Krajem pětilisté růže – Český Krumlov III.

50. ročník turistického etapového pochodu v okolí Českého Krumlova
Ve dnech 15. – 18. srpna 2018 pořádal akci KČT Start Český Krumlov

Článek, který se chystáte číst, je naší v pořadí jedenáctou zprávou o akci, která se svým 50. ročníkem nadobro uzavírá – v záhlaví jste jistě zjistili, že je zveřejněna až po roce od jejího konání. A navíc, osobně jsem se jí nemohla zúčastnit kvůli nemoci, která mě od kratochvilných akcí na několik měsíců odvedla. Protože však nejen my, ale všichni účastníci legendárního pochodu pořádaného půl století členy KČT Start Český Krumlov, považujeme závěrečný ročník za slavnostní (i když s příchutí smutku, že nebude žádné „příště“), rozhodla jsem se v rámci dostupných informací a fotografií zprávu sestavit.

Z Jihlavy přijelo do Českého Krumlova 18 pochodníků, Mirek byl členem skupinky, která už léta podniká turistiku společně – od nich jsem měla průběžné zprávy o dění v Krumlově a okolí, což mírnilo můj smutek z nastalé situace.

Ve středu 15. srpna navečer po příjezdu do Českého Krumlova zamířili Mirek s Mílou a Františkem do štábu pochodu, aby se přihlásili a vyřídili všechny potřebné formality. Registrace proběhla rychle, bezchybně a s úsměvem, tak, jak to krumlovští pořadatelé umějí.

Poté, co odstavili auto na vykázané parkoviště a ubytovali se v hostelu, zbyl čas na prohlídku čarokrásného města, které večerním osvětlením získává vždy unikátní vzhled, přitažlivý jak pro romantiky, tak pro světácké lovce atraktivit.

Čtvrtek 16. srpna 2018 zahájili účastníci Růže na náměstí v Českém Krumlově, kde je přivítali zástupci města, ředitelka pochodu Libuška Kuchtová, mistr turistiky (MT), předseda odboru KČT Start Český Krumlov pan Vladimír Pražák a členové oblastního výboru KČT. Při dnešní významné příležitosti byli oceněni a vyznamenáni turisté, kteří se podíleli na vzniku a padesátiletém pokračování třídenního etapového pochodu, snad nejstaršího tohoto typu v České republice, který si získal své obdivovatele a stálé účastníky.

Na následujících fotografiích je zachyceno předávání cen některým zasloužilým turistům:

Také letos se pořadatelé pochodu rozhodli zařadit svoji akci do projektu 100 let republiky, 130 let v pohybu – všichni registrovaní turisté byli účastníky Stoletého losování. Jedna z klíčových aktérek projektu Ing. Míla Bradová byla účastnicí Růže a významným způsobem pomohla pořadatelům nejen radou, ale i prakticky při přípravě losování, následné zprávě a dokumentaci akce a předávání cen – na náměstí vysvětlila shromážděným pravidla projektu a předala vylosovaným hodnotné ceny.

Mirek a jeho kamarádi Míla, František a Václav se rozhodli pro kratší trasu s cílem v Kájově, Miluška s Františkem potom však chtěli dostát názvu dnešní etapy „Kleť – milovaná hora“, proto se na Kleť (1 084 m n. m.) jako zástupci méně nadšených (a schopných 🙂 ) kamarádů vydali – jejich trasa tedy čítala skoro 25 poctivě vyšlápnutých a dolů koleny ubrzděných kilometrů.
Průběh trasy: Český Krumlov – zámecká zahrada – jízdárna – Ptačí hrádek – kaple Dubík – Vávrův kopec – Kájov = asi 10 km

Cestu městem a zámeckým nádvořím, stejně jako úžasnou zámeckou zahradou si užili, s množstvím překrásných fotografií jsem si nevěděla rady. 🙂

Stavebníkem památníku na Ptačím hrádku byl maršálův bratr kníže Josef ze Schwarzenbergu. Od svého vzniku byla oslavná stavba zároveň romantickým prvkem v krajině nad Chvalšinským údolím. Na začátku 20. století došlo k drobným opravám, ale pak objekt dalších sto let chátral a zarůstal lesem – v roce 2010 zahájil soukromý vlastník obnovu. 🙂

Další zastávkou pochodníků byla empírová kaple Dubík u Českého Krumlova, postavená na začátku 19. století vedle zaniklé poustevny z roku 1750.

Ve startovním průkazu avizovali pořadatelé svačinu v restauraci u nádraží v Kájově – ta se samozřejmě k radosti turistů uskutečnila. 🙂

Neznamená to však, že by po příjezdu vázl další program – v pohádkovém městě, jako je Český Krumlov, se turisté nudit nemohou, zvláště, když z minulých návštěv vědí, kam zajít za krásou – a také příležitost popovídat si po roce s přáteli-turisty, s nimiž se potkávají právě jen tady, je samozřejmostí.

Druhá etapa, v pátek 17. srpna, měla název Po Fritschově stezce a startovala na nádraží v Boršově nad Vltavou, vedla po červeně značené trase kolem Vltavy až k Dívčímu Kameni a končila na nádraží v Holubově (delší trasy směřovaly do Zlaté Koruny či přes Granátník pěšky až do Krumlova).

Průběh trasy: vlakem do Boršova n/Vlt. – Fritschova stezka – památník letců – U Rybů – U Rybáka – pod Dívčím Kamenem – Hamr – Holubov = asi 20 km

Boršov nad Vltavou je městečko, které má spolu s Poříčím, Zahorčicemi a Jamným, které k němu patří, necelých 2 000 obyvatel. Mají tam kostel sv. Jakuba Většího, o němž zápis v archivech pochází z roku 1290, ale je velmi pravděpodobné, že počátky sahají mnohem hlouběji do historie. Klenbu kostelní lodi zdobí malba z roku 1943, na níž je zobrazeno stětí sv. Jakuba Většího – zajímavostí je, že malíř prý dal jednotlivým postavám podobu boršovských občanů.

Co je v Boršově žhavě současné, je Zahrada Hlaholice, která vznikla v roce 2013 – i kvůli ní lituji, že jsem se nemohla Růže zúčastnit a neviděla neobvyklé dílo na vlastní oči. Celý park byl při založení zasvěcen skutečnosti, že před 1150 lety (r. 863) vznikla první slovanská abeceda – její autor, sv. Cyril, ji nazval hlaholice. Písmo v jeho době dobře sloužilo, zvláště pro zápis bohoslužebných textů, nejdéle se udrželo na území Chorvatska. K renesanci hlaholice v Českých zemích došlo, když Karel IV. povolal do nově založeného (1372) Emauzského kláštera na Slovanech benediktiny z Chorvatska, kteří toto slovanské písmo používali.

Dvě betonové skulptury připomínající obří židle se zvláštními nápisy pokládám za šťastný nápad – navíc po celém parku zabudovali tvůrci do trávníku betonové desky, na nichž jsou písmena hlaholice a dnešní ekvivalenty – člověk si tak může do starého písma převést třeba své jméno… Perličkou je, že betonové prvky pocházejí z nedalekého zrušeného kravína a náhoda chtěla, že byly takto společensky povýšeny… 🙂

Celá červeně značená trasa vedoucí romantickým vltavským údolím z Boršova do Zlaté Koruny (18 km) vznikala ve 30. letech 20. století, při slavnostním otevření v listopadu 1935 byla nazvaná podle významného člena KČT Ing. Emanuela Fritsche (1874–1956). Ing. Fritsch propagoval budování turistických stezek, byl aktivním značkařem, zasloužil se o záchranu hradu Helfenburk, od roku 1924 byl předsedou KČST České Budějovice.

Stezka, kterou pro druhou etapu pochodu vybrali pořadatelé, vede místy ve skalách nad řekou, proto si turisté užívali přírody, kterou jim můžeme my, kteří jsme se nemohli zúčastnit, jen závidět.

Zájemci mohli odbočit z trasy a navštívit památník sestřelených amerických letců – dne 17. dubna 1945 byl při útoku na letiště v Plané u Českých Budějovic sestřelen kapitán Raymond F. Reuter se svým Mustangem P-51, nedaleko zahynul poručík William Preddy.

Nyní zařadím obrázky z trasy, která pochodníky dovedla až pod Dívčí Kámen:

V roce 2013 jsme si po skončení pochodu Krajem pětilisté růže – Český Krumlov II. dopřáli před odjezdem domů prohlídku zříceniny Dívčí Kámen – fotografie z návštěvy, a také obrázky z procházek po Českém Krumlově, naleznete ve výše označeném článku.

Milým povinnostem, kvůli nimž se turisté do Krumlova sjeli, bylo dnes učiněno zadost – nastal čas sladkého bloumání po městě a ukládání vjemů do paměti.

V sobotu 18. srpna 2018 naplánovali pořadatelé start třetí, závěrečné etapy, z Ktiše, kam účastníky akce dovezly z Českého Krumlova najaté autobusy – úsek, kterým se vydali Mirek s přáteli, vedl převážně zalesněným prostorem po okraji vojenského újezdu Boletice.
Původ obce Ktiš, založené ve výšce 761 m n.m., sahá do 13. století, což je doba osídlování zdejšího kraje – v současnosti tu v obci, obklopené vrcholky podhůří Šumavy a okolního Blanského lesa, žije asi 500 obyvatel.

Průběh trasy: Ktiš – bývalá osada Ktiška – Křížová cesta – Ktišský mlýn – Březovík – autem do Chvalšin

Aby pořadatelé umožnili účastníkům vycházku kolem Ktišské hory, opatřili kvůli absenci oficiálního turistického značení cestu k bývalé osadě i po Křížové cestě fáborky – toto jejich počínání uplatňované na mnoha úsecích při každém ročníku Růže všichni návštěvníci vysoce oceňovali – i po této „službě“ se nám mnohým bude stýskat. 🙂

Na Libíně jsme byli po skončení Pětilistky pořádané roku 2011 ve Volarech, zájemci mohou kliknout na odkaz.

Původně stávala u Křížové cesty také kaple Dobrá voda – po vysídlení německých obyvatel začala zastavení chátrat, v 60. letech byla kaple dokonce přestavěna na rekreační objekt.

Cíl pěšího putování Mirkovy skupiny byl v Březovíku, kde pořadatelé zajistili pro turisty svačinu v místním hostinci.

Mirek nechtěl jít pěšky dále do Chvalšin, ale velice rád přijal pozvání do auta pořadatelů, kteří do Chvalšin mířili – mohl si prohlédnout známé městečko ležící na rozhraní Vojenského újezdu Boletice a Blanského lesa a také nafotit rodný dům stavitele jedinečných šumavských plavebních kanálů Ing. Josefa Rosenauera.

Německá pamětní deska byla na Rosenauerův rodný dům instalovaná v roce 1928, po roce 1948 však byla odstraněna. V roce 1991 byla upomínka na nejvýznačnějšího rodáka z Chvalšin obnovena a zároveň zřízena deska s českým textem.

V domě, kde původně bývala chvalšinská radnice a pak okresní soud, je dnes Muzeum Schwarzenberského kanálu (vybudován 1793), ve kterém návštěvníci naleznou i expozici věnovanou životu a dílu legendárního stavitele nejen shora uvedeného plavebního kanálu, ale i Vchynicko-tetovského, který byl dokončen v roce 1800.

O šumavských plavebních kanálech a jejich projektantu a staviteli ve službách Rožmberků Ing. Rosenauerovi jsme psali ve článcích Borová Lada 2011, Borová Lada 2014 a Krajem pětilisté růže – Horní Planá 2015.

I kulturně poznávací činnost (KPČ) 🙂 na trase skončila, zbývalo v Českém Krumlově uzavřít turistické působení na 50. ročníku akce převzetím diplomu a odznaku.

Ze sobotního Puchýřového bálu ve Věžovaté Pláni nemám žádné fotografie, ale předpokládám, že stejně jako vždycky byl příjemný a nic léty osvědčeného se neměnilo – stejná hudba, podobný program, podobní účastníci…
Vždycky jsem se těšila na vyhlašování statistiky, tzn. kolik bylo účastníků, kolik žen, počet mužů, věkové kategorie, odkud přijeli návštěvníci atd… Proto do článku zařadím několik zajímavých statistických údajů o ředitelích pochodu: od počátku, celých 21 let, řídil akci Jaroslav Hora, poté byl 11 let ředitelem JUDr. Ing. Milan Marko MBA, MT, dalších 6 let Bohuslav Wimmer, MT a od roku 2005 je dosud ředitelkou Libuška Kuchtová, MT. Každý z ředitelů pochodu měl kolem sebe pracovitý štáb – všichni během padesáti let společně zajistili nejen trasy, ale i milion nezbytností v takové kvalitě, že připravili tisícům účastníků stovky pohodových dní – v mnohém vandrbuchu jsou zlatým písmem zaznamenané…

I naše obrázkové články o jedenácti minulých akcích byly vytvořené se snahou poděkovat za bohatě naplněné dny při putování Krajem pětilisté růže. 🙂
Množství fotografií, které průběžně dokumentovaly dění na Pětilistce, nelze ukončit jinak než snímky z magického města Českého Krumlova – vždycky se tam budeme rádi vracet!

Na shledanou!