Pondělí 14. března 2016
V lesích na Čeřínku jsme vždycky rádi – dokonce i tehdy, když procházíme šestikilometrovou trasu naučné stezky se žebříkem v rukách. 🙂 Tu nepřehlédnutelnou pomůcku jsme si museli vzít, abychom dokončili přípravu trasy blížícího se Zahájení jarní turistické sezony v oblasti KČT Vysočina tak, aby podle daných možností byla v co nejlepším stavu. Možná jste si všimli při pročítání článku Naučná stezka Čeřínek opravena, že se tam nevyskytuje stanoviště č. 10 s názvem Přední skála – vrchol. Vyměnit informační turistickou tabulku na starém, statečném buku na vrcholu Přední skály (712 m) a na několika jiných místech naučné stezky byl náš dnešní úkol – a ten nelze uskutečnit bez žebříku. Kdo trochu zná členitý lesní terén na Čeřínku, ví, že na vrchol Přední skály nelze za prvé nijak vyjet (naštěstí) a za druhé, že leží v polovině stezky… 🙂
Dojeli jsme tedy přes Dolní Cerekev autem na začátek Naučné stezky Čeřínek, vzali do ruksaků všechny potřebné nástroje + vodu, okenu, hadry, smetáček a jánevimcoještě, k tomu žebřík a vyrazili jsme. První zastávka byla vzápětí – stanoviště č. 14 jsme ometli od pavučin, odstranili nánosy jehličí, navátého listí a prachu ze spár (přitom se omluvili pavoukům a jiné žouželi, že si musejí hledat jiné útočiště), nakonec umyli a vyleštili krycí plastovou desku infotabule.
Od směrovníku s názvem U Naučné stezky Čeřínek vede trasa stezky asi 50 metrů společně se žlutě značenou cestou z Dolní Cerekve k chatě na Čeřínek (5 km), pak odbočuje vlevo. Pro snadnější orientaci účastníků akce, která už spolu s jarem klepe na dveře, jsme na stromy připevnili dva poutače se šipkami tak, aby i nepříliš obezřetní turisté nepřehlédli odbočku. 🙂
Pak jsme do nejvyššího možného lesku uvedli zastavení č. 13 a 12 – chvíli trvalo, nežli se Mirek prostříhal a prořezal ke stanovišti č. 11 – Pseudokar: mladé stromky, kterými před několika lety lesníci osázeli paseku, kudy vede značená stezka, rostou přímo před očima – je tedy nutné je usměrnit tak, aby nebyl ohrožen život jejich, ani procházejících návštěvníků. 🙂
Rozpraskanou skálu, pamětnici dob, které si pro hloubku času jen stěží dokážu představit, hladily sluneční paprsky tak, že žula porostlá mechem jakoby ožívala…
Posbírali jsme saky-paky a odebrali se na Přední skálu – tentokrát jsme příliš nezkoumali 11 metrů vysoký a 22 metrů dlouhý skalní výchoz, ze kterého je zvláště na jaře a na podzim krásný výhled na Mešnici (753 m), ale věnovali jsme se věcem technickým – zastavení č. 10 mělo prioritu.
Svěží zelená barva mechových polštářů na svraštělých kořenech buku, který je, stejně jako okolní stromy, starý asi 120 let, dávala jinak zádumčivému a tajemnému koutu lesa přívětivost a vstřícnost. Oblé žulové balvany neshodily ze svých stěn útlé nožky žebříku a tak během chvíle byla informační turistická tabulka umyta a připevněna s dřevěnou podložkou na stromě.
Dalším krokem bylo správné nasměrování a ukotvení neuvěřitelně těžké a vzpouzející se dřevěné trojnožky s ukazatelem směrů připevněným na „koláči“ z pořádně vzrostlého stromu – chvíli trvalo nežli směřovaly šipky správně v linii Pelhřimov, Jihlava či Kostelec… 🙂
Další dřevěnou podložku s tabulkou č. 8 a názvem „mrazové sruby“ instaloval Mirek u rozpukaného, zvětralého skaliska, které se tisíce let nenápadně posunuje po svahu a vzbuzuje obrazotvornost návštěvníků i tím, že se v každé roční, a dokonce i denní době tváří jinak.
Na úbočí žulového masivu, tam, kde je oddělení „skalních mís“, jsme se zdrželi asi nejdéle – nejen proto, že každý kámen je jedinečně tvarovaný – úplná galerie mís ve všech vývojových stádiích, ale také, že infotabule na zdejším stanovišti č. 7 si žádala zásadní zásah – pod plexisklo se dostala nečistota, jehličí a voda, bylo třeba rozebrat všechny komponenty, pořádně je očistit a pak všechny díly znovu sestavit a sešroubovat. Což si vyžádalo dost času.
Postupně jsme očistili zbylá stanoviště a vraceli se k rybníčkům, u nichž je východiště naučné stezky.
S úlevou jsme odložili žebřík, nástroje i starosti – neudělali jsme sice nic světoborného, přesto se endorfiny dostaly ke slovu a dobrá nálada nás provázela… 🙂