Co se také může stát
Úterý 9. února 2021
Události minulého a tohoto roku nás přiměly soustředit se více na svůj domov a blízké okolí. Můj domov není bez Mirka co býval, proto se tím víc těším do přírody, nejlépe ve společnosti někoho z přátel, protože jsem typ, který se potřebuje „sdělovat“ o viděném a těší mě, že okolní krásu, případně nezdobu, vnímají i jiní.
V minulých dnech se ochladilo a na horách začalo sněžit, Vysočina se oděla do sněhu peříčkově lehkého, běžkaři rázem naladěni v očekávání. Iva mě pozvala na pěší vycházku poli a lesy kolem Vyskytné nad Jihlavou, kam jsem přijela krátce po poledni autobusem. Okolní kopcovitá krajina lemovaná prořídlými lesy vyhlížela pod čerstvým sněhem a měkkým mlžným oparem mladě a slibovala pohodu.
Vyšly jsme po silničce svažující se směrem k Bílému Kameni a užívaly si výhledů. V obci, krásně upravené, jsme se zastavili na návsi u kaple.
Došly jsme k blízkému lesu a všimly si, že za námi jde nějaký člověk, když jsme se zastavily, abychom pojmenovávaly blízké kopce, došel nás. Pozdravili jsme se, Iva s ním popovídala, pak jsme se rozloučili. Když byl z doslechu, zeptala se mě Iva, zdali vím, kdo to je, já na to, že ne, ale zdá se mi, jako bych ho už někde viděla. Ona mi řekla jeho jméno a já strnula – je to můj spolužák, kterého jsme naposledy viděla, když jsem v osmé třídě opouštěla základní školu! Okamžitě jsem se k němu vrátila a ptám se, jestli mě zná, on že ne. Představila jsem se a teď zas koukal on. Za malou chvíli jsme se ale zorientovali a rozpomněli a zjistili, že jsme se zas až tak nezměnili, ta podoba a gesta zůstávají, na vině jsou zimní čepice a oblečení! 🙂
Spočítali jsme, že se dnes vidíme po 62 letech! Tomu se říká setkání, které člověka nabije energií na příštích 60 let… 🙂
Příštích několik kilometrů bylo téma rozhovoru jasné. Vyšly jsme z lesa na cestu mezi poli a loukami a spanilý rozhled, který se otevřel, nás přinutil soustředit k němu pozornost. Pod ochranou dvou mohutných lip zářila růžovými stěnami kaplička – sen uprostřed volné přírody, nebeský klid a my!
Šteflova kaple u Hlávkova z roku 1887 je zasvěcená sv. Janu Nepomuckému. Foto Iva
Teď by se hodil pohled na mapu:
V Hlávkově nebylo možné bez zastavení minout krásně upravenou náves, které vévodí kaple a pomník padlým občanům.
V poslední části trasy bylo nutné vystoupat do kopce k Vyskytné a stihnout autobus, který mě, dávnou a dosud žasnoucí spolužačku, dopravil do Jihlavy.