Po Vysočině s Gustavem Mahlerem

2. ročník pěšího putování krajem příslušníků rodu Mahlerů
Neděle 14. června 2020

Také letos se měl, jako obvykle, konat hudební festival Mahler Jihlava 2020 ve dnech 18. 5. – 7. 7., v období ohraničeném životními daty Gustava Mahlera. S příchodem koronaviru se situace změnila a pořadatelé stanovili začátek festivalu k datu 160. výročí narození skladatele, tedy 7. 7. 2020. Tak se stalo, že turisté, kteří naplánovali doprovodný program Hudby tisíců na 14. června, byli rázem „předskokany“ významné akce. 🙂 A to je velká pocta!

Autobusem přijelo do Kaliští 31 předem přihlášených účastníků, přesně tolik, kolik v té době povolovaly přísné koronavirové předpisy. Počasí bylo, stejně jako loni, nevlídné – během jízdy začalo pršet a po vystoupení z autobusu provázel turisty hustý déšť. Nedbali toho, shromáždili se u rodného domu Gustava Mahlera, kde je v růžovém sadu přivítala Mgr. Jana Černá z organizačního výboru festivalu, aby společně s Bc. Ivou Svobodovou, pořadatelkou z KČT Tesla Jihlava, slavnostně zahájily dnešní akci.

Mgr. Jana Černá oznámila, že z rozhodnutí festivalového výboru bude letošní zasazená růže věnovaná nedávno zemřelému Mirku Svatošovi, který jako ctitel hudby Gustava Mahlera zvláště mezi přáteli turisty léta propagoval a pomáhal připravovat mnohé akce spojené s osobností skladatele.

Po skončení slavnosti jsme byli pozváni na občerstvení do penzionu v rodném domě Gustava Mahlera – nabídka nás mile překvapila a výběr lahůdek zdaleka předčil standard. Během příjemného pobytu v domě, který touží navštívit mnozí zahraniční obdivovatelé geniálního skladatele, se počasí umoudřilo – na cestu jsme se vydali v poměrně teplém a bezvětrném počasí, za mírného mrholení.
Trasa je zaznamenána na následující mapce:

Nevím, jak tuto krajinu vnímali ostatní, pro mne byla zahalená ve smutku a vzpomínání – nemohla jsem nemyslet na dny, kdy jsme těmito místy chodili s Mirkem nebo značili…

Došli jsme na kraj lesa, který přímo zval k úlevné zastávce – několik děvčat ji podniklo a vzápětí byla nejdříve hrůzou, potom však smíchy bez sebe: v pečlivě vybraném bodě totiž umístil nějaký šprýmař kašírovaného divočáka v životní velikosti…
Připomnělo mi to příhodu, která se kdysi v podobné situaci stala, ale hlavním aktérem tehdy byl vyplašený srnec…

Stoupání na Rohuli, líbezné místo na úpatí masivu Melechov, se tentokrát stalo mou smutnou křížovou cestou, ovládly mě vzpomínky na návštěvu této trasy (viz Značení Proseč – Rohule s mapkou a příslušnými obrázky).

Na webu jsem se dočetla, že v roce 1860 zanikla melechovská huť Rohule, která do té doby zásobovala sklem brusírnu v Josefodole.

Déšť nám byl věrným společníkem do konce putování – prošli jsme obcí Koňkovice, kde bývala slavná trampská hospoda, kam se poděla?, ze Smrčné právě odjel vlak, a tak jsme se po cyklostezce kolem Sázavy vydali do asi dva kilometry vzdálených Mrzkovic na spoj s odjezdem pár minut před druhou hodinou odpolední.

Den nabitý emocemi a prožitý ve společnosti přátel byl krůčkem na zcela nové cestě…

Související článek:
Značení na Cestě Gustava Mahlera