Značení pěší trasy z Rytířska přes Věžničku a Polnou, podél Ochozského potoka až do Stáje

Letos jsme obnovili značení na 16,5 kilometrech turistické cesty:
25. 4. 2015 úsek Rytířsko – Věžnička
25. 5. 2015 úsek Věžnička – Polná – Podleský mlýn
26. 5. 2015 úsek Podleský mlýn – Čihadlo
8. 6. 2015 úsek Čihadlo – Ochoz – Stáj

Na jarní schůzi značkařů 2. dubna 2015 jsme od našeho vedoucího Standy Balíka dostali cestovní příkazy na obnovu modře značené trasy v okolí Polné a hned jsme se začali na tu práci těšit – tamní krajina je nám důvěrně blízká a Polnou, která stále roste do krásy, máme rádi.

Z té schůze zveřejním jen jeden obrázek, na kterém otec a syn Ježovi, značkaři z Humpolce, přebírají výkonnostní odznak:

František a Rosťa Ježovi přebírají značkařský výkonnostní odznak; www.svatosi.cz

Byl kalendářově krásný dubnový den, když jsme ráno přijeli do osady Rytířsko, kde je rozcestí značených turistických tras – na směrovníku byly údaje, které nás zajímaly:

směrovník na Rytířsku

Z literatury jsem se dozvěděla, že ten romantický název, který vyvolává v mysli představy o dávných rytířských dobách, vznikl vlastně chybou – původně se osada podle osobního jména Rychýř (německy Reicher) jmenovala Rychýřka (a dobové varianty), pak ovšem nedopatřením došlo k příklonu ke slovu „rytíř“.  🙂
Běžné zprávy o osídlení této lokality jsou ze 16. století, ale je jisté, že historie sahá mnohem hlouběji do času. V 18. století patřilo panství Kounicům a ti zde vystavěli lovecký zámeček, dnes je z něj penzion.

bývalý lovecký zámeček v Rytířsku, dnes penzion; www.svatosi.cz

První značky v tomto roce jsme malovali v prostředí, které se dá označit jako nadstandardně vybavené pracoviště:

záviděníhodné značkařské pracoviště; www.svatosi.cz

probuzená jarní příroda

Na okolních loukách jsou rozsáhlá prameniště kvalitní pitné vody. Přívětivou krajinou protéká říčka Šlapanka (na horním toku je často označována jako Jamenský potok), jejíž meandry si prosazují vlastní vůli a vytvářejí na pohled krotké a pomalé řečiště – považte ale, že na své ani ne čtyřicetikilometrové pouti Šlapanka výškově spadne o 189 metrů! Pramení u Věžnic na kótě 597 metrů a když se jako levostranný přítok vlévá v Havlíčkově Brodě do Sázavy, je udávána výška 408 metrů.
(Nejen o Šlapance pramenící na „střeše Evropy“ se dočtete ve článku Po hřebeni Arnoleckých hor)
Trasu k Hladovému rybníku

u Hladového rybníka

máme pošlápnutou i v zimním období – už od roku 1995 tudy pravidelně putují účastníci turisticko-taneční vycházky, jejímž cílem je oslavit ve Ždírci vstup do nového kalendářního roku.

Práce nám šla hezky od ruky, za odměnu jsme se napili vody ze studánky Na Kralovicích –

studánka Na Kralovicích poblíž Jamného

prý se u ní na svých cestách do Polné zastavoval i Jiřík Poděbradský. 🙂

Podívejte se na mapku, kde je zakreslena dnešní trasa

značení trasy z Rytířska do Věžničky (a ještě kousek dál) - 25.4.2015

a na pár obrázků:

krajina, kudy teče Šlapanka

pekelně se soustřeď!

jarní krajina u Věžničky

u Věžničky

My, domorodci z Vysočiny, se v těch Věžnicích jakž-takž vyznáme, ale pro přespolní to jistě je rébus – tedy: Věžnici, u které pramení Šlapanka, se říká „u Jihlavy“, Věžnice, poblíž které Šlapanka protéká pod mostem „Lutrián“ je „u Polné“, a Věžnička, k níž teď už několik hodin, se zákruty Šlapanky po pravé ruce, míříme se značkařskými bedýnkami, je právě ta, kde bydlela Anežka Hrůzová (1879–1899). Devatenáctiletá švadlena byla zavražděna na konci března, před velikonocemi. Její tělo nalezli po třech dnech ukryté v mlází v lese Březina, řadu stop zničil dav. Prý i vinou špatně vedeného vyšetřování – v protokolu bylo uvedeno, že na místě samém se našlo velmi malé množství krve a lidé si pravděpodobně tento jev spojili s tzv. košerováním při porážení hospodářských zvířat – byl z činu obviněn a pak i odsouzen židovský mladík Leopold Hilsner. Další obvinění (např. Anežčina bratra) se pro nedostatek důkazů nepodařilo prokázat, a tak dodnes „hilsneriáda“ budí vášně.

domek, kde kdysi bydlela Anežka Hrůzová, je dnes hospodářským stavením

hrob Anežky Hrůzové na hřitově v Polné

Víska v údolí má však k obdivu něco jiného – unikátní staré lochy (sklepy) na návsi, pečlivě udržované a stále používané.

náves ve Věžničce

návesní sklep

lochy ve Věžničce

unikátní památka je s péčí udržována

návesní lochy jsou stále využívány

Ve Věžničce měla být „padla“, ale do večera zbývalo ještě pár hodin, proto jsme pokračovali dál – do foroty… 🙂

směrovník informuje, co nás čeká

Údolí, nad kterým se zvedá zalesněný masiv Březina, je tiché a voňavé, je radost stát u stromu se štětcem v ruce a naslouchat jaru…

údolí Šlapanky u Věžničky

Šlapanka míří z Věžničky k Polné - teď ji máme po levé ruce

ve stěně starého lomu na břehu řeky vykouzlilo slunce paletu barev

niva Šlapanky je romantické místo - chrám přírody

Když jsme se z těchto míst vydávali na pětikilometrovou zpáteční cestu do Rytířska, kde jsme měli auto, netušili jsme, že počasí umožní pokračování obnovy modře značené trasy na Polensku až za měsíc. Ale i déšť jednou skončil, barva listí na stromech mezitím nabyla sytosti, louky se vlnily ve větru a hýřily barvami květů, ptáci zpívali jak diví – endorfiny nás nadnášely a značky na trase byly „jako malované“ 🙂
Ani studánka s dobrou chladivou vodou nechyběla: Pod Homolí – to je pohádka z mechu a kapradí přenesená do skutečnosti:

studánka Pod Homolí

Na směrovníku nad hrází rybníka Peklo, tam, kde do něj vtéká Šlapanka a kde se modrá trasa setkává s naučnou stezkou Josefa Klementa, tragicky zesnulého dlouholetého předsedy KČT Polná, jsme provedli inventuru dokončených a čekajících kilometrů.

na směrovníku je vidět, jakou část trasy jsme obnovili a kolik zbývá udělat

Blížíme se k městu, okolní prostředí se změní, přírodu vystřídá bohatá historie – podívejte se na mapu:

značení trasy od Věžničky kolem Homole, přes Polnou k Podleskému mlýnu - 25.5.2015

Značená, téměř promenádní cesta vede úpatím zalesněného kopce, pod svahem je čeřivá hladina rybníka Peklo – skvělé místo pro pamětní desku:

pamětní deska v lese Březina při trase značené modrou turistickou značkou

Už mnohokrát jsem psala o Polné, proto teď zařadím jen fotografie s popisky:

o práci nebyla na této trase nouze

okraj rybníka Peklo - sem se vlévá Zhořský potok

za lavičkou přes Zhořský potok vtékající do Pekla se změní terén - Polná je už blízko

vystoupali jsme na úbočí kopce Kateřinov - pohled na část rybníka Peklo

po druhém břehu rybníka vede NS Josefa Klementa

kousek od hráze, na Zápeklí, je národní kulturní památka Kleštěr (soutěska na Haberské stezce, kde bývala celnice pro zboží obchodníků putujících mezi Čechami, Moravou a Uhry)

secesní budova městské elektrárny a veřejných lázní byla vystavěna v roce 1911 - Polná byla jedním z mála měst, která měla před 1. světovou válkou vlastní výrobu elektrického proudu (teď tam jsou byty)

Dolní brána uzavírá Sezimovo náměstí a je pozůstatkem opevnění vybudovaného ve 2. polovině 15. století, dům vlevo má gotické jádro

rodný dům spisovatelky Vlasty Pittnerové (1858-1925) - vlasteneckou rodinu navštěvovali B. Němcová a K. H. Borovský

kostel sv. Anny se špitálem byl založen pro dobročinné účely ve 2. polovině 15. století - na konci 19. stol. byl přestavěn do současné podoby

Sezimovo náměstí

děkanský chrám v Polné byl postaven na začátku 18. století podle plánů italského mistra Dominika de Angeli

dominanta Polné, trojlodní bazilika Nanebevzetí Panny Marie

Skvost barokní architektury je 63 m dlouhý, 26 m široký a 22 m vysoký, věž byla po požáru v roce 1863 znovu postavená podle návrhu architekta Františka Schmoranze – dosahuje výšky 64 m. Kromě hlavního oltáře je v bazilice osm bočních – prohlídka nádherné štukové a freskové výzdoby interiéru je opravdovým zážitkem – a když k tomu ještě znějí varhany či zpěv, jsou to skutečně kůry andělské…

sochy sv. Petra a Pavla u děkanského chrámu

Dočetla jsem se, že podle původního plánu měly být sochy sv. Petra a Pavla spolu se sochami, které teď jsou na mostě ve Žďáře nad Sázavou, umístěné nad střechou lodi po obou stranách polenského chrámu.

Proznačkovali jsme se historickým jádrem Polné a zastavili se u kašny na Husově náměstí;

kašna Hastrmanka na Husově náměstí

poblíž stojí hlavní rozcestník, ze kterého je patrné, že do dnešního cíle, k Podleskému mlýnu, zbývá obnovit značení, vyřezat náletové křoviny a zajistit viditelnost značek na trase 1,5 kilometru dlouhé.

turistické informační místo na náměstí v Polné

Když se objevila bělostná kaplička, věděli jsme, že jsme skoro u cíle.

kaplička u Podleského mlýna je z roku 1705

směrovník u Podleského mlýna

na tabulkách je současná bilance našeho snažení

Následující den (26. 5. 2015) jsme se pohybovali v povodí Ochozského potoka, který pramení v Arnoleckých horách na svahu kopce Sádek (698 m) – jen kousek od něj počíná svůj tok Balinka. Protože však obě prameniště leží na evropském rozvodí, vody Ochozského potoka odtékají do chladného Severního moře, kdežto Balinka směřuje na jih a skončí v Černém moři.

Na desetikilometrovém toku Ochozského potoka je několik velkých rybníků, z toho šest jich leží na naší modře značené trase. Podívejte se:

trasa od Čihadla k Podleskému mlýnu a zpět - 26.5.2015; trasa od Čihadla přes Ochoz do Stáje - 8.6.2015

Auto jsme dnes nechali stát u rybníka Čihadlo a začali značit směrem k Podleskému mlýnu – až k rybníku Panák vedla cesta lesem a musím říct, že naši předchůdci zde značkami nešetřili – opravdu se tu nedá zabloudit! Zato úsek, který vede potoční nivou je pro turisty orientačně velmi náročný – nepokosená louka a kopřivová stezka nad obrovskou ohrazenou pastvinou je zkouškou vytrvalosti a postřehu. Snažili jsme se co možná nejvíce zviditelnit značky, ale člověk, který by tudy šel poprvé, měl by jistě v této části problém…

trasa značené cesty podél Ochozského potoka vede zčásti orientačně náročným terénem

Pracovali jsme usilovně, ale dílo přibývalo velmi pomalu… Konečně nám u Podleského mlýna zazářily v ústrety včera udělané modré značky a my jsme se vydali zpět k Čihadlu, cestou opravovali ty, kterým ukápla slzička a těšili se na svačinu zanechanou v autě. Jen jsme k ní zasedli, začal liják. Dneska jsme zvládli necelou polovinu určené trasy, příroda si nedá poroučet, musíme sem přijet a dokončit práci jindy.

rybník Čihadlo za deště

To jindy připadlo na 8. června 2015 – začínali jsme od Čihadla a pokračovali směrem ke Stáji. Počasí nám tentokrát přálo. Trasa vede zalesněným masivem Ochoz, dříve nazývaným Vochoz nebo Vochoza – i potok dostal jméno podle té lokality a také oba rybníky – Dolní i Horní Ochoz. Chvíli nám trvalo, než jsme si udělali v těch Ochozech pořádek. 🙂

rybník Dolní Ochoz

Na louce kousek od rybníka vznikla v roce 1992 skautská základna, která sloužila do roztrhání těla, což bylo v roce 2009 – před třemi lety byl vystavěn nový objekt. Každý rok se tam konají tábory, skauti si vykopali i vlastní studnu.

skautská chata u Dolního Ochoza

skauti táboří na louce v údolí Ochozského potoka

Také rybník Horní Ochoz je obklopen lesy a my jsme si přáli, abychom mohli zbytek dne sedět na jeho břehu, u kterého svítily hlavičky vodních květin, dívat se na hladinu čeřenou vánkem a poletujícím hmyzem, na fascinující vodní plochu zalitou sluncem, v níž se zrcadlily stromy i oblaka.

Horní Ochoz

Ale před námi bylo několik kilometrů a množství značek…

stezka vede lesem, je na ní tedy spousta značek

Právě tudy vedla v březnu roku 2009 vycházka, kterou jsme pořádali pro turisty – Z Polné do Řehořova – podle fotek se dá zjistit, jak je cesta v každé roční době zcela jiná.

u směrovníku Velký Ochoz už víme, že konec je blízko

po zelené značce jsme letos na velikonoce přecházeli z Řehořova přes Havlinu hřeben Arnoleckých hor (s cílem v Měříně)

Do Stáje ke směrovníku umístěnému hned u důležité silniční křižovatky jsme došli docela unavení, ještě nás čeká zpáteční „oprávková“ cesta k Čihadlu a pak může naše značkařská dvojice prohlásit letošní sezonu za ukončenou. 🙂

Věřili byste, že na 6,5 kilometru dlouhé trase Podleský mlýn – Stáj jsme napočítali (ale i obnovili a zviditelnili) 173 značek?!

zde je pro nás letos konečná

Posledního půl kilometru od směrovníku Velký Ochoz do Stáje vede značená cesta po frekventované silnici: u rybníka Bahno na okraji obce Stáj se kříží silnice vedoucí z Polné do Velkého Meziříčí s komunikací Jihlava – Žďár nad Sázavou; od úsvitu dějin tudy vedly cesty…

rybník Bahno u Stáje leží při křižovatce cest

Čtyři letošní dny jsme prožili při obnově modře značené trasy z Rytířska přes Polnou do Stáje – věříme, že výsledek naší práce bude dobře sloužit. 🙂

obnova značení z Rytířska přes Věžničku, Polnou, kolem Ochozského potoka do Stáje - rok 2015

Schylovalo se k večeru, když jsme náčiní uložili do auta a z rukou odstranili poslední barevnou skvrnku. Jako odměnu jsme si dali malý výlet do blízkého Arnolce; od Čihadla jsme dojeli na zmíněnou křižovatku u Stáje a zvolili směr Velké Meziříčí. Přibližně v polovině cesty mezi Stájí a Arnolcem je smírčí kříž zvaný „Baba“, prý nejvyšší kamenný kříž na Vysočině (143 cm).

kamenný kříž Baba chrání tajemství svého původu

Je samozřejmé, že existuje několik pověstí o jeho vzniku, z nichž snad nejpravděpodobnější je, že kříž připomíná setkání krále Ludvíka Jagellonského (1506–1526) s vlivnými zástupci české šlechty roku 1522. (Chudák Ludvík zemřel pak v bitvě u Moháče a jeho nástupce Ferdinand I. Habsburský se začátkem roku 1527 cestou na svoji korunovaci také setkal s českými stavy, v Jihlavě to připomíná Památník královské přísahy na českomoravské hranici.)

V Arnolci je rodný dům P. Josefa Toufara (1902–1950), který se stal obětí komunistického režimu v případu Číhošťský zázrak.
(Více v našem článku Cesta P. Josefa Toufara, ale hlavně v knize autora Miloše Doležala Jako bychom dnes zemřít měli)

Dům, kde se narodil P. Josef Toufar, stojí ve středu obce, hned u silnice, kousek od kaple sv. Vendelína.

v tomto domě se narodil P. Josef Toufar, umučený STB při vyšetřování Číhošťského zázraku

pamětní deska je na rodném Toufarově domě v Arnolci od roku 1992

střed obce Arnolec s kapličkou sv. Vendelína z roku 1871

Kdo by měl náladu prohlídnout si trasu polenské Pojmannovy stezky, kterou jsme značili v roce 2013, může kliknout na odkaz.

2 odpovědi na “Značení pěší trasy z Rytířska přes Věžničku a Polnou, podél Ochozského potoka až do Stáje”

  1. překrásné, místa důvěrně známá a když je vidím na fotografii říkám ráj… oceňuji také text…děkuji za tolik informací

Napsat komentář: M+M Svatošovi Zrušit odpověď na komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.

*