Akci pořádali členové odboru KČT Tesla Jihlava
26. února 2022
Na nádraží v Hodicích, kde byl letos start pochodu, který tradičně pořádají Aleš a Blanka Čermákovi a Míla Bradová, se sešlo 15 účastníků. Zatímco pořadatelé sdělovali trasu a zajímavosti na ní, oslovil naši skupinu bývalý železničář, který na dvoře u strážního domku vybudoval soukromé muzeum, a nabídl prohlídku. Zvláště přítomní muži byli uchváceni a neodolali podrobnému výkladu tvůrce expozice, takže jsme odtud vycházeli se značným zpožděním. 🙂
Po zeleně značené turistické trase jsme šli známou cestou na Kratiznu a Roštejn – napsala jsem „známou cestou“, ale většina okolí teď po „kůrovcovém období“ vyhlíží zcela jinak, doslova k nepoznání. Čím výš jsme stoupali, tím rozsáhlejší byly paseky…
Jediný užitek pro pocestné byl v daleké viditelnosti na vrchy v okolí Třeště a opačným směrem k Javořické vrchovině – ještě nikdy jsme na této trase takové výhledy nezažili.
Jen malé lokality dosud připomínaly starou dobrou Českomoravskou vrchovinu.
Minuli jsme obec Růženou s přibližně třemi sty obyvatel a stoupali k asi 2 km vzdálenému hradu Roštejnu – jasně cítíme slovní příbuznost obou „růžových“ názvů.
Nemohla jsem nemyslet na dobu, kdy jsme 29. 5. 2010 s Mirkem obnovovali značení na této trase. Toho dne byly oznámeny výsledky voleb, po nichž z čela ČSSD odstoupil Paroubek, což jsme považovali za dobrou odměnu po skončení náročné celodenní práce. 🙂
Naposledy jsme byli na Roštejně loni v létě – máte-li zájem, podívejte se, jak areál vypadá po náročných rekonstrukcích.
Během svačiny jsme se domluvili, jakou trasou bude která skupina pokračovat, protože cesta lesy vedoucími na Javořici je hodně komplikovaná kvůli vykáceným úsekům – někde chybějí turistické značky a průchod téměř není možný.
Iva se kvůli pracovním povinnostem rozhodla jít po modré značce do Třeště k vlaku – kolem poledne se nad krajem rozprostřela slunečná nádhera, rybníky, jichž je cestou řada, se nedaly opominout:
Naše šestičlenná skupina se rozhodla nejít na Javořici, ale prohlédnout si nedávno zřízenou geologickou expozici v Roštejnské oboře, která tvoří součást přírodní rezervace v okolí hradu Roštejna.
Uspořádání nás mile překvapilo – areálu vévodí růžový krystal křemene, na kamenné desce stolu je znázorněna mapa Roštejnské obory, u všech vzorků hornin jsou popisky, naučná tabule se skvělými texty spolehlivě zdrží od další chůze… 🙂 K tomu nádherné počasí…
Roštejnskou oboru v rozsáhlých bukových lesích založili v 16. století páni z Hradce, dnes jsou tu chováni daňci a mufloni. Rekonstrukce proběhla v roce 2006, obdivovali jsme původní žulové ručně opracované oborní sloupy. Sestoupili jsme po žlutě značené turistické trase do nedaleké obce Doupě – při vyslovení toho názvu většina místních lidí jedním dechem řekne žulový lom a rodina Foitova.
Otec Františka Vladimíra Foita koupil v roce 1906 zdejší lom na žulu a budoucí sochař, etnolog a cestovatel tu strávil své dětství a mládí. První africkou cestu z Alexandrie do Kapského Města podnikl v roce 1931 se zoologem Jiřím Baumem, na druhou se vydal z Alžíru v roce 1947 se svou ženou. Když byl majetek rodiny Foitových v roce 1948 znárodněn, nevrátili se do vlasti a zůstali v Africe.
V roce 1971 přesídlili manželé do Slovinska, kde pár týdnů poté zemřel F. V. Foit při automobilové nehodě.
Stále po žluté značce jsme pokračovali do cíle v Telči – v lese zvaném „Hory“ značka končila, cesta byla kvůli pokáceným stromům neprůchodná. Prodrali jsme se z té spoušti na nejbližší louku, dostali se na silnici do Vanůvku a pokračovali po ní dále směrem k Telči. Po obou stranách silnice vedoucí romantickou krajinou se rozkládá golfové hřiště blízkého penzionu Šiškův mlýn, jehož kořeny sahají do 14. století.
Odbočili jsme vlevo do obce Volevčice a tam se znovu napojili na žlutou trasu, se zalíbením si prohlídli zdejší dřevěnou zvoničku, nakoukli do dvorku, kde jsou před nenechavci shromážděny historické artefakty z okolí, pohladili křížový kámen na kraji obce, pozdravili boží muka za vesnicí a pokračovali k Roštejnskému rybníku u Telče.
Fotografie všech výše uvedených objektů naleznete v dřívějších článcích:
Listopadové pochody v Telči 2009,
Listopadové pochody v Telči 2014,
Vysočinou k Telči.
Krásný den a okolní příroda nás inspirovaly k přednesu básní – není bez zajímavosti uvést program: Nejdéle přednášel František Tomek – starobylá a stále nádherná Kollárova Slávy dcera ho zajímá už léta, a tak se učí verše z jejích sonetů – Františkův zvíci 20 minut trvající přednes nám ukázal stálou platnost tehdy básníkem vysloveného, o obdivu k Františkově paměti nemluvě 🙂 , Václav recitoval rusky Puškinův Dopis Taťány Oněginovi, Miluška přidala podstatnou část Wolkerovy Balady o očích topičových, Saša, rodilý Srb, který už několik let žije v Jihlavě, zjihle přednesl milostnou báseň v originále, já jsem pro odlehčení přidala několik dětských básniček, které jsme se učili na začátku padesátých let 🙂 a František Janeček řekl doslova „ já to s váma zatím zkusím po dobrým“…
Takže dnešního dne turistika, příroda a umění souzněly…
Včetně pochůzek a cesty na nádraží čítala trasa 20 km:
Při procházce Telčí vyfotil František Janeček pamětní desku a dům, kde bydleli Míla Doleželová a Jiří Mareš – většinu roku bývá deska bohužel zahalená listím loubince.
V jednom z minulých článků Výstavy v Telči se dozvíte o Míle Doleželové, Jiřím Marešovi i Františku Vladimíru Foitovi.
První část přechodu Jihlavských vrchů Křemešník – Čeřínek 2022 se konala v lednu.
Krásná KPČ…