během tanečního večera je zvykem, že současní pořadatelé předají na pódiu slavnostně korunu a prapor organizátorům příštím. Tady jsou zástupkyně boleslavských turistů, šťastné, že to mají za sebou

pořadatelé z Mladé Boleslavi předávají insignie

a zde je zástupce turistů z Vizovic, šťastný, že má pořadatelství před sebou:

zástupce z KČT Vizovice přebral odznaky práva pořádat PP 2010

A bylo nedělní ráno, den čtvrtý a poslední, 15. listopadu. Napsat, že jsme vyskočili ze spacáku jako srnky by byla pustá lež. Ale nakonec jsme vstali a v devět hodin už dobře naladění jsme se vydávali na výletní okruh kolem Mladé Boleslavi, podle pořadatelů 12 kilometrů, ale my jsme si ještě trochu prošmejdili město, takže nějaký kilometr navíc.

nedělní trasa kolem Mladé Boleslavi

Trasa: Mladá Boleslav ČTZ – park Štěpánka – ŽTZ Řepov – MTZ Boží Voda – ČTZ Karlův vrch – Štěpánka – židovský hřbitov – kulturní dům v MB

Organizátoři zákeřně umístili kontrolu do hospůdky v Řepově, ale statečně jsme odolali vábení a pokoušení a vydali se z rovinky vzhůru na Chlum, který leží kolem jedné strany města jako zelený věnec a svádí k domněnkám o skrývaném tajemství. Vkročíte-li do lesa, zjistíte, že na tom něco bude – bývaly zde švédské šance, dosud částečně viditelné – a vyvěrala zde zázračná voda. Věhlas železité vody byl příčinou založení lázní v roce 1745 a název Boží Voda přitahoval klienty i VIP návštěvníky, koncertoval zde Smetana, Dvořák, Kmoch… Dnes je tu jen tato připomínka bývalé slávy:

Bozí Voda

Ale les je krásný pořád.

vyrostl z boľí vody

ne<br /><br /><br />
dělní den na Chlumu

Úsměv na tváři vyvolal místní kolega-značkař, který nám svým originálním pojetím pravidel dává vybrat, zda zamíříme přímo do nebe či půjdeme dál svou cestou…

značkař je neználek či sprýmař?

V nebi o nás určitě není zájem, šli jsme proto zpět do Mladé Boleslavi s úmyslem prohlédnout si aspoň hřbitov a park Štěpánka. Štěpánka je krásné ženské jméno a také parku sluší. Jak k němu lesopark v údolí říčky Klenice přišel? Následník trůnu Rudolf sloužil jako voják v posádce v Mladé Boleslavi, a tak při příležitosti jeho zásnub s belgickou princeznou Stephanií bylo na konci 19. století dáno nově vzniklému parku její jméno. Po Rudolfově sebevraždě v roce 1889 vdova Štěpánka světila mladoboleslavský plukovní prapor.

park Stěpánka

Ani stín nostalgie neležel na radostných vzpomínkách naší kamarádky, úspěšné tenistky Míly, když nám u zdejších kurtů barvitě líčila průběh někdejšího, pro ni přelomového utkání. Kolik hezkých historek asi mají v paměti uložené okolní stromy?

A kolik osudů se vznáší na kopci nad židovským hřbitovem na okraji města! Je tu pohřben i velevýznamný člověk, který tahal za finanční nitky habsburských císařů a byl přítelem a finančníkem Albrechta z Valdštejna – Jakob Baševi. Je to první Žid, který dostal šlechtický titul, zemřel v roce 1634, krátce po zavraždění Albrechta z Valdštejna, a byl pochován na zdejší hřbitov, založený v roce 1584. Zde vidíte jeho náhrobek z červeného mramoru:

náhrobek Jakoba Baseviho

Hřbitov byl pro veřejnost zpřístupněn po rekonstrukci v roce 2004 a je dobré zajít tam i kvůli výstavě Dějiny Židů na Mladoboleslavsku, která je v obřadní místnosti:

hřbitovní kaple

Pro někoho možná bude zajímavý tento nápis:

nápis v kapli

Při pohledu na náhrobky je třeba si připomenout, že z více než tisíce Židů z Mladoboleslavska přežilo během války pobyt v koncentrácích 43 osob!

zidovský hřbitov v Mladé Boleslavi

Kvůli potlačení neradostných myšlenek jeden zářivý obrázek:

rakytník v podzimním poledním slunci

Tím jsme se vrátili do reality a zjistili jsme, že máme právě tak trochu času na“jedno“ a pak už je definitivní konec PP v MB! Před odjezdem jsme vyrobili obligátní foto:

turisté z Vysočiny na PP v MB

Co dodat? Snad to, že jsme během našeho pobytu splnili podmínky pro získání oblastního turistického odznaku Mladoboleslavsko, že jsme viděli věci dříve ani netušené, že byla naprostá pohoda a že se těšíme v příštím roce v listopadu do Vizovic. Předtím ale, doufejme, bude ještě plno jiných vydařených akcí.

Zajímá-li vás PP 2007 v Blansku a PP 2008 v Teplicích, zkuste kliknout na odkazy.

9 komentářů - “Za posledním puchýřem do Mladé Boleslavi”

  • M+M says:

    Paní Štěpánko Radikovská,srdečně Vás oba zdravíme a děkujeme za "veverčí" značku, vždyť je to krásné, že se lidi usmívají, povedl se vtípek, tak si to užijme…
    Mějte se hezky, ať nám to šlape a nové značky září vstříc, M+M

  • Štěpánka Radikovská says:

    turistické značeníDobrý den,
    reaguji na Váše postřehy z Posledního puchýře v Mladé Boleslavi.

    Já se hlásím k obnově značky, které s ostatními značkaři pracovně říkáme "značky pro veverky!", je to zřejmě "dědictví" po našich předchozích značkařích a my ji už víc než 6 let obnovujeme, aniž by ji někdo z nás předělal na správnou (vyškoleni jsme, takže víme… :-))
    Jsme rádi, že se Vám v Mladé Boleslavi líbilo.

    Zdravím
    Štěpánka (né podle parku, ale podle muž. jména Štěpán) Radikovská

  • M+M says:

    Paní Mašínová,pochvala vždycky potěší, děkujeme za ni.

  • Jednička s hvězdičkouJe paráda vidět, že jsou lidé, kteří turistiku aktivně nejen provozují, ale navíc se i podělí o své zážitky. Na vysoké úrovni a excelentně. Děkuji.

  • Eliza says:

    Já se též přidávám k pochvale, jako už mnohokrát předtím. Je až zarážející, s jakou skromností a opravdu pokorou svou práci děláte, a ještě nás s tím obšťastňujete v písmu a obrazy. Také díky.

  • M+M says:

    Milý a laskavý Buteo,děkuji za pochvalu, jsem ráda, že jsem vyseděla cosi k potěše. Upřímně říkám, že nejdelší čas mi zabere prokoukat se všemi obrázky, které můj neposedný manžel vyrobí a dál se o ně nestará :-)). Nejdřív vyberu fotky, o kterých si myslím, že jsou ty pravé, pak je zmenším, popíšu a vložím do databáze. No, a pak k nim přidám pár řádků – někdy mám přetlak a pocit, že svět se bez mých plků neobejde… :-)) Teď vážně – považuji za veliké štěstí, že se v dnešní uspěchané době najde tolik lidí, kteří věnují část svého volného času tomu, aby se koukli "co děláme, jak se máme". Jsme vděční, že je to zajímá a pak tedy doba, potřebná k vytvoření článečku, má to nejvyšší zhodnocení. To víš, někdy to jde samo, někdy to odložím a dám si raději "dvojku" nebo jdeme do lesa. Ale vždycky žasnu, že se najdou čtenáři a pokora je asi pravé slovo pro můj pocit.
    Měj se hezky a díky

  • Jindra says:

    Nezbývá než se přidat k pochvale předchozího čtenáře. Není co dodat – je to prostě ÚŽASNÉ !!!! Gratuluju, je to nádherné čtení i pokoukání. Ať se Vám daří i nadále. Přeju ještě spoustu krásných zážitků. Jindra (puchýř Mladá Boleslav)

  • buteo says:

    Tý voe, to je nářezřekl by známá TV kuchařská hvězda z "Ano, šéfe".
    Dnes vynechám ochání nad skvěle zpracovaným doprovodným textem, nebudu hýkat nad množstvím kvalitních fotek.
    Položím jinou obdivnou otázku, děvče, jak dlouho jsi tento článek tvořila? Já, když vytvořím úvod a přidám 10 obrázků z komenty, tak jsem upracovaný.
    Máš můj obdiv jako vždy za kvalitu, obsah a teď tedy podtrhuji i za rozsah. Tleskám a přeji vám oběma příjemné předvánočné období. Jsem čím dál víc vašim nadšeným čtenářem. von Kninitz

Vložit komentář

*

Archivy
Počítadlo

TOPlist