Zahájení jarní turistické sezony v oblasti KČT Vysočina – Trnava u Třebíče 2014

23. ročník
15. března 2014

Právě ta sobota, která byla vybrána pro slavnostní otevření turistické sezony, přinesla po řadě slunečných, vpravdě jarních dní, radikální zhoršení počasí – studený vítr se proháněl celou Vysočinou a těžké mraky plné deště hrozily, že svou nadílku pošlou na zem – ta, narozdíl od turistů, na závlahu toužebně čekala a už během dopoledne se dočkala – spustil se hustý, vytrvalý déšť.

Do Trnavy, obce na soutoku potoků Březinky a Klapůvky, o níž se mluví už v zakládací listině třebíčského kláštera v roce 1101, do míst, kde se už v pravěku křižovaly obchodní cesty, se sjížděly stovky turistů nedbajících nepříznivé předpovědi – podle pochodnického sloganu neexistuje špatné počasí, jen nevhodné oblečení. 🙂

V Trnavě žije asi šest set obyvatel – dnes byl jejich počet více než zdvojnásoben – organizátoři sdělili, že se oblíbené jarní akce zúčastnilo 688 turistů!!

Pořadatelé z Klubu českých turistů Trnava nepodcenili přípravu, měsíce se věnovali vyznačení tras nejkrásnějšími partiemi v okolí, přípravě diplomů a dárečků pro účastníky, zajištění doprovodného programu i tisíci-dalších-věcí – a teď šlo všechno jako na drátkách – na vývěsce byly nabídky tras s mapkami, aby se mohli turisté během zahajovacího ceremoniálu rozhodnout, kam se vydají, také občerstvení si mohli zvolit z více variant – klobásky vyndávané přímo z udírny nesnesitelně voněly, nadýchané buchtičky a poctivé domácí rolády vyprovokovaly k ochutnání snad každého…

Na návsi před kulturním domem vítala příchozí živá hudba, děti z místní Základní a mateřské školy se představily na pódiu zpěvem, tancem a hrou na píšťaly.

Vlny úžasu probíhaly v řadách shromážděných při sledování ukázek bojů z období třicetileté války v podání členů Společenstva Libertas.

Oficiálního zahájení se ujal místopředseda oblasti KČT Vysočina Stanislav Balík, který všem popřál, aby každý absolvovaný pochod byl jako krásný, pestrý korálek, z nichž na konci sezony vznikne drahocenný náhrdelník.

Poté co turisty přivítali starosta Trnavy Břetislav Česnek a starosta Budišova Petr Piňos, otočili za zvuků fanfáry předseda KČT Trnava František Dlabáč a organizátorka Jarka Adamová symbolickým klíčem, přidali na něj třiadvacátou pamětní stuhu a turistická sezona 2014 na Vysočině byla zahájena!

Něžné kvítky právě kvetoucích konikleců na vrchu Kobylinci u Trnavy se staly inspirací pro logo akce,

jejich fialovou barvou zářila „zahajovací“ stuha

a dobrým nápadem byla i slušivá pořadatelská trička v barvě konikleců.

Využili jsme možnosti vystoupit na věž kostela sv. Petra a Pavla a pokochat se výhledem – vydali jsme se tam mezi posledními, a tak jsme popatřili na osiřelou náves,

do historického prostoru, kde v dobách minulých prožívali lidé svá dramata. K tomuto tvrzení mě přivedla informace, že v roce 1972 při stavbě kulturního domu se zde našel poklad, uschovaný pravděpodobně na začátku 15. století – české groše z doby Václava IV. a dukáty ražené za Zikmunda Lucemburského; předtím, už na konci 19. století, se v těchto místech také našly staré mince. Peníze nikdo asi nezakopává jen tak pro legraci, jejich vlastníci se tehdy museli cítit ohrožení, a asi byli, když poklad zůstal ve skrýši… Bůhví, co ještě čeká na objevení…

Kostel byl v roce 1618 postaven jako modlitebna, ale záhy byl v souladu s tehdy panujícími poměry přestavěn na katolický.

Poutníci se v nečase odhodlaně vydali buď na trasu kolem unikátních syenitových skal dlouhou jedenáct kilometrů (M+M Svatošovi – Podzimním Horáckem)

nebo se rozhodli pro dvacetikilometrovou cestu vedoucí do Budišova, kde si v místním zámku prohlídli zoologickou expozici Moravského zemského muzea.

Překrásná krajina remízků a skalek Horácka, jíž neubral na kouzlu ani vítr a déšť, nadchla zvláště ty turisty, kteří zde byli poprvé – mnozí se podle vlastních slov určitě vrátí… Přírodní park Třebíčsko rozhodně stojí za opakované návštěvy, to víme z vlastní zkušenosti. (M+M Svatošovi – Oblastí klidu Třebíčsko)

Protože ani my, ani mnozí naši přátelé nejezdíme na akce podobného typu jenom proto, abychom si pochutnali na klobáskách či v mátožné blaženosti bloumali po lese, zkusím teď nastínit, čím nás obohatil tento kout Horácka, který rozhodně z hlediska turismu nepatří mezi atraktivní, avšak turisticky je lahůdkou…

Zámek Budišov, kde jsme si prohlídli muzejní sbírky, nás zaujal sochařskou výzdobou a velkolepým, nadčasovým záměrem uplatňovaným při zakládání parku, majitelé respektovali zdejší přírodu a nenásilně ji kultivovali.

Historie zámku začala ve 13. století, kdy tu stávala vodní tvrz s obytnou věží, v renesanci bylo sídlo přestavěno na zámek, pak na začátku 18. století si hrabata z Paaru zde nechala zřídit honosné letní sídlo a rozsáhlý anglický park se sochami.

V současnosti patří zámek městysi Budišovu, v části objektu jsou přírodovědné sbírky.

Hustý déšť a ledový vítr rozhodně nepřály procházkám po parku, ale základní představu o uspořádání jsme si udělali, jeden ze čtyř rybníčků dosud hlídají tajemné sfingy.

Parková cesta přechází do aleje, která nás dovedla na Zrádný kopec

k technické památce zvané Věterák, což jsou zbytky větrného mlýna na výrobu krup.

Mlýn, tzv. krupník, byl postaven v roce 1838 pro budišovský velkostatek, během prusko-rakouské války prý pruští vojáci spálili jeho vybavení, včetně střechy, a provoz už pak nebyl obnoven. Na začátku 20. století snad měla věž vysoká asi deset metrů sloužit nějaký čas jako rozhledna; nyní je součástí soukromého rekreačního objektu.

Že byl pro umístění mlýna vybraný ten správný větrný kopec, bylo zvláště dneska dobře patrné…  🙂

O barokní sochy není v Budišově nouze – většinou jsou jejich autory třebíčský sochař Štěpán Pagan (1685–1739) nebo Alexandr Jelínek (1704–1743).

Na balustrádě jsou sochy sv. Floriána, sv. Šebestiána, sv. Antonína a sv. Isidora – k objektu na návrší divák vzhlíží, a je to pohled velmi působivý. Ještě plné oči těch oblých křivek zakrátko překvapeně hledí na sochy andělů u vstupní brány ke kostelu obklopenému hřbitovem.

Kamenné anděly vytvořil v roce 1728 Lorenzo Mattielli; ani je sdostatek neoceníme, protože jsme fascinovaní unikátní korouhví na věži farního kostela Nanebevzetí Panny Marie a sv. Gotharda.

Kostel má bohatou historii – na tomto návrší stál už ve 12. století, snad ho založili třebíčští benediktini, renesanční věž je z počátku 18. století a tehdy byla na ni umístěna železná korouhev s vyobrazením patronů kostela. Korouhev postupně podlehla zubu času, až v roce 1982 byla nahrazena měděnou, již vyrobil pasíř Benedikt Anderle z Rájce nad Svitavou. V roce 2007 ji zle poškodil orkán Kyrill, sňali ji proto, opravili, měděný plech pozlatili a v květnu 2011 byla zářící korouhev znovu vyzvednuta na věž.

Korouhev (největší v ČR) vysoká přes čtyři metry a široká dva a půl metru sedí svými 440 kilogramy na ocelovém trnu a ve větru se otáčí – dneska se nám předvedla vskutku každou chvíli z jiné strany… 🙂

S Budišovem se rozloučíme u sochy Panny Marie, díla novopackého Čeňka Suchardy (z roku 1883):

Nedaleká Nárameč nám poskytla nevšední zážitek při obhlídce kamenné tvrze, vybudované pravděpodobně v poslední čtvrtině 14. století.

Dvouposchoďová stavba sloužila jako sídlo místních vladyků, v polovině 16. století však zpustla. V roce 1690 koupila a přizpůsobila objekt bydlení rodina Tůmova – a považte, v jejím držení je dodnes!!

Na infotabuli jsme se dočetli, že tvrz o velikosti 12,7 x 11,5 metru bývala asi deset metrů vysoká; za dvoumetrovými zdmi jsou dvě místnosti a černá kuchyně, do patra vedou strmé kamenné schody. Ve druhém podlaží jsou pozůstatky prevétu – ten vystupuje z venkovní strany podpírán krakorci.

Při pomyšlení na hloubku věků budí tvrz i její okolí respekt, místo má jedinečnou atmosféru – zcela zaujati nevnímali jsme ani hustý déšť…

Po návratu do Trnavy jsme si v souznění s ostatními promoklými turisty pochvalovali možnost pobýt v sále kulturního domu, kde celé odpoledne vyhrávala kapela, občerstvit se a popovídat s přáteli.

Domů jsme si kromě zážitků prchavých i trvalých odváželi dokument pro náš turistický archiv:

Přestože většinu dne pršelo, našly se i chvilky, v nichž jsme se mohli pokochat krásou jarních květů:

Na šňůrku budoucího náhrdelníku navlékli turisté první korálek…

Související články:
Koniklece na Kobylinci 2013,
Koniklece na Kobylinci 2012.  

Zahájení jarní turistické sezony v oblasti KČT Vysočina – Kamenná 2013 
Zahájení jarní turistické sezony v oblasti KČT Vysočina – Pelhřimov 2012,
Zahájení jarní turistické sezony v oblasti KČT Vysočina – Měřín 2011,
Zahájení jarní turistické sezony v oblasti KČT Vysočina – Havlíčkův Brod 2010,
Zahájení jarní turistické sezony v oblasti KČT Vysočina –  Telč 2009,
Slavnostní zahájení jarní turistické sezony v oblasti KČT Vysočina – Jihlava 2008.

6 odpovědí na “Zahájení jarní turistické sezony v oblasti KČT Vysočina – Trnava u Třebíče 2014”

    1. Potěšilo nás, že jste věnoval čas našemu blogu, i Vaše pochvala.
      Když Vám letos nevyšla účast v Trnavě, možná si zarezervujete volný termín pro příští zahájení jarní turistické sezony – bude se konat 21. března 2015 ve Žďáře nad Sázavou. Právě jsme se vrátili z výletu po Žďársku a doporučujeme všem podívat se nejen na známá místa, ale i na nový sportovní a rekreační areál u Pilské nádrže – byli jsme mile překvapeni, kolik možností se tam nabízí a navíc ty krásné Olšiakovy sochy v krajině a ta výborná cukrárna u zámku… 🙂

      1. Děkuji za tip na Pilskou nádrž.Podle stránek areálu to vypadá velice zajímavě a Olšiakovy sochy jsem obdivoval ve Vašem starším článku 😉

  1. Milá Míšo, hanba mě fackuje … stejně jako loni v Kamenné, tak ani letos jsem nezvládl zúčastnit se zahájení turistické sezony na „mé“ (resp. správně „naší“) Vysočině. Loni jsem zastihl koniklece už uvadající a ani letos se mi asi nezadaří lépe .-((( A tak děkuji za pravidelná hlášení, která mě neustále drží v těsném kontaktu s děním na Vysočině.

    A i nadále platí, že píšete rychleji, než já stačím číst .-)))

    No, a teď už konečně končím … bo za čtyři hodiny vstávám a vyrážím na pochod „Jarní Vysočinou“, ježto organizuje „můj“ odbor KČT v Havlíčkově Brodě. Tak tam si nesmím dovolit chybět, to by mě pochválili, až by mi ulítly brejle.-)

    Třeba na Vysoké na viděnou !!! .-)))

    1. „Váš“ odbor Vám někdy závidím, protože jsou fakt dobří… Proto nás hodně mrzí, že letos se nebudeme moci Jarní Vysočinou potoulat – tento víkend byl vybrán rodinou pro setkání, takže s Vámi budeme pouze v mysli.
      Třeba o Vašem putování něco napíšete?!

      Považujeme si Vašich návštěv, a sdělení, že tímto způsobem pomáháme udržovat Vaše spojení s Vysočinou, je pro nás vyznamenáním 🙂
      Ale raději zase letos absolvujte některé pochody – určitě bude Vaše účast započtena do celkových statistik. 🙂

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.

*