Lázně Bělohrad

Několik obrázků z toulek městem, v jehož okolí se ve dnech 17. – 20. 11. 2016 konala turistická akce Za posledním puchýřem
Neděle 20. listopadu 2016

V následujících řádcích se nedočtete ucelený nástin historie Lázní Bělohrad – zařadím jen několik komentovaných fotografií staveb a objektů, které nás při letošní turistické akci Za posledním puchýřem zaujaly. V sobotu po hlavním pochodu jsme se zúčastnili vycházky s výkladem a doufali, že déšť, který nás provázel celým dnem, si konečně odpočine – nestalo se. Podstatnou část okruhu jsme v neděli ráno před odjezdem do Hořic znovu obešli a vyfotili – kvalita obrázků dozajista nikoho nenadchne, ale třeba budou použitelné pro vzpomínání či se dokonce stanou inspirací k výletu. 🙂
Neboť Lázně Bělohrad (necelé 4 tisíce obyvatel) mají co nabídnout nejen pacientům, ale i turistům.

V údolí řeky Javorky, pramenící nedaleko městečka Pecka, vznikaly postupně osady Horní, Prostřední a Dolní Nová Ves, které byly v roce 1722 povýšené na městys s názvem Bělohrad. Věhlas léčebných lázní založených v roce 1885 byl na začátku 20. století důvodem k přejmenování tehdy už známého města na Lázně Bělohrad.

Ten nepřející déšť nás zase tolik nezaskočil – dobře jsme si pamatovali zdejší několikadenní pobyt plný zářivého slunce na začátku června 2008, kdy se tu konal Letní turistický sraz – dnes na zmíněný článek navážu.

Místní jsou hrdí na významného rodáka, spisovatele Karla Václava Raise (1859–1926), proto se po celém městě setkáváme s odkazy na něj – i hlavní náměstí, na němž stojí Lázeňský hotel, kde při každé celostátní turistické akci konané v této oblasti má zázemí organizační štáb, nese jméno prozaika, který v literatuře zviditelnil kraj v Podkrkonoší.

Lázeňský dům v Bělohradě; www.svatosi.cz

dům na Náměstí K. V. Raise

dům na protější straně náměstí

Zdejší barokní zámek, jen pár kroků od hlavního náměstí, byl původně tvrzí, kterou pro Viléma z Valdštejna přestavěl Jan Blažej Santini. Dnešní podoba pochází z roku 1724. Sídlila v něm učňovská škola, teď prý je na prodej – v roce 2008 jsme se v tamější školní jídelně stravovali.

zámek byl přestavěn podle návrhu J. B. Santiniho

Zadní strana zámecké budovy je obrácena do parku, který, jak jsme se na vlastní oči přesvědčili, je příjemný ve slunci i podzimní mlze.

večerní program při zahájení Letního turistického srazu na začátku června 2008

Také fotografie bývalé zámecké oranžérie vybudované v roce 1831 a od roku 1959 při příležitosti 100. výročí narození K. V. Raise zařízené jako spisovatelův památník pochází z června 2008 – tehdy jsme měli i možnost návštěvy, v neděli 20. 11. 2016 bylo bohužel zavřeno, ačkoliv hodně turistů mělo o prohlídku zájem.

památník K. V. Raise v zámeckém parku v Lázních Bělohradě

Karel Václav Rais byl představitelem tzv. venkovské prózy – téměř všechna jeho díla pocházejí z podkrkonošského venkova a zabývají se sociální problematikou – zajímal se o osudy nejzranitelnějších, starých lidí a dětí. Jeho povídky řeší otázky vztahů, nejčastěji rodičů s dětmi, z románů, na jejichž obsah si většinou jen matně vzpomínáme z dob školních a studentských, protože si nenajdeme čas ani k jejich prolistování, už nám bohužel v paměti zbývají jen názvy: Pantáta Bezoušek, Zapadlí vlastenci, Kalibův zločin či Západ…
Přitom román Západ s hlavní postavou kněze Antonína Kalouse, jehož předobrazem se stal Josef Pardus, farář z Kameniček, byl pro své věrné líčení života a krajiny na Hlinecku důvodem zdejšího pobytu malíře Antonína Slavíčka a jeho přátel – Rais, který vystudoval učitelský ústav v Jičíně, působil v začátcích své profesní i spisovatelské dráhy v Trhové Kamenici a Hlinsku, a silný příběh z románu Západ inspiroval malíře Slavíčka k pracovní návštěvě Kameniček – bydlení na Vodákově statku mu zprostředkoval Rais, na něhož se obrátil. Tak skrze Raisovo prozaické dílo bylo obohaceno české výtvarné umění o množství skvělých obrazů (vzpomeňme na U nás v Kameničkách, Volákův kopec)… 🙂

Kolem barokní sochy lva z roku 1720 jsou v zámeckém parku rozmístěny vrchnostenské mezníky z 18. století – vzácné lapidárium rozhodně stojí za vidění.

barokní socha lva - vzpřímený lev je součástí městského znaku

informace o zdejším lapidáriu vrchnostenských mezníků

druhá část infotabule

lapidárium mezníků v zámeckém parku

jeden z historických kamenů

vrchnostenský mezník v podzimním zámeckém parku

Z historického hlediska je zajímavá i tzv. Třetí strana, ulice při levém břehu řeky Javorky s několika roubenými staveními podkrkonošského typu s malým loubím.

jedna z chalup podkrkonošského typu na obraze v muzeu K. V. Raise

Název Třetí strany je odvozen od pořadí ulice od náměstí, znamená vlastně třetí řadu. Kdysi se nazývala Německá strana, protože v době pobělohorské se tu na pozvání místní vrchnosti zabydlili němečtí osadníci.

I na jiných místech města jsou k vidění historické domy, jeden z nich vyfotil Mirek na Malém náměstí:

dům z 19. století na Malém náměstí

Mariánský sloup z roku 1657 na Malém náměstí

Další zastávka v nedalekém parčíku poskytla množství informací o významných osobnostech – kromě pomníku K. V. Raise od Bohumila Kafky, rodáka z nedaleké Nové Paky, jsme si aspoň zvenčí prohlídli budovu Fričova muzea, vybudovaného v roce 1903 z  podnětu Dr. Antonína Friče (1832–1913), botanika, paleontologa a profesora zoologie na Karlově univerzitě, který se léčil v místních lázních, zdejší krajinu si zamiloval a vědecky zkoumal. Nepřehlédli jsme ani Husovu lípu, vysazenou při 500. výročí upálení Mistra Jana Husa.

pomník K. V. Raise u Husovy lípy vedle Fričova muzea

Parčík je součástí ulice pojmenované po rodině Vojtíškových, umučené v souvislosti s atentátem na Heydricha poté, co Karel Čurda vyzradil gestapu úkryty parašutistů – jeden kontakt směřoval i do rodiny zdejšího tiskaře.

pamětní deska na domě ve Vojtíškově ulici

Galerii obrázků z toulek Lázněmi Bělohrad zakončíme u kostela Všech svatých z roku 1689 a na okolním hřbitově, jehož důstojné pískovcové náhrobky potěší každého obdivovatele funerálního umění – to se v dnešní době bohužel ubírá jinou, většinou snadnější cestou.

kostel Všech svatých v Lázních Bělohrad

náhrobky na hřbitově kolem kostela

Samozřejmě jsme zamířili i k hrobu Raisových rodičů, abychom si na pomníku přečetli dojemné verše věnované jim vděčným synem.

hrob rodičů K. V. Raise

verše na náhrobku Raisových rodičů

Odjíždíme s nadějí, že snad ještě někdy…

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.

*