PostHeaderIcon Lysá hora – nepřijímá…

Nová Bezručova chata v mlhách…
26. září 2015

Program několika dní, které jsme hodlali strávit na Těšínsku, jsme pečlivě promýšleli a sestavili ho tak, abychom stihli navštívit všechna místa, která nás zajímala – největším tahákem byla nově postavená Bezručova chata na Lysé hoře. 5. září se uskutečnilo slavnostní otevření objektu, který se po několikaletých přípravách začal stavět v létě 2012 – Klub českých turistů vzal na svá bedra výstavbu repliky Bezručovy chaty vyhořelé v roce 1978. Jako celoživotní členové KČT jsme podle svých skromných (finančních) sil přispívali a zúčastňovali se akce Vystup na svůj vrchol, o níž byla v našich článcích několikrát řeč – na každém vrcholu, který byl zařazen do vybraného celku, jsme vhodili do pokladničky pořadatelů nejméně 10 Kč a obdrželi razítko – vrcholů bylo za pár let mnoho, našich turistických pochodů taktéž. Nedivte se tedy, že jsme při první příležitosti chtěli vidět, jak chlouba turistů vyrostla do krásy…

Ačkoliv nebylo v tu sobotu na konci září ideální počasí, chtěli jsme jít na vrcholek Lysé a nakouknout do prostor nové chaty (bůhví, kdy se nám podaří zase pobýt v tomto kraji) – z rozsáhlých příprav slavnostního zahájení na oblastech KČT, prezentací a webových stránek jsme věděli, že chata byla otevřená, jen ubytování není možné kvůli nedokončené kolaudaci – nevadí, my toužíme jen vidět interiér. S jiskrou v očích jsme po červeně značené cestě stoupali srdnatě ve větru a stále houstnoucí mlze přes Zimný k vrcholu. Konečně závěrečná plošinka a silueta chaty v mlze!

chata Petra Bezruče na Lysé hoře v Beskydech; www.svatosi.cz

Vzali jsme za kliku – zavřeno! Zmateně jsme se rozhlíželi a vedle vchodu uviděli tabulku DNES ZAVŘENO – to je tedy smůla, asi jsme měli výstup naplánovat na některý jiný den…
Kolemjdoucí, lépe informovaný horal, který se vynořil z mlhy, nám však sdělil, že tato zavádějící cedulka tu visí od 5. září, objevila se hned po slavnostním otevření… Nechtěli jsme se lehce vzdát, obešli chatu a viděli, že se tam svítí, ale dveře se neotevřely – prohlídka, po které jsme bažili a podnikli kvůli ní cestu v nečasu se nekonala…
Takže zbývalo než vyfotit pamětní desku s historickými daty, vypít čaj v Šantánu a zklamaně cupat dolů.

na desce jsou zapsána základní historická data chaty

Považuji je za důležitá, proto uvádím jejich přepis i do textu:

1. 10. 1933 – Položení základního kamene
16. 6. 1935 – Chata otevřena pro veřejnost
11. 3. 1978 – Chata vyhořela do základů
28. 10. 2004 – Odhalení symbolického základního kamene
16. 7. 2012 – Zahájena stavba chaty
5. 9. 2015 – Chata slavnostně otevřena

Aspoň nezamlženou mapku masivu Lysé hory: 🙂

vrchol a svahy Lysé hory v Beskydech

Tak snad někdy příště se zadaří…

Odpoledne jsme jen nakoukli přes plot na hladinu a skoro 400 metrů dlouhou hráz vodní nádrže Morávka – přístup k ní není možný z důvodů hygienických – v šedesátých letech 20. století byla vybudovaná jako zásobárna pitné vody.

vodní nádrž Morávka

Jezero o ploše 80 hektarů, s maximální hloubkou 38 metrů, je vklíněno mezi více než tisícimetrové hory – vzniklo na řece Morávce a v povodí potoka Slavníč. To všechno, a také, že v roce 2000 proběhla rekonstrukce, při níž bylo obzvláště dbáno na utěsnění hráze, jsme se dočetli na infotabuli.

informace o vodním díle Morávka

Pak už jsme frčeli s Naší Věrou a Pavlem domů a cestou si dopřáli bonbónek – při krátké zastávce ve Stříteži u Třince jsme popatřili na pomník Josefa Mánesa (1820–1871), mistra české malby a krajinářství. Pomník podle návrhu akademického sochaře Karla Vávry byl instalován v roce 1955 na rozcestí směrem k obci Řeka, poblíž hájovny, ve které Josef Mánes bydlíval u svých příbuzných v letech 1846–1854 a při dlouhých procházkách po okolí sbíral náměty pro svá plátna, kreslil krajinu a kroje zdejších lidí.

pomník Josefa Mánesa ve Stříteži u Třince

Reliéfní portrét Josefa Mánesa je dílem Zdeňka Šejnosta, mladšího syna sochaře a medailéra Josefa Šejnosta – oba umělci, kteří pocházejí z Těšenova na Pelhřimovsku, prožili velkou část života na Vysočině a vytvořili řadu děl, která k ní mají vztah. (Více ve článcích Přechod Jihlavských vrchů 2009 a Křemešník – Čeřínek 2014.)

portrét Josefa Mánesa je dílem akademického sochaře Zdeňka Šejnosta, čtyřverší napsal Petr Bezruč

Na pomníku stojí psáno:

„Chodils zde před léty rád.
Byl Ti Těšínský kraj drahý,
budem Tě vždy vzpomínat
nádherný maléři z Prahy.“

Mánes chodíval i do Jablunkova, kde ho zaujaly typické kroje a zvyky tamních lidí – vesnici založili obyvatelé, zvaní Jackové. Zajímalo mě cosi bližšího a vyčetla jsem, že jejich původ je trochu tajemný – prý jejich předkové, sarmatští Jazygové, přišli v šerém dávnověku z jihovýchodu a pravděpodobně pocházejí z iránských pastýřských kmenů. Během staletí se smísili se Slovany a jinými národy, které se zde usadily, a v současnosti se projevují už jen skrze lidovou kapelu Jackové… 🙂

pomník byl instalován v roce 1955, opraven roku 2005

Na památku Mánesových výšlapů po Těšínských Beskydech vznikla Mánesova stezka, která spojuje nejatraktivnější zdejší vrcholy – Javorový, Šindelnou, Kalužný, Babí vrch a Kozubovou. Už léta po její trase pořádají třinečtí turisté hojně navštěvovaný pochod.

Vložit komentář

*

Archivy
Počítadlo

TOPlist