PostHeaderIcon Festival amatérských turistických filmů ve Zlíně 2017

5. ročník: 21. – 23. dubna 2017

Po dvou letech absence na tomto festivalu jsme jeli s našimi přáteli-soutěžícími do Zlína, abychom zhodnotili, jak se festival vyvíjí a zdali už vykročil na cestu ke světovosti. 🙂

Všichni úhledně naskládáni ve Václavově pohodlném autě jsme za neutuchajícího hovoru zajímajícího každou z pěti diskutujících stran dorazili do slunečné Kroměříže zvolené pro přestávku v jízdě – tamní Podzámecká zahrada byla naším cílem. (Arcibiskupský zámek jsme navštívili v roce 2015.)

Podzámecká zahrada v Kroměříži; www.svatosi.cz

Procházka jarně rozsvícenou zahradou a náměstím zalitým sluncem poskytla nám, zimomřivým Horákům, silný příval energie. 🙂

hlavní kroměřížské náměstí

Pak už netrvalo dlouho, co jsme se ocitli před zlínským hotelem Saloon a ubytovali se – skoro bych řekla, že nám přidělili stejný pokoj jako v roce 2014. Program pátečního dne jsme znali a zařídili se podle něj – nejdříve návštěva budovy magistrátu města Zlín, kde se konala výstava turistických fotografií – je jasné, že jsme tu měli vysočinská želízka v ohni – dokumentace těch vystavených obrázků byla velice ztížena místními podmínkami – špatné světlo a fotografie pod sklem…
Takže jen pro připomenutí:

magistrát města Zlína

autorka Ing. Míla Bradová u svých soutěžních fotografií

autor soutěžních fotografií František Janeček

Náš další zájem, asi stejně jako většiny návštěvníků Zlína, se soustředil na vyhlídku z pověstného Baťova mrakodrapu – sedmnáctietážové správní budovy č. 21 vystavěné v letech 1936 –1939 jako ústředí obuvnické firmy Baťa založené v roce 1894. Samozřejmě jsme tu byli i při minulé návštěvě, ale lačně jsme znovu rychlovýtahem vyjeli na vyhlídkovou terasu – centrum Zlína, kde tehdy probíhaly opravy, bylo z té výšky dokonale upravené.

centrum Zlína

architektonický komplex v centru Zlína - Kongresové a univerzitní centrum

v centru Zlína byly nedávno dokončeny úpravy

Velké kino bylo postaveno firmou Baťa v roce 1932

Univerzitní centrum vzniklo podle návrhu architektky Evy Jiřičné, zlínské rodačky

Multifunkční komplex v centru Zlína vznikl podle návrhu architektky Evy Jiřičné, zdejší rodačky (*1939) – v roce 2008 bylo otevřeno Univerzitní centrum, Kongresové centrum poskytuje služby veřejnosti od roku 2011 (sídlí tu i Filharmonie Bohuslava Martinů) – Zlín se tím zařadil mezi světová města architektury.

interiér Univerzity Tomáše Bati

akademická debata :-) ; foto M. Bradová

socha TGM mezi Kongresovým a univerzitním centrem

náměstí TGM ve Zlíně

V 18:00 začínal v multikině Golden Apple program FATF (Festival amatérských turistických filmů) – nejdříve jsme byli nuceni celou budovu prošmejdit, nežli jsme zjistili, ve kterém vlastně sále to promítání bude – inu, návštěvnost byla slabá – bez nadsázky říkám, že desetičlenná výprava z Vysočiny byla početně nejsilnějším celkem (7 účastníků z Jihlavy, 2 z Havlíčkova Brodu, 1 ze Žďáru nad Sázavou).

v kině Zlaté jablko probíhal festival turistických filmů

Vizovičtí pořadatelé nám nabídli pět filmů: Cykloexpedice Morava (27 minut) byla z nich nejzajímavější – od pramene Moravy na Králickém Sněžníku po soutok s Dunajem to energicky šlapalo a v úsporném, ale vyváženém komentáři jsme se dozvěděli podstatné informace. Ostatní čtyři filmy nevybočovaly z běžné amatérské produkce viděné v odborech KČT.
Závěr programu patřil tradičně cestovateli, fotografu a kameramanovi Ing. Richardu Jaroňkovi, rodáku z Vizovic (*1969) – nádherné fotografie podmořského světa a bílých žraloků doprovázené jeho sugestivním slovním projevem nás držely v neustálém napětí.
Je jasné, že jsme museli při „tiskovce“ zhodnotit průběh večera z pohledu diváků – k tomu jsme vybrali hospůdku v přízemí hotelu Saloon. 🙂

sešlost a plkání

V sobotu 22. dubna 2017 byl hlavní festivalový den – prodlevy mezi původně ohlášeným a skutečným začátkem programu jsme ráno využili k setkávání 🙂 a procházce vnitřním městem. Když přišel čas, vizovičtí pořadatelé nás ve vestibulu zase jiného sálu multikina pěkně přivítali, podarovali nás Účastnickým listem a razítkem do Záznamníku 100 let republiky, 130 let v pohybu.

vizovičtí pořadatelé ve vestibulu před promítacím sálem

získali jsme razítka 100 let republiky, 130 let v pohybu

Na slavnostním zahájení festivalu se podílelo několik řečníků – tradičně smysluplné vystoupení patřilo emeritnímu předsedovi KČT Ing. Janu Havelkovi – ten pochválil všech 23 autorů zaslaných snímků a vyzval k zapojení těch odborů KČT, které se zatím nezúčastňují.

Podívejte se na festivalový program:
Sobota 22. 4. 2017 (9:00–12:15)

  • Javorový (Ing. Aleš Tkadlec) (18 minut)
  • Velikonoční vycházka na Medůvku (Ing. Aleš Tkadlec) (7 minut)
  • České středohoří (Lenka Žáková) (13 minut)
  • Noční pochod (Ing. Alan Vítek) (9 minut)
  • Vysoké Tatry – Rysy (David Jurek) (9 minut)
  • Ze života našeho Klubu (Dr. Zlínský) (4 minuty)
  • Kryšpín v Tatrách (Věra Veselá) (9 minut)
  • Wilde wasser (Czuthová a Machová) (3 minuty)
  • Vlakem do Prahy za Karlem IV. (Ing. Miloslav Vítek) (12 minut)
  • Stezka Zdeňka Sedláčka (9 minut)
  • Hory a lidé, lidé a hory (Ing. Míla Bradová a František Janeček) (10 minut)
  • Výcvik vysokohorské turistiky (VHT) Žďárské vrchy –Devět skal (Ing. Urban, 3 min.)
  • Norsko 2016 – KČT Hranice do Skandinávie (Lukáš Veselý) (18 minut)
  • Baske – Slovensko (František Greguš) (9 minut)
  • Eurorando Švédsko (Jana Sedláčková a Rostislav Oharek) (13 minut)

Úroveň filmů byla podstatně vyšší než v roce 2014 – však se také hlavní vizovický vzdělavatel Ing. Petr Kachel snaží už několik let kultivovat amatérské filmaře z řad turistů – v našem srdci ovšem zvítězil snímek Hory a lidé, lidé a hory vzniklý ve studiu BRAJA – kromě dokonalého technického provedení podává podle našeho názoru široký přehled o vysokohorské turistice odboru KČT Tesla Jihlava v průběhu let a postihuje její vývoj – oproti většině soutěžních filmů, které se zabývají jedinou akcí nezasazenou do širších souvislostí.

Malá návštěvnost provází všechny ročníky festivalu – to je organizační nedůslednost hlavního pořadatele – vizovičtí, především Petr Kachel s Ivetou, odvedli veliký kus práce, abychom my, účastníci FATF byli spokojení… 🙂

malá návštěvnost

Pro úplnost je třeba dodat, že specialitou tohoto festivalu dosud zůstává nevyhlášení vítěze – všichni autoři jsou oceněni… 🙂

Návštěva filmových ateliérů v Kudlově, které předcházel „výživný“ seminář vedený Ing. Petrem Kachlem, na kterém se probíraly „přešlapy“ soutěžních snímků, předčila všechna očekávání a stala se vpravdě odměnou amatérů, kteří měli možnost dotknout se velkého filmového světa. Úvodem nám promítli film o festivalu ve Zlíně v roce 1941 – 13 minut jsme sledovali největší filmové hvězdy té doby. Prohlídka filmových laboratoří a filmařského muzea byla umocněná komentářem odborníků – velmi zajímavé pracovní příběhy nejznámějších zdejších režisérů Hermíny Týrlové a Karla Zemana podpořené výkladem o výrobě animovaných filmů a shlédnutím loutek, které jsme vídali na plátně, nám přiblížily práci tvůrců – zkrátka: toto patro filmových ateliérů bylo plné filmových legend…

Dnes je Kudlov, rozkládající se na kopci nad městem, součástí Zlína; v ateliérech je animační studio a sídlo filmové školy – původně však zde v roce 1935 vzniklo studio pro natáčení reklamních filmů firmy Baťa – postupně si kvůli skvělým režisérům získalo dobrou pověst a pracuje doposud.

rekvizity z animovaných filmů v kudlovských ateliérech

filmové muzeum v Kudlově - vlevo nahoře Hermína Týrlová, vpravo první filmaři v ateliérech

Věřte či ne: venku silně pršelo po celou dobu, kdy jsme pobývali v ateliérech – když jsme vystoupili z auta, abychom zašli na Lesní hřbitov, přestalo. Zastavili jsme se u hrobu Hermíny Týrlové i Karla Zemana a přešli do sektoru, kde je pochovaná rodina Baťů.
Krátce z historie firmy: v roce 1894 založili sourozenci Antonín, Tomáš a Anna firmu Baťa, Anna se záhy provdala a byla vyplacena, Antonín v roce 1908 zemřel. Tomáš vedl firmu, ale v roce 1932 tragicky zahynul, majitelem akciové společnosti Baťa se stal Jan Antonín Baťa (1898–1965), nevlastní Tomášův bratr – v roce 1939 odešel do exilu a usadil se v Brazílii.

zakladatelé zlínské továrny na obuv

Antonín Baťa, bratr Tomáše, zemřel mlád

Tomáš Baťa - Lesní hřbitov ve Zlíně

Letadlo, které odstartovalo 12. 7. 1932 z letiště v Otrokovicích, se po 7 minutách letu v husté mlze zřítilo – s Tomášem Baťou zahynul i šéfpilot firmy Jindřich Brouček (*1893).

hrob šéfpilota, který zahynul při havárii společně s Tomášem Baťou

Tomáš Jan Baťa, syn tragicky zelmřelého zakladatele

sektor, kde jsou pochováni příslušníci dynastie Baťů

Zlatým hřebem dnešního dne byl Potlach v Zelenáčově Šopě – hudba hrála velice pilně, takže jsme si nepopovídali tak, jak bychom si bývali přáli, ale prostředí bylo milé a vstřícné.

potlach v Zelenáčově Šopě ve Zlíně; foto L. Žáková

Neděle 23. dubna 2017 byla dnem odpočinkovým, výletním. Už před sedmou ranní jsme museli odnést batožinu do auta, abychom odjeli autobusem objednaným pořadateli do Vizovic, kde k nám přistoupili další účastníci zájezdu – směřovali jsme k Valašským Kloboukám – pár kilometrů před nimi část z nás vystoupila u rekreačního střediska Jelenovská, odkud jsme pod vedením Petra a Ivety zamířili po zeleně značené cestě do Brumova, vzdáleného 7 km.

trasa od rekreačního střediska Jelenovská do Brumova

Cesta chráněnou krajinnou oblastí Bílé Karpaty směrem ke hranicím se Slovenskem byla i na tak krátkém úseku převážně listnatých lesů velmi rozmanitá – místy foukalo, někde dokonce poletovaly sněhové vločky, nepohoda ale postupně polevovala, a když jsme po loukách charakteristických pro tuto oblast přicházeli na dohled od Brumova, šlo nám v ústrety slunko.

Ing. Petr Kachel, vedoucí vycházky do Brumova

přicházíme k Brumovu; foto M. Bradová

Brumov a okolí jsme dost důkladně prozkoumali při zájezdu KČT Tesla Jihlava do Bílých a Malých Karpat v roce 2014, budu se proto více věnovat galerii účastníků zájezdu. 🙂

čekáme na prohlídku hradu Brumova; foto M. Bradová

před hradem Brumov čekáme na druhou skupinu účastníků; foto L. Žáková

na hradním nádvoří u studny - část účastníků z Vysočiny; foto L. Žáková

Prohlídka hradu byla objednaná a kastelánův výklad byl právě tak skvělý jako při minulé návštěvě – prostě, kdo umí, umí!

brumovský kastelán měl zajímavý výklad

výprava z Vysočiny - Mirek fotí

Díky informaci Milušky Bradové jsme se dozvěděli, že rodákem z Brumova byl spisovatel Ludvík Vaculík a že je v Brumově, v horní části hřbitova umístěného na kopci nad městečkem, pochovaný – je tedy jasné, že jsme tam chtěli zajít.

Brumov z hradního vrchu - za kostelem je vidět hřbitovní zeď

centrum Brumova - za kopcem je Slovensko

Sešli jsme z hradní výšiny a stavili se na prohlídku milého místního muzea, kde mají i portrét slavného rodáka.

portrét slavného rodáka Ludvíka Vaculíka v brumovském muzeu

hradní vrch z centra městečka

Nastal čas oběda (prý zamluveného) v místní restauraci – a v této fázi jsme měli možnost dohonit to povídání, po kterém jsme včera večer toužili a skrze přičinlivou kapelu nemohli uskutečnit 🙂 ; čekali jsme v této ctihodné restauraci dvě hodiny na jídlo – hádám, že chyba nebyla v kuchyni, ale kdesi ve spojovacích drátech… 🙂  Tak vidíte, jak zelený strom života udržuje rovnováhu světa… 🙂

Po obědě zbyl čas na návštěvu hřbitova – vystoupali jsme ke kostelu sv. Václava

kostel sv. Václava v Brumově

a kráčeli hlavní cestou stále vzhůru až ke zdi na nejvyšším a nejzazším místě hřbitova – tady je pochovaný spisovatel, autor manifestu Dva tisíce slov Ludvík Vaculík (1926–2015) – charakteristická a zcela v jeho stylu je věta napsaná na stránce kamenné knihy, pod níž, a pod křížem z oblázků, odpočívá: Byl jsem tu a možná zase přijdu.

hrob Ludvíka Vaculíka na brumovském hřbitově; www.svatosi.cz

U zlínského hotelu jsme z autobusu přesedli do auta a před 18. hodinou byli doma – naši přátelé-autoři odvedli jako vždy dobrou práci!

tak zase za rok! ; foto M. Bradová

Související články:
Festival amatérských turistických filmů ve Zlíně 2014,
Za posledním puchýřem do Vizovic 2010.

Vložit komentář

*

Archiv
Počítadlo

TOPlist