Křemešník – Čeřínek 2020: přechod Jihlavských vrchů

Letos museli účastníci akce pořádané KČT Tesla Jihlava nechat běžky doma
11. ledna 2020

V pozvánce vydávané pořadateli je vždycky uvedeno přechod 🙂 přejezd Jihlavských vrchů a mnohdy se do poslední chvíle neví, která varianta přesunového prostředku bude platit. Loni napadalo krátce před akcí množství sněhu, letos příroda zvolila opak – bylo sucho a teploty mírně nad nulou – počasí pro pěší turistiku jako stvořené. 🙂

Na malé zastávce Zajíčkov v podhůří Křemešníku nás vystoupilo z vlaku 14, po přivítání a upřesnění průběhu trasy jsme se vyfotili:

Podívejte se na mapku trasy:

Netrvalo dlouho, když jsme po žluté turistické značce došli ke Stříbrné studánce – o ní i další cestě na poutní vrch Křemešník jsem psala v roce 2016 – v článku je zachycena „mírná verze sněhová“, pro běžky nevhodná. 🙂

U kapličky sv. Jana pod Křemešníkem, vzdálené od Stříbrné studánky asi 2,5 km, jsme se potěšili pohledem na reliéf Křest Páně v Jordánu od sochaře Františka Bílka, nahlédli do interiéru kaple a kolem kapliček Křížové cesty, jejímž 14. zastavením je Boží hrob v umělé jeskyni přistavěné ke skále, se sochou Ježíšova těla od Antonína Bílka, vystoupali na pověstmi opředený, tajemný poutní vrch Křemešník.

V hotelu na Křemešníku jsme odpočívali a konzumovali – za zaznamenání stojí, že Míla Bradová pojedla krmi, na jídelníčku zvanou „Lyžařské menu“ a velice si svůj výběr pochvalovala. 🙂

Před nástupem na cestu jsme byli obdarováni pamětními listy:

Při druhé části trasy zvolili účastníci rozdílná tempa pochodu podle důvodů, které je volaly na určitou hodinu do určitého místa – Míla a já jsme nikam nespěchaly a užívaly si cestu milou krajinou jako rekreační. 🙂
Šly jsme důvěrně známými místy, lesy podřimovaly a lehounce voněly, starosti a obavy se zdály být menší…

Vypadalo to, že kůrovec zatím lesy kolem Nového Rychnova a Čertova hrádku nenašel, ale část lesa na svahu Čeřínku, místo, kudy od roku 1916 vede Strnadova stezka, se vlivem vykácení stromů napadených kůrovcem dramaticky změnilo k nepoznání!

V turistické chatě na Čeřínku jsme pojedly a odpočinuly si, po půl páté jsme se s Mílou vydaly na cestu do Kostelce.

Byla už tma, proto jsme nemohly jít po zeleně značené cestě lesem, ale po kraji silnice – bohužel provoz byl dost silný a uhýbání před protijedoucími auty nepříjemné, i když jsme byly pečlivě označené odrazkami. Vlak odjíždějící minutu před šestou jsme stihly a v mysli si uložily jeden dobře prožitý den.