14. ročník pořádaný Turistickým oddílem mládeže (TOM) Tuláci Žďár nad Sázavou
Sobota 9. dubna 2016
Rozhodli jsme se nevšímat si zamračené, zimomřivé a uplakané soboty a spolu se žďárskými tomíky přivítat a podpořit jaro, které dneska nemělo zrovna svůj dobrý den. Opustili jsme auto na parkovišti pod rozhlednou a spolu s Mílou Bradovou pozdravili o pár set metrů dál, u paty rozhledny, vedoucího tomíků Vladimíra Sýkoru, hlavního pořadatele pochodu a jeho mladé pomocníky.
Ukázalo se, že pochod má svou dobře zavedenou značku a stálí příznivci se dostavili bez ohledu na počasí – pořadatelé byli s výsledkem spokojení. I my jsme statečně vyšlápli 140 schodů na vyhlídkovou plošinu rozhledny ve výšce 24 metrů – a věřte či ne, podívání do kraje nebylo nejhorší, během chvilky nás ale dolů zahnal nelítostný studený vichr…
Nepohrdli jsme občerstvením nabízeným Tuláky ve stánku pod rozhlednou a hezkou chvíli strávili s Vladimírem Sýkorou – představte si, že se vedení mládežnického oddílu ujal už rok po jeho založení, tedy v roce 1973…
Za tu dobu prošly oddílem, který má v současnosti 25 členů a je součástí Klubu českých turistů, stovky dětí, a dnes už se prázdninových putování s Vladimírem zúčastňují jejich potomci. Vyprávěl nám, jak rádi je kasteláni na hradech a zámcích zvou na brigády a děti se těší na odměnu za vykonané úklidové práce – nadstandardní prohlídku, třeba noční, která je pro ně zážitkem.
Samozřejmě nás tomíci nenechali odejít bez památky na dnešní výstup, rozhledna je na účastnickém listě hezky vyvedená:
Na úbočí 644 metrů vysokého kopce, který po celém kraji z daleka zviditelňuje dvaačtyřicetimetrová rozhledna, leží ves Rosička, kterou bychom bývali cestou ke Žďáru nevšímavě projeli, ale – zastavila nás neobvyklá, nevšední velikonoční instalace na svažitém plácku mezi opravenou kapličkou Panny Marie, budovou obecního úřadu a rybníkem.
Nešlo neprojít stezičkou mezi řadami barevných vajec a neobdivovat…
Odjížděli jsme dobře naladění a pohoda nám vydržela dalších několik hodin – strávili jsme je totiž ve žďárském zámku, kde v létě roku 2015 vzniklo Muzeum nové generace – nedovedli jsme si představit, jak jinak nežli osvědčenou známou formou by mohla být nová expozice prezentována. A přesvědčili jsme se, že to opravdu možné je! Myslím ale, že to, co na vysvětlenou napíšu, nebude zdaleka mít tu správnou výpovědní hodnotu – neváhejte a podívejte se do Žďáru sami.
Tři roky probíhaly přípravné práce mezinárodního týmu sestaveného z profesionálů a výsledkem je netradiční zážitková expozice – kombinace divadla a výtvarných instalací, ojedinělá nejen u nás, ale i v celé Evropě. S audioprůvodcem, který jsme dostali při vstupu, jsme v přízemí prošli část nazvanou Cisterciácký řád a středověk a po schodišti vystoupali do barevného Světa baroka.
Na 50 zastaveních jsme zažili cestu dlouhou téměř osm století – od vybudování cisterciáckého kláštera v roce 1252 k nynějšímu zámku, v devadesátých letech navrácenému rodině Kinských. Z tmavé obrazovky vystupovaly stínové postavy mnichů budujících v lesích první klášter, seznámili jsme se s opatem Vejmluvou a geniálním architektem Janem Blažejem Santinim – staviteli jedinečného kostela sv. Jana Nepomuckého na Zelené hoře, sledovali život v klášteře až k josefínským reformám, za kterých byl roku 1784 zrušen a postupně upravován na zámek.
Nadšení z výstavy je to pravé slovo, určitě se vrátíme.
Jeden ze souvisejících článků:
Zahájení jarní turistické sezony v oblasti KČT Vysočina – Žďár nad Sázavou 2015.