Vihorlat

Turistická výprava se Spolkem přátel hor 14. – 22. července 2018
Pátá část: sobota 21. 7. 2018

Vojenským obvodem Valaškovce, územím s nekonečnými bukovými lesy, jsme Vihorlatskými vrchy putovali z Porúbky přes nejvyšší horu Vihorlat do Zemplínských Hamrů.

Zbýval už jen jeden den pobytu v oblasti Zemplína a předpověď počasí byla konečně po minulých deštích slibná – pro turistickou trasu ve Vihorlatských vrších byla dnes jedinečná (a jediná 🙂 ) příležitost. Vedoucí výpravy Milan Marko měl z patřičných míst informace o možnostech vstupu a místním značení ve vojenském prostoru Valaškovce, proto autobus zamířil z Medzilaborců, kde jsme byli ubytovaní v bývalém studentském internátě, do obce Porúbka, a z ní po vojenské cestě ještě kousek lesem, až tam, kde se na silnici objevila směrovka.

směrovka na lesní silnici ve vojenském obvodu Valaškovce; www.svatosi.cz

Než se vydáme na cestu, uvedu pár informací o zdejších horách:
Zalesněné Vihorlatské vrchy se rozkládají na samém východě Slovenska, jejich část zasahuje na Ukrajinu. Kopce přesahují své okolí asi o 800 metrů, nejsou osídleny, vesnice jsou pouze po okrajích rozsáhlých, hlubokých lesů stoupajících po svazích – takto uzpůsobeno stalo se nevysoké, ale opuštěné pohoří vhodným vojenským prostorem, který zabírá celou západní plochu Vihorlatských vrchů, na severu zasahuje až k obci Zemplínske Hámre.

Až v roce 2012 bylo turistům povoleno projít od jihozápadu (tedy např. od Porúbky) na vrchol Vihorlatu (1 076 m n. m.) – terén k výstupu je tu pozvolný, ale trasa mnohem delší než od severu, kde však jsou prudké a strmé srázy.

túru Vihorlatskými vrchy jsme podnikli z Porúbky přes Vihorlat do Zemplínských Hamrů 21. 7. 2018

Teď už víme, že toto tiché pohoří neohromí návštěvníky svými vrcholy ani neobvyklými zajímavostmi, ale krásou mimořádně zachované přírody – ve Vihorlatských vrších se to hemží tabulemi s popisy přírodních rezervací obdařených poetickými názvy, chráněné území je všude, kam se podíváš. A právem! Myslím, že jsme ještě nikdy nešli tolik kilometrů územím téměř ponechaným na vůli přírodě – její výběr druhů určených k přežití je dokonalý.

Zdejší lesy, v nichž se běžně vyskytují více než 240 let staré exempláře, se dočkaly zápisu do Světového přírodního dědictví UNESCO v kategorii Karpatské bukové pralesy, území je též zahrnuto do společenství Natura 2000.

Protože na trase, kterou jsme procházeli, nebylo klasické turistické značení, obdrželi jsme před zahájením zájezdu mapky zdejší oblasti s popisy, podle nichž jsme se orientačně řídili – červeno-bíle značená vojenská cesta však perfektně vedla až na Polanu pod Vihorlatem, kde u altánu začíná oficiální turistická zelená značka (a souhlasí se zákresem na mapě) vedoucí do sedla Rozdiel (866 m n. m.).

Celá dnešní trasa, která měřila 25 km, je zaznamenaná na pěti mapkách s komentářem:

A nyní už konečně obdivované horské lesy na východě Slovenska:

v západní části Vihorlatských vrchů je od roku 1974 vyhlášené na ploše asi 400 ha chráněné území nazvané Kyjovský prales
zemljanka ve vojenském újezdu
prales pod vrchem Kyjov
na území jsou bukové a jedlové lesy – obrovský lesní komplex se zachoval v cenném stavu
kamenité, svažité kopce jsou porostlé převážně bučinami, někde převládají lipové a jedlové bučiny, též javory
na vrcholu hory Kyjov (821 m n. m.), zápis do knihy návštěvníků
od roku 2012 je možné bez speciálního povolení vstoupit na území vojenského prostoru Valaškovce, pokud tam právě neprobíhá vojenské cvičení a turista se v místě nebude zdržovat déle než 24 hodin
uprostřed Vihorlatských vrchů není žádné osídlené místo – viz úvodní orientační mapka
v nezalesněných úsecích byly daleké výhledy – na severu karpatský hřeben
Vihorlatské vrchy jsou sopečného původu, hřeben se táhne v délce asi 53 km, východní úsek leží na území Ukrajiny
stezka pod impozantními skalními stěnami poblíž Malého Peňažníku
protáhlý dvojvrcholový hřbet Vihorlatu
strmý výstup na vrchol Vihorlatu
příkrý výstup na vrcholovou partii Vihorlatu se však dal zvládnout za 8 minut 🙂
výhled z hřebene k jihu na Zemplínskou Šíravu
betonový pylon na Vihorlatu je osazený několika pamětními tabulkami
s Evou a Lubošem jsme přes hodinu čekali na opozdilce, a tak jsme si užili výhledů

Vyhlídka z vrcholu je sice dokonalá, ale ta hodina, kterou jsme tam nedobrovolně strávili (Mirek se musel dost daleko vrátit pro dva turisty z naší skupinky a řešit jejich problém), nám chyběla k zacházce na Sninský kámen (1 006 m n. m.), turisticky nejatraktivnější místo Vihorlatských vrchů – a je jisté, že za tohoto života nám další příležitost už poskytnuta nebude…

sestup z vrcholu pokračoval stezkou po hřebeni – výhledy na Karpaty (resp. Bieszczady), Východoslovenskou nížinu a Zemplínskou Šíravu byly jak z letadla
ohlédnutí na vrcholek nejvyšší hory Vihorlatských vrchů
hořce tolitovité na hřebenu Vihorlatských vrchů

Pro zachování a ochranu vrcholové a podvrcholové části pohoří, kde jsou přirozené lesy s výskytem teplomilných a významných horských rostlin, byla na 50 hektarech vyhlášena Národní přírodní rezervace. Z geomorfologického hlediska je Vihorlat typickou ukázkou území vulkanického původu.

altán na Polaně pod Vihorlatem – začátek turistického značení

Zeleně značená cesta nás dovedla kolem Trstie do sedla Rozdiel (866 m n. m.), odkud jsme se vydali po červené a asi za hodinu došli na rozcestí Jedlinka, pak zbývala jen půlhodinka do sedla Tri tably.

staré buky s obrovskými choroši v přírodní rezervaci Jedlinka
sedlo Tri tably (825 m n. m.)
z rozcestí Tri tably vedou trasy na Sninský kámen, k Mořskému oku a do Zemplínských Hamrů
na rozcestí Tri tably byla instalovaná travertinová socha s bohatým obsahem aragonitu, která zobrazuje starou pověst o čertovi a Sninském kameni – autorem díla je sochař Ladislav Staňo

Vyhrazený čas nám stačil právě tak na sestup po žlutě značené cestě do Zemplínských Hamrů.

poslední hodina sestupové cesty do Zemplínských Hamrů
závěr cesty Vihorlatskými vrchy – cíl blízko lomu Zemplínske Hámre, kde čekal autobus

Rekapitulace: na trase 25 km dlouhé jsme strávili 10 hodin, výstup 1700 m, sestup 1800 m – byli jsme nadšení (z dnešní trasy i z těch v předchozích dnech), ale stačilo – zítra cestou domů odpočíváme! 🙂

Mirek během týdenních slovenských Potulek pečlivě dokumentoval, přesto jsem ho na žádné jeho fotce nenalezla 🙂 , jediný doklad o jeho přítomnosti jsem objevila na Honzíkově fotografii:

Mirek je zachycen na jediné fotografii, kterou při výstupu na Vihorlat pořídil Honza Herzán

Souhrn:
První část: sobota 14. 7. až pondělí 16. 7. 2018 – Cerová vrchovina a hřebenovka Volovských vrchů,
Druhá část: úterý 17. 7. 2018 – Plešivecká planina – Štítnik,
Třetí část: středa 18. 7. 2018 – Zámek Betliar, Národní park Aggtelek, Košice,
Čtvrtá část: čtvrtek 19. 7. a pátek 20. 7. 2018 – Bieszczady – lesní dráha, ale hlavně poloniny a výstup na karpatský hřeben, též prohlídka Medzilaborců.

3 odpovědi na “Vihorlat”

  1. Pozdravujem zo Slovenska a chcem oponovať Vašej vete :že za tohoto života nám ďaľšia príležitosť už poskytnutá nebude.Prečo nie ?Vlaky sú pre dôchodcov skoro zadarmo (platím za lístok Brno – Žilina necelé 4 eur) a život nám dáva stále nové a nové šance.Tak keď tu pôjdete druhý raz určite navštívte Morské oko (máte ho aj na mape č.5 ).Zo sedla Tri Table sa tam ide po modrej značke alebo zo Zemplínskych Hámrov sa tam dá ísť autom po asfalte.Morské oko je čarokrásne a najkrajšie na jeseň.Vaša verná čitateľka a obdivovateľka Marianna

    1. Milá Marianno,
      velice děkujeme za milý komentář s napomenutím – jak rádi bychom učinili, co navrhujete – bohužel v poslední době nám život neukázal přívětivou tvář – zákeřná nemoc zastavila všechny naše plány. Přesto ale věříme, že turistika, zvláště ve slovenských horách, nám bude v budoucnu ještě někdy dopřána.
      Myslete na nás, ať se vše v dobré obrátí! Vážíme si Vaší přízně, děkujeme a přejeme pevné zdraví!

      1. Milí Svatošovi,
        po Vašej odpovedi ma už mrzí moja poznámka.Podľa Vašich príspevkov ste mi vždy pripadali mladí,plní elánu a plánov do budúcnosti.
        Budem na Vás myslieť a držím Vám palce nech to dobre dopadne.A ak dovolíte,aj sa za Vás pomodlím.S úctou a prianím všetkého dobrého pozdravujem.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.

*