25. ročník akce pořádali členové odboru KČT Tesla Jihlava
Sobota 1. ledna 2022
Bylo to poprvé, kdy jsem o novém roce krátce po poledni vycházela na setkání na Šacberk z domu sama – loni jsem byla v zimě několik měsíců nemocná – covid si na mně dal záležet – a v roce 2020 jsme Novoroční výstup ještě podnikli společně s Mirkem. Letos jsem ho před setkáním s přáteli zašla pozdravit na nedalekou lesní loučku, odkud se vydává navštěvovat všechny, které měl rád.
Cestou jsem potkala mnoho známých – potřásání rukama a přání všeho nejlepšího není nikdy dost, proto jsem na vrchol Šacberku dorazila až ve 14 hodin. Přivítali mě Iva a Václav, pořadatelé z odboru KČT Tesla Jihlava, od kterých jsem po zaplacení startovného a příspěvku do finanční sbírky KČT dostala pamětní list, čtyřlístek a kalendář. Tedy vše bylo jako roky předešlé, což je v dnešní nestabilní době milé.
Podle sdělení předsedkyně turistického odboru Míly Bradové se akce zúčastnilo 124 turistů, kteří vložili do kasičky 5709 Kč, což je vysoká částka – novoroční návštěvníci byli štědří, protože vědí, že přispívají na dobrou věc – na budování turistických stezek pro handicapované spoluobčany a na opravy chat v majetku KČT.
V Jihlavských listech dne 4. ledna 2022 vyšla následující fotografie redaktora Jiřího Varhaníka:
Jitka a Honza Korbelovi měli v úmyslu zajet do Polné, kde v 17 hodin začínal program, v němž bylo ohlášeno vystoupení operního zpěváka Petra Nekorance – zeptali se, zdali mám zájem – měla jsem, a velký!
Když jsme přijeli do městečka, centrum zářilo jak ve dne, světla a výzdoba hodná slavnostní příležitosti, lidí přišlo podle pozdějších sdělení přes tisíc. Je jasné, že „tahákem“ byl světově úspěšný tenorista, rodák z Nových Dvorů u Polné, Petr Nekoranec (*1992).
Úvod však patřil starostovi města – Jindřich Skočdopole je ve funkci mnoho let a jeho práce ve prospěch lidí a města je znát. Měli jsme dokonce možnost připít si s ním na zdraví – před radnicí dostal ten, kdo měl zájem, pohárek vína, kterým jsme si symbolicky přiťukli. 🙂
Starosta mluvil velmi dobře, občané mu tleskali a my „přespolní“ se dozvídali mnoho zajímavých věcí – např. to, že v Polné existuje 35 různých spolků – to je dobrá aktivní vizitka města!
Atmosféra shromáždění byla velice příjemná, nebojím se užít slova „rodinná“.
Dobrá nálada se proměnila v jásavou, když se na improvizovaném pódiu objevil „náš“ Petr a zpíval se stejným nasazením jako v newyorské Metropolitní opeře či jiných slavných operních domech.
Zazpíval pět árií – při jejich poslechu jsem myslela na Mirka – měl Petra moc rád a už jako chlapci, který společně se starší sestrou Andreou často zpíval klientům Domova důchodců ve Ždírci u Jihlavy, kde Mirek pracoval, mu předpovídal skvělou budoucnost.
Po skončení produkce jsem Petru Nekorancovi šla, jako stovky dalších, poděkovat a popřát zdraví a úspěchy – potěšilo mě, že byl velice přátelský a zavzpomínal na naše minulá setkání. V současnosti je sólistou Opery Národního divadla a nejen my z Vysočiny jsme na něj hrdí.
Oceňuji, že ve svém nabitém programu vždycky najde čas k vystoupení v rodném kraji.
Zažila jsem den plný radosti a lidské vzájemnosti – kéž by trval.