PostHeaderIcon Velikonoční Žďársko 22. 3. 2008

Pěšky? Klidně mohly být i běžky!

Na začátku února jsme byli na Třech Studních s úmyslem projet žďárský hřeben na běžkách – jak to dopadlo jsem už psala. Teď jsme chtěli projít prameniště řek Svratky a Sázavy, což jsme také pěšky zvládli, ale daleko lepší by bylo projet naplánovanou trasu, která byla většinou ve výšce nad 700 m n.m., na běžkách, protože krátce před velikonocemi tu napadlo dobrých 15 cm kvalitního sněhu.

Vlakové spojení z Jihlavy je dobré (i když dosti finančně náročné): v 7.29 hod.do Havlíčkova Brodu, tam přestup na Žďár = 216 Kč pro 2 osoby; v 9 hodin autobusem ze Žďáru do Cikháje. Láďa Kaláb naplánoval vycházku s ukončením ve Škrdlovicích, my jsme ale pokračovali pěšky zpět až do Žďáru, takže celá naše cesta měřila 26 km.

Cikháj – Prostřední kopec – Stříbrná studánka – Žákova hora – U Snítku –Tisůvka – Škrdlovice – Velké Dářko – Polnička – Pilská nádrž – Žďár n/Sázavou.

trasa Zákova hora-Zďár

Celá trasa se mi sem nevešla, končí u Pilské nádrže, pak vede červená dále do města.

Zpočátku jsme se vydali po trase NS Tisůvka – Žákova hora a dále pak po červené až do Žďáru, vlastně na opačnou světovou stranu než při únorovém výšlapu. NS má velmi kvalitní a zajímavé popisky na informačních cedulích, ale nás, pravověrné turisty a značkaře velice zaráží, že symbol NS je tam namalován opačně a v obdélníkovém tvaru – správně má být šikmý zelený pruh vedený ve čtvercovém poli úhlopříčně z levého horního do pravého spodního rohu tak, že zbývající plochu značky vyplní dva trojúhelníky s bílou upozorňovací barvou. Přesně takhle to provedli značkaři na stromech a směrovkách, panely asi zadával mimoň. To nám ale nezkazilo náladu, naopak jsme měli příležitost vykonat na ostatních soukmenovcích osvětu a udělat si generálku před značkařskými zkouškami, které na nás zanedlouho číhají.

Mimo jiné mě na NS zaujal tzv.Lesní kalendář – je zde výseč ze stromu, kde jsou vidět letokruhy a je označeno stáří 100 a 150 let – strom byl zasazen kolem roku 1834 a tvůrci stezky nám nabízejí kalendář významných událostí, které se v tomto časovém rozmezí staly ve světě, v našich zemích i v regionu. Znamená to, že bychom se sem mohli vrátit v létě a strávit zde opalováním a studiem historie hezké odpoledne?!

Pár metrů od NS spala v bílých peřinkách jedna z mnoha zdejších studánek:

neznámá studánka

O Žákově hoře a Stříbrné studánce jsem už psala, tak jenom pro ilustraci fotku několika účastníků výšlapu – je slunečné velikonoční poledne na zasněženém vrcholu 810 m vysoké Žákovy hory:

na Zákově hoře

V blízké lokalitě, zvané U Sražené vody, je ve výšce 719 m n.m. prameniště řeky Svratky, která teče do Černého moře. Na druhou stranu Prostředního kopce tečou zdrojnice řeky Sázavy, která patří do úmoří Severního moře. Rozum mi nad tím zůstává stát, ale zde, U Sražené vody byly zdrojnice obou řek propojeny umělým příkopem, aby mohla být voda z prameniště převáděna kvůli posílení vodních děl v Cikháji a Světnově!!

Stříbrná studánka je jenom symbolický pramen Svratky, celková délka toku řeky je 172 km, z toho na území Žďárských vrchů asi 40 km, pak teče přes Brno, kde přibírá Svitavu a ve střední Novomlýnské nádrži se vlévá do Dyje. Na následujícím obrázku je ale ještě úplně mladá, i když podle slov básníka „chladná, tmavá“…

mladá Svratka

Při pohledu na Svratku se mi vybavil začátek krásné Nezvalovy básně Na břehu řeky Svratky – kde jinde než tady si ji připomenout? – ale po prvních dvou slokách jsem byla v koncích. Na pomoc mi přispěchal Láďa Kaláb a naprosto precizně dokončil ostatních pět slok. Krásu okamžiku si jen stěží dokáže představit ten, kdo nebyl při tom…Neplánovaný zlatý hřeb dne pak už nebyl překonán, i když se nabízelo plno romantických zákoutí:

turistická idylka

Přírodní památka Tisůvka ukazuje tzv.Čertův kámen, což jsou rulové skály, které vystoupily až 18 m nad okolní krajinu v době ledové jako výsledek mrazového zvětrávání, ale mně se víc líbí pověst o tom, že čert za trest rozházel po úbočí kopce část kamenů ze zdejší stavby, na které se lidé po skončení denního díla nepomodlili.

Vyšli jsme z lesa a v dálce jsme uviděli Velké Dářko – to je ten světlý proužek mezi tmavými lesy.

nad Skrdlovicemi

Blízko Škrdlovic Mirek udělal obrázek, o který vás nechci připravit:

pamě» krajiny

Pak už jsme obcí se zdržením jednoho piva v místní restauraci profrčeli, zaujala nás jenom místní kaple Svatých Cyrila a Metoděje, dokončená v roce 1999.

kaple ve Skrdlovicích

Stavba má připomínat otevřenou knihu jako symbol vzdělání, dvě věže jsou oba věrozvěstové, mezi věžemi je dvouramenný biskupský kříž.

Po červené TZ jsme došli k Velkému Dářku, které má plochu 206 ha a založil ho během 2. poloviny 15. století Viktorin z Kunštátu.

Velké Dářko

A tady jsme u symbolického pramene řeky Sázavy – ano, vím, že se o pramen vedou spory, ale mně se to takhle bude líp pamatovat. Už jsem uvedla, že zdrojnice Sázavy stékají z protilehlých kopců do této lokality – potůčků a pramenů je tu tolik, že se v tom ani odborníci nevyznají, tak co chcete ode mne? Opakuji: Sázava teče z rybníka Velké Dářko, je požehnáním pro kus Čech, na Stvořidlech a v Pikovicích je potěšením pro vodáky, je Zlatou řekou pro trampy, u Davle se vlévá do Vltavy a je 218 km dlouhá.

My pokračujeme svižně dál a na břehu Kamenného rybníka nás čeká hezké setkání:

na břehu Kamenného rybníka

I když je sníh, k Polničce přichází jaro a nemíní už dlouho čekat:

Hamerský rybník u Polničky

Náš vlak taky jistě nepočká, tak přidáváme do kroku a brzy jsme u Pilské nádrže.

Pilská nádrľ

Vodní nádrž byla vybudovaná v roce 1960, v současnosti je zde krásná nová cyklostezka, takže k milovníkům vodních sportů přibude množství cyklistů – někteří z nich už teď jeli naproti jaru.

A jsme na okraji Žďáru, procházíme kolem zámku, zdraví nás Zelená hora se slavným kostelem sv.Jana Nepomuckého, ale nás dneska nemůže zastavit ani památka UNESCO – ovšem blízká cukrárna, ta nás spolehlivě přitáhla, a svěřím se vám – tak dobré větrníky už jsme dlouho nemlsali!

Aby ale Santini nepřišel úplně zkrátka, zastavili jsme se u Dolního hřbitova.

Dolní hřbitov

Za opata Vejmluvy byl podle návrhu Santiniho založen v roce 1709 jako tzv. morový hřbitov, protože však byla proti moru, který tehdy zasáhl naše země, učiněna vhodná opatření, byl Žďár obětí ušetřen a hřbitov sloužil běžným nebožtíkům, nad nimiž bděl Anděl Posledního soudu (a bdí doposud, i když už se zde nepohřbívá).

Anděl smrti na tzv.morovém hřbitově

Ještě pohled na barokní most s osmi sochami

barokní most ve Zďáře

a už zbývají poslední 3 km k nádraží. K vlaku jsme přišli s dosti velkým předstihem, v 17.32 hod.jsme odjížděli, za hodinu už jsme byli v Jihlavě.

Velikonoční Bílá sobota na Žďársku se povedla…

Jeden komentář - “Velikonoční Žďársko 22. 3. 2008”

Vložit komentář

*

Archivy
Počítadlo

TOPlist