Ze Šlapanova do Havlíčkova Brodu
5. března 2011
Ve vzduchu už vonělo jaro, ačkoliv zavilí lyžaři radostně brousili sjezdovku na Vysoké, nejvyšším a nejšikovnějším kopci u Havlíčkova Brodu, kam jsme dorazili ve společnosti turistů z OKČT Čeřínek. Došli jsme sem po ZTZ ze Šlapanova, přesně tak, jak naplánoval Roman Benda, který tuhle vycházku připravil.
Zdaleka viditelný a elegantní kopec Vysoká (587 m) se dříve jmenoval Hochtann („vysoká jedle“) a stejně tak pod ním ležící vesnice s prastarým osídlením se přes Hohentann a počeštěný poválečný název Hochtánov dobrala ke svému dnešnímu jménu Vysoká. Roman nás informoval, že historie zdejšího lyžování spadá do počátku 20. století, kdy tu lyžařský oddíl KČST Německý Brod měl stejné zázemí jako jihlavští turisté na Čeřínku. Vždycky tu bylo živo, od roku 2002 je zde lyžařský vlek s veškerým vybavením, chata s možností občerstvení a návdavkem skvělý výhled.
Obdivovala jsem malé dětičky, jak bravurně sjížděly asi tak dvě vteřiny poté, co je vlek vyplivl nahoře – mně bohužel okolnosti nedovolily v mládí naučit se sjezdovat, tak jsem teď s trochou závisti pozorovala ty šťastlivce, kteří si v krásném dni užívali co se do nich vešlo.
Pokračovali jsme stále po zeleně značené cestě přes samotu Melichov s obrovskými starými stromy, přešli jsme hlavní silnici Jihlava – Havlíčkův Brod a už jsme byli ve Svatém Kříži.
Na směrovníku je vidět délka naší trasy:
Trasa: Šlapanov ČD – Vysoká – Melichov – Svatý Kříž – lázně Petrkov – vodní nádrž Žabinec – Havlíčkův Brod = 13 km
Zastavili jsme se u hrobu rodiny Reynkových a pak obdivovali výhled do údolí, kde leží jak lázně, tak obec Petrkov.
Asi jeden kilometr jsme sestupovali cestou do údolí k bývalým lázním, o nichž jsem psala nedávno. Mirek vyfotil tentokrát empírovou budovu lázní z druhé strany.
Původní budovy z 18. století byly vystavěny v barokním slohu, ale na začátku 19. století proběhla přestavba. Mnich Aloisius, který v roce 1729 pátral a nenalezl v kostele ve Svatém Kříži studánku, která by podle ústního podání měla vyléčit jeho úporný revmatismus, objevil o kus dále pod kopcem pramen, který ulevil jeho bolestem. Nesmlčel to, a tak do Petrkova začalo putovat mnoho lidí, dokonce byly rozbory vody spolu s propagací lázní vydány knižně už v letech 1747 a 1775.
Potok Žabinec, který toto údolí vytvořil, pospíchá do Brodu k Sázavě a my jsme kráčeli po jeho břehu, procházeli zátočiny a těšili se na jaro, které na nás vykukovalo za každou větvičkou a svým pohledem rozehřívalo nejen nás, ale i zbytky ledu na hladině čiperné vody.
Byla hodina po poledni, když jsme došli do Havlíčkova Brodu, rozloučili se s přáteli, kteří odjížděli vlakem do Jihlavy a šli jsme se projít po městě, navštívili jednu milou paní a před pátou hodinou odjeli domů.
S vycházkou po brodském okruhu jsme celkem ušlapali asi 18 kilometrů a výsledkem je zjištění, že jaro letos zase určitě přijde.
Jirko,už prý začínají kvést koniklece, tak je jaro jisté… :-))
Říká se,že jedna vlaštovička jaro nedělá. Vás je ale coby poslů jara víc, tak to už to jaro určitě přijde.