Okruh z Hladova přes Nepomuky a Olšany, návštěva přírodní rezervace Jechovec, ze Staré Říše návrat do Hladova
Středa 31. března 2021
S Ivou jsme čekaly vedle parkoviště na Slunci, kam přijel Karel autem a společně jsme odjeli do Hladova. Břeh rybníka, kde zůstalo zaparkované auto, se stal východištěm i cílem dnešní trasy.
![](https://www.svatosi.cz/wp-content/uploads/2021/05/is2021033192309.jpg)
Bylo 9:30, když jsme vykročili po žlutě značené turistické trase do Nepomuků. Vyloupnul se krásný jarní den, slunce nezahálelo, modrá obloha rozjasnila krajinu.
Cesta do osady Nepomuky vedla lesem a byla tak hezká, jak si představujeme chůzi kolem orosených mladých stromků s jemnou vůní jehličí, na jehož každé kapce vody září sluneční diamanty.
Osada Nepomuky, čítající 11 domů, vznikla ve výšce 712 metrů nad mořem a v nedávné době tu byli hlášeni dva stálí obyvatelé.
![](https://www.svatosi.cz/wp-content/uploads/2021/05/z20210331003.jpg)
![](https://www.svatosi.cz/wp-content/uploads/2021/05/z20210331008.jpg)
![](https://www.svatosi.cz/wp-content/uploads/2021/05/z20210331009.jpg)
Opustili jsme žlutou značku, abychom se mohli vydat lesem podél břehů říčky Vápovky, kam chodívala v dětství Iva se svým tatínkem obdivovat bledule rostoucí na podmáčených březích říčky. Ta vzniká jen nedaleko odtud ze soutoku potůčků vyvěrajících v lesích kolem Nepomuků.
![](https://www.svatosi.cz/wp-content/uploads/2021/05/z20210331021.jpg)
![](https://www.svatosi.cz/wp-content/uploads/2021/05/z20210331016.jpg)
Vyšli jsme z lesa a v místech nazývaných Za Olší se posadili u rybníka a posvačili.
![](https://www.svatosi.cz/wp-content/uploads/2021/05/is20210331114509.jpg)
Nikdy jsem tudy nešla, tím víc jsem oceňovala nádherné výhledy při stoupání k Olšanům.
![](https://www.svatosi.cz/wp-content/uploads/2021/05/is20210331121329.jpg)
Olšany jsou samostatná obec, jejíž historie je prokázána od poloviny 13. století, v současnosti tu žije necelých 80 obyvatel.
![](https://www.svatosi.cz/wp-content/uploads/2021/05/z20210331022.jpg)
![](https://www.svatosi.cz/wp-content/uploads/2021/05/z20210331023.jpg)
![](https://www.svatosi.cz/wp-content/uploads/2021/05/z20210331025.jpg)
Cestu, kterou jsme se letos vydali do přírodní rezervace Jechovec, jsem neznala, proto jsem byla nadšená, že do místa, které zažívá zjara své dva týdny slávy a mnohokrát jsme k němu putovali z jiného směru, vidím zcela novýma očima.
![](https://www.svatosi.cz/wp-content/uploads/2021/05/z20210331027.jpg)
Napíšete-li do vyhledávače na našich stránkách slovo bledule, objeví se řada článků na toto téma, proto se zdržím opakování.
Rozloha bleduliště je obrovská – rozsáhlé bílé plochy mezi stromy, většinou olšemi, byly prozářeny sluncem, v této denní době ovládlo celý prostor oslnivé světlo.
![](https://www.svatosi.cz/wp-content/uploads/2021/05/z20210331034.jpg)
![](https://www.svatosi.cz/wp-content/uploads/2021/05/z20210331037.jpg)
![](https://www.svatosi.cz/wp-content/uploads/2021/05/z20210331040.jpg)
Tuto obec však celý kulturní svět spojuje s rodem Florianů (původem z Nepomuků) – s některými významnými členy této rozvětvené rodiny se však můžeme setkat už jen na hřbitově – tam pokaždé zajdeme. I letos jsme se s pokorou poklonili znamenitým lidem, díky nimž vznikly na Vysočině hmotné a duchovní hodnoty, které ji povýšily mezi regiony zasluhující pozornost. Poblíž domu, kde bydlí Juliana Jirousová jsme se vydali na polní cestu k Hladovu.
![](https://www.svatosi.cz/wp-content/uploads/2021/05/z20210331041.jpg)
Cesta k Hladovu byla snadná a hezká – žádné bláto, krásné výhledy.
Zde je rekapitulace dnešní 18ti kilometrové cesty:
![](https://www.svatosi.cz/wp-content/uploads/2021/05/2021hladov-1.jpg)
Ve stavu blaženosti mě přátelé vyložili na jihlavském dolním náměstí poblíž zastávky autobusu městské hromadné dopravy. Čekala jsem na spoj, pak dojela do Bedřichova, došla domů a až tam jsem zjistila, že si mě někde na této trase vyhlídl pták a nešetřil na přízni ke mně, obsah svých útrob mi rozhodil od ramene až k pasu, já jsem to v náladě naprostého uvolnění (až k netečnosti smyslů) nepostřehla, a tak ani nevím, zdali jsem s touto ozdobou cestovala, či ji získala až během cesty k domu…
Každopádně jsem si jistá, že dnes mi příroda poskytla všechno, co od ní může člověk dostat. 🙂
Míšo, obě jsme byly na Jechovci mnohokrát, ale říkala jsem si, že tak božsky krásně tam snad ještě nikdy nebylo. A věřím tomu, že tam s námi byl i Mirek.
Iva