Javořice 2020

Druhá část Tesláckého přechodu Jihlavských vrchů
8. února 2020

Mlha se usadila v krajině, ani vítr ji neobtěžoval – tou zadumanou Vysočinou nás vezl vlak z jihlavského nádraží do stanice Batelov, před níž čekal autobus a přepravil nás, osm žádostivých pochodníků-přechodníků, do Horních Dubenek. Tam začala druhá, javořická část přechodu Jihlavských vrchů (první část Křemešník – Čeřínek jsme absolvovali 11. ledna).

Když nás pořadatelé z KČT Tesla Jihlava před nástupem na trasu vítali, proběhla mi hlavou padesátiletá historie této akce:
První ročník Zimního přejezdu Jihlavských vrchů se uskutečnil v roce 1970, když byli turisté jedním z oddílů TJ Dynamo, a byl třídenní – startovalo se v pátek odpoledne u bazénu Evžena Rošického v Jihlavě, autobus zavezl účastníky na Čeřínek (někteří trasu projeli na běžkách), kde lyžaři přespali. V sobotu zvolili podle propozic pořadatelů různé trasy Jihlavskými vrchy tak, aby večer dorazili do Řásné a přenocovali v chatkách. Neděle patřívala Javořici, přejezd končil v Telči, odkud odjeli účastníci autobusem do Jihlavy.

Od roku 1980 (to už patřili pořadatelé Přejezdu do TJ Modeta Jihlava) byla akce dvoudenní.
Kvůli nedostatku sněhu bylo někdy nutné uskutečnit Přechod Jihlavských vrchů, proto musely být přichystány i pěší trasy. Účastníků bývalo vždy kolem stovky a přijížděli z celé republiky.

Věk a únava organizátorů konaly postupem času své, takže bylo rozhodnuto pořádat od roku 1991 (22. ročník) akci pouze jako jednodenní.

Labutí píseň zazněla 22. 1. 2000 při 31. ročníku Přejezdu Jihlavských vrchů, kdy se tehdejší předseda KČT Čeřínek Jihlava Zdeněk Kurka rozhodl akci zcela ukončit.

Letitý historický přejezd/přechod však nenechali upadnout do zapomnění osvícení činovníci z KČT Tesla Jihlava, kteří se organizování Přejezdu Jihlavských vrchů ujali, pořádají ho jako dvě samostatné akce, a proto jsme i dnes mohli využít jejich pozvání k návštěvě nejvyšší hory Českomoravské vrchoviny.

propozice dnešního pochodu s ozvěnou padesátileté tradice

Měkká mlha a bezvětří činily okolí červeně značené turistické cesty, kterou jsme se z Horních Dubenek vydali k Javořici, vlídným, a zimní krajina v nadmořské výšce přes 700 metrů ochotně přijímala turisty do své náruče – k naprosté pohodě mi chyběl Mirek, který se kvůli nemoci musel spolehnout jen na mou večerní „zprávu o průběhu akce“.  🙂
Na svazích Javořice nebylo tolik sněhu a v takové kvalitě, aby vyhověla běžkařům, ale ve výsledku nebyli pěšáci, kteří tu sobotu přišli pozdravit „královnu Českomoravské vrchoviny“, zkráceni: slunce se ustrnulo a po poledni jim připravilo výhledy přímo odměnové – snad to tvrzení podpoří obrázky, které během pochodu pořídily členky pořádajícího odboru KČT Tesla Jihlava Míla Bradová a Libuška Bohatá.

Tento výšlap jsme pořádali už mnohokrát, několikrát jsem o něm psala na webu – nebudu proto zařazovat mapu, průběh pochodu bude snad zřejmý z fotografií. Kdyby měl někdo zájem o informace a doplňující obrázky z trasy, kterou dnes zvolili pořadatelé, nalezne je v odkazech zařazených na konci článku.

lesní cestou k Javořici; foto L. Bohatá
Míla Bradová, předsedkyně pořádajícího odboru KČT Tesla Jihlava, zachytila pochodníky při výstupu na Javořici
od přístřešku U Obrázku jsme se vydali po žlutě značené turistické cestě; foto M. Bradová
celkem osm účastníků se dnes vydalo na přechod Jihlavských vrchů, který uspořádali členové KČT Tesla Jihlava
u Studánky Páně pod Javořicí se konávaly tajné bohoslužby Českých bratří – kamenný stůl je toho připomínkou
kdysi se ke Studánce Páně s léčivou vodou konaly pouti jako k místu zázračnému
přístřešek blízko vrcholu Javořice slouží turistům k odpočinku a občerstvení
na vrcholu Javořice (837 m n. m.), nejvyšším bodě Českomoravské vrchoviny, je od roku 1989 166 metrů vysoký stožár televizního vysílače
k předání pamětních listů došlo tradičně na vrcholu Javořice
před sestupem z Javořice nás vyfotila Iva Svobodová
další obrázek pořídila Míla Bradová o minutu později 🙂
touto cestou nás zeleně značená turistická trasa zavedla nejdříve k Míchově skále a pak na rozcestí u Velkého pařezitého rybníka
jedna ze dvou skalních věží 13 metrů vysoké Míchovy skály (770 m n.m.) na svahu Javořice – z mrazem zvětraných žulových skalisek je za dobrých povětrnostních podmínek krásný výhled na celý kraj pod Javořicí
Velký pařezitý rybník se po opravách hráze od minulého podzimu znovu napouští
Velký pařezitý rybník je přírodní rezervace o rozloze 26 ha
rybník na Javořickém potoce vybudoval majitel panství Zachariáš z Hradce v roce 1565 jako zdroj pitné vody pro Telč – na místě zůstalo množství pařezů po původním lese, název rybníka je toho připomínkou
hráz Velkého pařezitého rybníka je vysoká 7 metrů, dlouhá půl kilometru, nadmořská výška místa je kolem 680 metrů
v současnosti slouží rybník jako chovný a ke koupání – rašelinná voda je velmi čistá
v létě 2020 prý už bude rybník napuštěný a fotogenická skalka se stane opět ozdobou jeho hladiny
na obzoru bychom za dobrého počasí viděli stožár Javořice; kolem rybníka jsou mokřady porostlé olšinami a březinou, v nichž žije mnoho druhů hmyzu, pavouků, vodních ptáků a drobných obratlovců; v literatuře se udává, že zdejší rašeliniště mají mocnost až 4,5 metru

Nejen kvůli aktuálnímu nedostatku světla je zatím tato lokalita jiná, nežli ji máme v paměti – povrch hráze upravený drceným kamenem se zdá být příliš hrubý, snad až surový, některé staré stromy, obdivované kvůli mohutnému vzrůstu a zajímavým tvarům vzniklým vlivem drsného počasí, které držely násep, zaplatily opravu životem… Čas určitě vše srovná…

krajina pod Javořicí odpoledním sluncem zalitá
necháme zaznít vzkaz našich předků?
kaple sv. Karla Boromejského ze 17. století na návrší nad Telčí je kulturní památkou ČR
kapli nechala postavit majitelka panství hraběnka Františka Slavatová (1609–1676) jako poděkování za záchranu syna Jana Karla Jáchyma (1641–1712), který se šťastně dostal z vlčí jámy, do níž spadl při lovu

26. 9. 1961 však na tomto místě nepřálo štěstí mladému telčskému kaplanovi Vladimíru Koukalovi, právě před třemi měsíci a jedním dnem vysvěcenému knězi, který byl při modlitbě ve zdejší kapli zabit bleskem při počínající bouřce.

na vyvýšenině poblíž kaple vznikla v době barokní kalvárie, u níž končila křížová cesta přicházející z Telče

Při sestupu z návrší opředeného doteky tajemna a nerozluštěných záhad jsme nemohli opomenout zastavení před veskrze skutečným artefaktem – kamennou stélou s otvory k upevňování střeleckých terčů. Dříve se toto oblíbené zápolení nazývalo „střelba ku ptáku“, k němuž jako terč sloužil vycpaný opeřenec, postupně stačil pták na dřevěné desce malovaný, další vývoj přinesl i jinak zdobené terče, oblíbené byly lepé děvy…

kamenná stéla s otvory k upevňování střeleckých terčů je instalována v lese na svahu kopce zvaného „U Karla“

Oběd jsme si dali v penzionu U Kolářů v Řásné, v Telči nám při příchodu do cíle zbylo tolik času, abychom se před odjezdem vlaku v 16:35 stihli v cukrárně odměnit za dnešních 24 ušlapaných kilometrů.

Vám, milí čtenáři, nabízím místo zákusku několik fotografií Telče, města oslavovaného mnohými básníky a milovaného všemi turisty:

telčské náměstí Zachariáše z Hradce v ospalém sobotním podvečeru
každý telčský dům je ozdoben bohatou historií
Mariánský morový sloup zhotovil sochař David Lipart z Brtnice v roce 1720; foto M. Bradová
zcela vlevo hotel Černý orel (budova pamatuje 16. století), jezuitský kostel Jména Ježíš, renesanční zámek vznikl během 16. století za panování Zachariáše z Hradce na místě gotického hradu; foto L. Bohatá
v roce 1992 byla Telč zapsána do Seznamu světového kulturního dědictví UNESCO
charakteristický obrázek historického centra Telče
nejstarší dochovanou stavební památkou Telče je 49 m vysoká románská věž sv. Ducha z poloviny 13. století

Opouštíme nádherné středověké město, necháváme za sebou svěží javořické lesy – takto posíleni jdeme vstříc všednosti…

Související články (informace o zde zmíněných lokalitách /rybník, kaple/ a jejich fotografie):
Přechod Jihlavských vrchů 2013,
Přechod Jihlavských vrchů 2012.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.

*