za opečeným špekáčkem 20. září 2014
Jubilejní 40. ročník turistického pochodu
Nebylo možné zvolit jiný program, když humpolečtí turisté pořádají pochod s tak vysokým pořadovým číslem a navíc sklonek léta se už pár dní projevuje velmi příjemným počasím.
O historii pochodu a osobnosti v jeho názvu se dozvíte v našem článku z roku 2011.
Zvolili jsme okružní trasu kolem Humpolce, na níž zlatým hřebem byla návštěva zříceniny hradu Orlík, kde v posledních letech probíhalo hodně záchovných stavebních úprav a v blízké budoucnosti by měla být otevřená rozhledna.
Trasa vycházky: Humpolec sokolovna – k MTZ, po ní k rozcestí Bysterská silnice ŽTZ – Městská hájovna – rozcestí Pařezitý (Plačkovský rybník) – Vilémov – Rozkoš – zřícenina hradu Orlík – Na Štůlách MTZ – kolem židovského hřbitova na náměstí a k sokolovně = 10 km
Šli jsme s přáteli známou krajinou, les hebce voněl, zastávka u Plačkovského rybníka dodala k dosavadní dobré pohodě prvek romantiky…
V Rozkoši jsme překročili silnici Havlíčkův Brod – Humpolec a rádi přijali imaginární pozvání ke vstupu do jehličnatých lesů, které pokrývají kopce vysoké kolem šesti set metrů táhnoucí se až k Lipnici. Leží v nich Orlovská myslivna, kolébka českého skautingu, v níž profesor Svojsík zformuloval Základy Junáctví a od roku 1912 pořádal první skautské tábory, leží v nich i výrazný vrch Orlík (678 m n.m.)…
My ale dneska dáme přednost jinému Orlíku – hradu, o němž nejstarší písemná zmínka z konce 14. století sděluje, že kamenný hrad na kopci nad Humpolcem je v držení Jindřicha z Dubé. Dalšími vlastníky byli Leskovci, později Trčkové; po Bílé hoře však byl roku 1623 prodán do cizích rukou.
Už zdáli bylo vidět rameno jeřábu u kamenné hranolové věže – rozhledna tedy není dosud dokončená.
V pokladně byl pan Pavel Koubek, oficiálně označovaný jako kastelán, ale fakticky „děvče pro všechno“ – choval se k nám velice vstřícně a dopodrobna vysvětlil dění na hradě – z jeho řeči jsme cítili skutečný zájem a při pohledu kolem byl vidět velký kus práce…
Ano, je to právě ten Pavel Koubek, který je duší a srdcem občanského sdružení Zelené srdce, sdružení, které koná obrovskou práci na Vysočině – zachraňuje drobné památky, krajinu a přírodu…(M+M Svatošovi – Den Země 22.4.2007)
K dostání byl tištěný průvodce – z textu a obrázků jsme si udělali představu o rozloze a významu hradu.
Hrad byl postupně rozšiřován a majiteli modernizován – na bývalém předhradí vznikl renesanční dvouposchoďový palác, jehož obytné prostory byly podle archeologického průzkumu vytápěné kachlovými kamny.
Loni bylo rozhodnuto, že horní plošina hranolové věže bude sloužit pro výhled do kraje a že kvůli tomu proběhnou stavební úpravy – vně věže je už skoro dobudované kovové šroubovité schodiště. Původní vstup do věže býval na západní straně ve výšce asi 11 metrů nad úrovní hradního nádvoří.
Teď, když tenhle článek píšu, už víme, že 31. října 2014 proběhla úspěšně kolaudace a že výhleduchtiví návštěvníci si lehce zjistí (nejen na webových stránkách hradu), kdy je věž přístupná – vždycky, i teď v listopadu, když je vyvěšen zdálky viditelný červený prapor se znakem prvních majitelů pánů z Dubé…
Užili jsme si hradní selanky a slibovali si, že výhled ze středověké věže bude rozhodně důvodem k návratu, budeme chtít vidět i repliku kachlových kamen, která jsou dosud ve výstavbě a budou prý sálat od sezony 2015. 🙂
Modře značená cesta nás zavedla do Humpolce, kde jsme okoukli, jak pokročily úpravy centra města a prohlídli stav značení, které jsme před několika měsíci obnovovali. (M+M Svatošovi – Značení pěší trasy z Humpolce k hydroelektrárně u Želivky)
Před sokolovnou bylo živo – pořadatelé podávali navrátilcům z trasy pečlivě do křupava opečené špekáčky – během odpoledne jich připravili 102, což byl počet účastníků dnešního pochodu.
Na jeden z hezkých dnů prožitých s turistikou a vším, co dobrého k ní patří, bude upomínat diplom od pořadatelů:
V roce 2012 nám při pochodu Cestami Oktaviána Strádala nabídli organizátoři jinou trasu.