Cyklovýlet Jihlava – Třebíč a zpět

Neděle 12. července 2015

Při pomyšlení na blížící se cyklodovolenou na Korsice jsme zažívali pocity dvojlomné – těšili jsme se, ale zároveň v koutku mysli klíčily obavy, zdali trasy, které nás čekají, zvládneme a zda jízda na kole je v letošním horkém létě pro nás to pravé…

Abychom zahnali pochybnosti a trochu se protáhli, rozhodli jsme se pro cestu do Třebíče a zpět – po cyklostezce otevřené v roce 2010 jsme jeli už několikrát a máme zmapovaná její úskalí, záludnosti i přednosti, a tak jsme mohli zvolit tu nejpříjemnější variantu a v klidu sledovat proměny okolní přírody a stav svého těla. 🙂

Převážná část cesty vede údolím řeky Jihlavy, a tak o atraktivní partie není nouze, zvláště v úseku Jihlava – Přímělkov. Když jsme přijeli k rozcestí, na kterém ukazuje značka hezky z kopečka do Bransouz, nepodlehli jsme tomu zákeřnému lákání na úsek, který není dokončen (a jen bůhví, kdy bude) a cyklista tam zažije dřinu po polní cestě bez konce a bez výhledů, ale zvolili jsme cestu po silničce vlevo, a ani ne po dvou kilometrech táhlým kopcem s nádhernými výhledy do kraje jsme vjeli na náves obce Chlum, která dostala jméno podle svého umístění na temeni vrchu, z něhož je kruhový rozhled. Nádhera!
A navíc vede cesta kolem zajímavé technické památky – unikátní větrné čerpadlo nad studnou ze začátku 20. století je nepřehlédnutelné. Nedostatek vody byla daň, kterou občané bydlící na samém vrchu kopce platili za potěšení ze skvělých panoramat v každém ročním období – zásobení vodou vyřešili originálně.

Kousek za Chlumem, jen co jsme stačili pochytat do očí laskavý film o přírodě pro pohotovostní přehrávání ve chvílích první pomoci po setkání se zlou vůlí a záští, jsme se plynule napojili na oficiální trasu cyklostezky Jihlava – Třebíč – Raabs a v pohodě pokračovali až k novému mostu, velkoryse vybudovanému přes řeku Jihlavu. Za ním je opět terra incognita – po louce a lesem až k přibyslavickému mlýnu, kolem něhož se „kvůli nedobré vůli“ a spletitým majetkovým vztahům nesmí jezdit – nikde se však cyklista nedozví, že je třeba dát se travnatou, neznatelnou cestou vpravo do vršku. Jakou radost ale má, když se tam konečně dostane a uvidí směrovou značku! 🙂

Máme vyzkoušené, že při cestě do Třebíče je výhodnější se z Přibyslavic vydat po cyklotrase č. 162 přes Novou Ves a teprve za Červeným mlýnem opět navázat na Ji-Tr-Raabs, a zpátky jet po oficiální trase přes Petrovice do Přibyslavic. Je to méně namáhavé a záživnější.
Potěšení z úžasné cesty kolem Padrtova mlýna nemůže narušit ani kopec nad Sokolím – po jeho zdolání se před námi štědře otevřela krajina v okolí Třebíče…
A teď dolů, kolem řeky do města… Zastavili jsme se u koupaliště Na Polance, které vzniklo jako říční lázně v letech 1933–34 podle projektu architekta Bohuslava Fuchse – stavbu charakterizují dřevěné, pestře natřené pánské a dámské šatny, zachované z původního projektu po modernizaci, kterou prošel areál v roce 1976.

První plovárna prý vznikla na pravém břehu řeky na začátku 20. století, naproti současnému plaveckému areálu.

Káva a zákusek v cukrárně musely před zpáteční cestou jako odměna za dosud ujetých necelých 50 kilometrů stačit.
Podívejte se na orientační mapku:

Přibyslavice jsme zvolili odpočinkovým místem, chtěli jsme si důkladněji prohlédnout jednu z nejstarších staveb na Moravě, kostel sv. Anny, který těsně přiléhá k novějšímu, a mnohem slavnějšímu poutnímu kostelu Narození Panny Marie.

Kostel, který asi měl původně mariánské zasvěcení, patříval k přemyslovskému dvorci – z archeologického výzkumu vyplynulo, že románská stavba, ke které náležela i fara, vznikla pravděpodobně v polovině 12. století.
Někdy během 16. století vyzdobil neznámý malíř interiér kostela a na venkovní zeď namaloval obraz Panny Marie s Ježíškem. Když pak v 17. století spravovali kostel evangelíci, odstranili obrazy i sochy a veškeré malby zabílili. Obraz Panny Marie na vnější zdi byl však i přes zalíčení stále patrný, prý i světélkoval, a lidé mu přisuzovali některá zázračná uzdravení.
Na začátku 18. století opadala po velkých deštích kostelní omítka až na kámen, ale posvátný obraz si malbu stále držel – byla proto vybudována k jeho ochraně kaple, jejíž oltářní stranou se stala jihovýchodní zeď s obrazem Panny Marie. Později Collaltové, majitelé zdejšího panství, štědře rozšířili kapli na kostel, k němuž průběžně směřoval řetěz prosebníků o pomoc a uzdravení, o pouti přicházela k Panně Marii tisícihlavá procesí.
Průčelí kostela, nyní neodmyslitelná dominanta městečka, dostalo svou podobu až ve třicátých letech 20. století podle návrhu architekta Kamila Hilberta (podílel se i na dostavbě Svatovítského chrámu v Praze).

Během času byl originál zázračného mariánského obrazu zakryt kopií – oba obrazy (!) jsme viděli v roce 2011, když tudy vedla trasa zahájení cykloturistické sezony na Jihlavsku.

Ohromil nás údaj, že při opravách byl na oltáři nalezen letopočet 1056!
Měli jsme cestou o čem přemýšlet – v pozdním odpoledni se jevila krajina, prozářená sluncem, zase v jiném světle a dostala v našich představách i historický podtext.
Poslední obrázek nemá žádný zvláštní význam, je jen pro radost.

Domů jsme dojeli po 98 kilometrech ve stavu téměř použitelném – z toho jsme usoudili, že se zkusíme postavit ke korsickému putování čelem. 🙂

Nemohu si odpustit hodnocení stavu cyklostezky Jihlava – Třebíč: ano, je průjezdná, ale k pochvale má daleko… A krásná příroda všechno nezachrání…