Český ráj 2022

V rámci Setkání čtenářů a dopisovatelů časopisu Turista v Riegrově chatě na Kozákově jsme navštívili Jičín, Vesec, Sobotku, hrad Kost, Klokočské skály a Rotštejn, Semily a Riegrovu stezku v údolí Jizery, dopřáli jsme si i návštěvu Kramářovy vily ve Vysokém nad Jizerou a výstup na rozhlednu U borovice.
27. – 29. května 2022

Vyjeli jsme z Jihlavy v pátek 27. května v deštivém ránu – počasí se na malou chvíli slitovalo a umožnilo nám zastávku u románského kostela sv. Jakuba Staršího v obci Církvice u Kutné Hory.

Kostel sv. Jakuba Staršího v obci Jakub, části obce Církvice v okrese Kutná Hora.
Kostel v Církvici z roku 1165 je významná románská památka s reliéfní výzdobou; je národní kulturní památkou ČR.
Tato fotografie pochází z webu obce Církvice. Sochařská výzdoba jižního průčelí patří do okruhu dvorského umění doby Vladislavovy a je nejrozsáhlejším zachovaným souborem románské plastiky v Čechách a patrně také nejstarším zobrazením českých zemských patronů.

Všechny páteční fotografie (kromě posledně jmenované) udělala s péčí a poskytla mi je Iva, která byla spolu s Mílou, Václavem a Františkem účastnicí naší turistické výpravy.

Setkání na Kozákově zajišťoval časopis Turista ve spolupráci s vedením KČT, odborem KČT Semily a odborem KČT Turnov. Protože se pro nás pět Jihlavských nenašlo ubytování v chatě na Kozákově, zajistili jsme si třídenní pobyt v penzionu Vila Chutnovka ve vsi Chutnovka, části obce Mírová pod Kozákovem.

Penzion Vila Chutnovka v obci Mírová pod Kozákovem – zde byla naše výprava ubytovaná.

Absolvovali jsme v chatě na Kozákově tedy pouze hlavní program, ten doprovodný turistický, a velmi atraktivní, pro nás navrhla Miluška.
Zastávka v Jičíně byla ještě poznamenaná přeprškami, ale během zdejšího pobytu se vylouplo přívětivé turistické počasí – potěšili jsme se prohlídkou centra města, návštěvou dvou expozic v muzeu a obědem (chutným) v lidové jídelně.

Valdštejnovo náměstí v Jičíně obklopují domy s podloubím. Empírová kašna z roku 1835 je dílem sochaře Jana Suchardy.
Korunovační kašna z roku 1836 byla postavena při příležitosti návštěvy císaře Ferdinanda Dobrotivého, který Jičínem projížděl na korunovaci do Prahy.
Další z kašen na Valdštejnském náměstí v Jičíně.
Valdštejnské náměstí a Valdická brána v Jičíně.
Výstava s názvem Tisíc vůní je instalována v Regionálním muzeu a galerii, které sídlí v části Valdštejnského zámku – krásná a voňavá expozice!
K vidění byly kytice Václava Špály, ale i Vincence Beneše, Otakara Kubína, Jana Slavíčka, Cyrila Boudy, Vladimíra Komárka, Josefa Váchala a dalších významných malířů.
Expozice regionálního muzea v Jičíně – rozhodně nezklamala.

Jičín nám štědře nabídl, oč jsme stáli a my jsme Václavovým autem pokračovali k sobotecké části Českého ráje. Zastavili jsme se ve Vesci u svaté Starosty ablízké Semtinské lípy, pak spěchali kvůli času prohlídky na hrad Kost a odtud se vrátili do Sobotky uctít básníka Fráňu Šrámka.

Sloup sv. Trojice a sv. Starosty ve Vesci u Sobotky.
Sv. Starosta pomáhá lidem v nejtěžších životních situacích. Známá je báseň Fráni Šrámka:
Často jsem ve Vesci postál/ u svaté Starosty,/ to je ta nešťastná svatá,/ co vousy jí narostly./ By se mužům znelíbila/ ty vousy prý si vymodlila./ Řekli byste nenarostou,/ vidíte a narostly./

Vesec u Sobotky je památková rezervace s 18 roubenými chalupami a 26 stálými obyvateli – pravý ráj pro filmaře, kteří ji využili ve více než 30 filmech a seriálech.

Na tomto návrší stávala od začátku 18. století památná Semtinská lípa, symbol Sobotecka, místo opěvované Fráňou Šrámkem. Lípa padla v roce 2000 při vichřici, byla tu však vysazena nová, která zdárně roste.

Poslední prohlídku na hradě Kost v 16.30 jsme stihli, s chutí poslouchali výklad mladé průvodkyně a pozorně si prohlíželi areál – zaznamenali jsme pozitivní stavební změny vzniklé od návštěvy před několika lety.

Gotický hrad Kost z poloviny 14. století stojí sice na skále, ale v údolí, ukrytý v lesích Českého ráje.
Hrad Kost byl po 2. světové válce zrekonstruován, výrazná silueta čtyřhranné věže je jeho typickým obrázkem.
O hrad a jeho prosperitu se stará rodina Kinských dal Borgo, které spolu se zámkem Karlova Koruna patří.
Hrad Kost leží v malebném údolí Českého ráje – na všechny strany se odtud rozbíhají do okolních údolí značené turistické trasy.
Údolím Plakánek vede modře značená turistická trasa z Vesce u Sobotky ke hradu Kost.
Pamětní deska historika Josefa Pekaře byla na hradě Kost instalována v roce 2011 při příležitosti 100. výročí vydání jeho významného díla Kniha o Kosti.
Podívejte se na mapku se záznamem oblasti, kterou jsme navštívili.
Sobotka – náměstí Míru s kostelem sv. Maří Magdaleny v pozadí – ve městě žije asi 2500 obyvatel.
Mariánský sloup se sochami zemských patronů byl na soboteckém náměstí postaven v polovině 18. století.
Busta na rodném domě básníka, spisovatele a dramatika Fráni Šrámka (1887–1952).
Děkanský kostel sv. Maří Magdaleny v Sobotce.

Cestou k turnovské části Českého ráje jsme se nemohli na kopci nad Sobotkou nezastavit na hřbitově, abychom v jarním podvečeru uctili památku Fráni Šrámka.

Hrob Fráni Šrámka a jeho partnerky Miloslavy Hrdličkové na soboteckém hřbitově.
Pohled ze hřbitova na město Sobotku – podle písemných záznamů sahá jeho historie do roku 1323, kdy patřilo pánům na Kosti.

Den už se chýlil k večeru, přesto jsme v Rovensku pod Troskami zastavili, abychom se alespoň letmo dotkli očima zdejších unikátních obrácených zvonů – samozřejmě už byla zvonice zavřená.

Dřevěná zvonice ze 17. století v místě zvaném Na Týně v Rovensku pod Troskami se třemi „rebelantskými“ zvony obrácenými v klidu srdcem vzhůru. Prý připomínají povstání sedláků v roce 1629 proti robotním povinnostem a náboženskému útlaku.
Informace o vzácných zvonech v Rovensku – na protější straně byl už ve 14. století vystavěn z hruboskalského pískovce kostel sv. Václava na Týně.

Večer po ubytování ve Vile Chutnovka jsme probrali lákavý plán na sobotu 28. května 2022 – předesílám, že byl bez vady! 🙂
V 8 hodin jsme dojeli na parkoviště v nedaleké obci Klokočí a po zklidnění z omračujícího pohledu na jedinečné skalní partie vystoupali prúchody mezi příkrými stěnami na hřeben Klokočských a Betlémských skal a vydali se po červeně značené turistické trase, abychom si osvěžili dřívější návštěvy těchto jedinečných míst. Na infotabuli jsem se dočetla, že od 13. století sloužily tyto průchody jako stezka z Turnova ke hradu Rotštejn. Současné schodiště pochází z 20. let 20. století.

Následující fotografie mi poskytly Iva a Míla – děkuji!

V Klokočí, založeném v polovině 13. století jako poddanská obec hradu Rotštejn, žije v současnosti asi 200 obyvatel; je zde východiště do Klokočských skal a na Rotštejn.
O půl deváté v Klokočských skalách v místě zvaném Průchody.
Ranní výhledy z hřebene Klokočských skal na vrch Kozákov.
Míla nás vyfotila na červeně značené stezce Klokočskými skalami.
V pískovcových stěnách skalního masivu vznikla spousta dutin.
Souvislá stěna o mocnosti až 60 metrů je asi 1600 metrů dlouhá, oddělují se z ní izolované skalní věže.
Skalní město této přírodní rezervace se skládá ze dvou částí: Klokočských a Betlémských skal.
Úchvatné výhledy ze stezky Klokočskými skalami.
Zdenčina vyhlídka v Betlémských skalách.
Zajímavé informace o Zdenčině skále.
Během návratu do obce Klokočí jsme si užívali nejroztodivnějších  pískovcových útvarů i výhledů do kraje. Foto Míla.
Tak se změnila atmosféra v Klokočských průchodech ve slunečném poledni. Foto Míla.

Záznam absolvované trasy:

Značená turistická trasa v Klokočských a Betlémských skalách a na zříceninu hradu Rotštejn.

Nádherná cesta, skvělá společnost! Do bistra v Klokočí jsme zašli na jídlo – velice špatné rozhodnutí!

Hlavním dnešním cílem byla akce s názvem Setkání čtenářů a dopisovatelů časopisu Turista v Riegrově chatě na Kozákově, jejíž začátek byl stanoven na 15. hodinu.
Zbývala chvíle času na prohlídku okolí chaty, zašli jsme na svah, odkud startují paraglidisté – snaživé sluníčko ale přebil ledový vichr, který měl na otevřeném kopci volné pole působnosti. Pobyt na vyhlídkové ploše rozhledny se z toho důvodu také scvrkl na minimum.

Riegrova chata KČT a rozhledna na Kozákově.
Výhled z rozhledny, veřejnosti zpřístupněné roku 1995.
Vrch Kozákov (744 m n. m.), nejvyšší hora Kozákovského hřbetu, byl už od pravěku znám výskytem drahých kamenů. V současnosti je tato bájná hora, která ve třetihorách byla činnou sopkou, využívána především pěšími turisty, cyklisty, hojně též pro paragliding a v zimě je rájem lyžařů.
Příjemné prostředí u Riegrovy turistické chaty na Kozákově.

Účastníkům vedení KČT, dopisovatelům i účastníkům-čtenářům předsedal pan Ladislav Jirásko, zhotovitel Turisty a také časopisu Lidé a Hory.
Shledávám jako velice nevhodné uspořádat toto setkání ve vyhrazeném prostoru restaurace s běžným provozem – byla sobota a místo je turisticky atraktivní, venku zima téměř na rukavice, takže všichni příchozí hned úprkem do tepla chaty.
Každý z účastníků oficiální akce, který seděl tři metry od řečníka, slyšel maximálně polovinu jeho slov – zato o křik a mlácení nádobí nebyla nouze, takže útok na nervy, ale povědomost o směřování časopisu Turista pramalá…

Přesto ale naše účast měla kýžený výsledek – poslechnout si názory bývalého předsedy KČT Ing. Jana Havelky je velká radost a škola – svým charismatickým způsobem dokáže přesně pojmenovat současné dění v klubu i  nastínit a pozitivně ovlivňovat jeho směřování – prostě člověk hodný obdivu!

Iva nás zachytila v restauraci turistické chaty při debatě s emeritním předsedou KČT Ing. Janem Havelkou.

Bylo už půl šesté, když jsme po rozloučení se známými opustili Kozákov a vypravili se ke hradu Rotštejn. Po krátkém výstupu z parkoviště v Klokočí k překvapivě rozlehlému hradu, částečně vytesanému do pískovcových skal už ve 13. století, přišlo překvapení – vstup nebyl možný, protože se tam konala svatba – prý na horní plošině byl obřad, při patě objektu probíhala hostina. U vchodu do areálu stál bojovně vyhlížející Divý muž ve středověkém oděvu, včetně sekyrky za pasem, a vlídně nám vysvětlil situaci. Při tom hrála hudba jako v časech lucemburských, krásně se odrážela od skal a pak nesla lesem. Romantické večerní setkání – ani nám nevadilo, že jsme na velmi pohlednou zříceninu nemohli vystoupit – ostatně, v roce 2011 jsme si jí dosyta užili. 🙂

Podvečerní cesta ke zřícenině hradu Rotštejn v Klokočských skalách.
Zajímavé informace o hradě Rotštejn a nejbližším okolí.

Ve Vile Chutnovka jsme pojedli sebáky, popili a popovídali – dobře jsme se měli!

Neděle 29. května 2022 byla příležitostí navštívit po několika letech turisticky atraktivní krajinu na severovýchod od Kozákova – tedy přírodní rezervaci Údolí Jizery u Semil a Bítouchova a zároveň procházet krajem Riegrovým.

Majitelka penzionu Vila Chutnovka pořídila fotografii naší turistické skupiny při odjezdu.

Autem jsme dojeli do Semil a oživili si hezké vzpomínky na listopad 2018, kdy se tu konala akce Za posledním puchýřem. Tehdy Mirek nafotil mnoho obrázků, proto dnes jen některé, co rezonují s celkovým námětem:

Dům v Semilech, kde se narodil František Ladislav Rieger. Foto Míla.
Pamětní deska na rodném domě Dr. Riegra. Foto Míla.
Sochu F. L. Riegra, českého politika a poslance Říšského sněmu, spolupracovníka Františka Palackého, udělal v roce 1928 Ladislav Šaloun. Foto Míla.
Autorem bronzového sousoší Antala Staška a jeho syna Ivana Olbrachta je Josef Malejovský – dílo pochází z roku 1960.

Slunečná květnová neděle přímo vybízela na výlet po Riegrově stezce údolím Jizery.
Naposledy jsme trasu procházeli v listopadu 2018, proto jsme si považovali dnešní „jarní verze“.
Vyhlídky na skály v okolí stezky byly úžasné – barvy kamenů se střídaly snad ve všech odstínech, mladé listí a svěží kytky se chovaly až marnotratně…
Ze Semil přes Bítouchov k elektrárně u Spálova a zpět stejnou cestou je 15 km – možná z následujících fotografií poznáte, že vycházka byla jásavá!
Navíc – oběd, který jsme si dali v nově zrekonstruovaném hotelu Spálov, chtunal výborně!

Řeka Jizera nedaleko Semil. Foto Iva.
Pamětní deska na začátku Riegrovy stezky u Semil. Foto Iva.
Informace o pamětní desce. Foto Iva.
Na skále nad soutěskou Jizery byla vybudovaná ferrata – z visuté galerie jsme sledovali výstup horolezeckých adeptů. Foto Iva.
Visutá lávka, 77 metrů dlouhá, byla vybudovaná 6 metrů nad řekou Jizerou. Foto Míla.
Členové KČT Semily otevřeli Riegrovu stezku v roce 1909. Foto Iva.
Romantické výhledy na skálu nad kaňonem – šťastlivci téměř na vrcholu. Foto Míla.
Řeka Jizera v sevření skal na Riegrově turistické stezce. Foto Iva.
Elektrárna na Jizeře. Foto Iva.
U 12 metrů dlouhého skalního tunelu na stezce údolím Jizery. Foto Míla.
Informace o hydroelektrárně Spálov. Foto Iva.
U pramene Antala Staška poblíž Spálova. Foto Iva.
Hydroelektrárna Spálov nedaleko soutoku Jizery a Kamenice. Foto Iva.
Nově vybudovaný hotel poskytuje výborné stravovací možnosti pro turisty. Foto Iva.

Zakreslení trasy na mapce:

Červeně značená stezka ze Semil do Spálova – zpět jsme se vraceli stejnou cestou.

Miluška, tvůrkyně programu, navrhla návštěvu města Vysoké nad Jizerou, konkrétně prohlídku Kramářovy vily. Radostný souhlas! Cestu ze Semil jsme si zpříjemnili výstupem na rozhlednu U borovice, kterou vybudovala obec Roprachtice. Odměnou byl kruhový výhled.

Před příjezdem do Vysokého nad Jizerou jsme se zastavili na rozhledně U borovice.
Rozhledna U borovice byla ve výšce 670 m n. m. otevřena roku 2009. Foto Iva.

Ve Vysokém nad Jizerou, kde nikdo z naší pětice dosud nikdy nebyl, jsme zaparkovali na malém úhledném náměstí, které samozřejmě nese jméno nejslavnějšího rodáka, politika JUDr. Karla Kramáře (1860–1937), prvního ministerského předsedy ČSR. Z časových důvodů jsme mohli navštívit jen vilu, kterou Dr. Kramář postavil pro svoji ruskou manželku Naděždu. Jako rodák dobře věděl, kam ji umístit – překrásný výhled na krkonošský hřeben je přidaná hodnota!

Kramářova vila ve Vysokém nad Jizerou je obklopena parkem. Foto Míla.
Vila Větrov, připomínající zámek, byla dokončena roku 1931 a měla sloužit jako letní sídlo. Foto Míla.
Exteriér Kramářovy vily se Vysokém se zachoval v autentické podobě, ale o interiérech to nelze říci – během války využívalo budovu NSDAP jako politickou školu, po válce sloužila k rekreacím ROH, což samozřejmě ovlivnilo podobu interiérů. Foto Iva.
Výhled na krkonošský hřeben z terasy Kramářovy vily ve Vysokém nad Jizerou. Foto Iva.

Vstoupili jsme do restaurace a setkali se s pánem, který se představil jako nový majitel objektu a povídal o svých záměrech. Dovolil nám prohlídku všech částí hotelu, v nichž nejsou ubytováni hosté – samozřejmě jsme rádi přijali.

Konečnou podobu vily výrazně ovlivnila Kramářova ruská manželka. Foto Míla.
Interiéry jsou z masivního dřeva. Foto Míla.
Nový majitel objektu nás nechal nahlédnout do společných prostor ve vile a sdělil, že v současnosti je tu ubytováno 80 ukrajinských uprchlíků před válkou. Foto Míla.

Nečekaný zážitek byl korunován dobrou nabídkou na restauračním jídelním lístku – všichni jsme byli s výběrem spokojeni! Zatímco jsme z terasy vily obdivovali krkonošské panorama, zašel Václav na prohlídku parku a zažil tu příjemné setkání s generálem Petrem Pavlem, dlouholetým známým.
Na vysockém náměstí jsme zašli k rodnému domu Karla Kramáře, kde je instalována busta a na fasádě je deska s historií objektu.

Busta na rodném domě Dr. Karla Kramáře je dílem Františka Vladimíra Foita, sochaře původem z Českomoravské vrchoviny.

Na vedlejší desce je uvedeno, že ve 2. polovině 19. století zde byla nejstarší vysocká pošta. Zdejší Hôtel de poste byl sídlem převážně staročeské společnosti Bratránků, jíž se účastnil i Antal Stašek. Bývala tu též četnická stanice a notářství. 
Víc nám náhlá dešťová přeháňka nedovolila, a tak jsme ujížděli k Jičínu.

Míla nás „zvěčnila“ před odjezdem z Vysokého nad Jizerou.

U Jičína bylo krásně, po dešti ani památky – dopřáli jsme si poslední prohlídku dosud nám neznámého, velmi zajímavého objektu: Valdštejnské lodžie v Libosadu. 🙂

Valdštejnská lodžie v Libosadu u Jičína. Foto Iva.
Okolí Jičína – od Valdštejnské lodžie vede pozoruhodná Valdštejnova lipová alej až do Jičína!
Informace o Libosadu u Jičína. Foto Iva.
Valdštejnská lodžie a park Libosad u Jičína. Foto Míla.
Tyto informace jsou zároveň pozvánkou na další výlet za poznáním. Foto Iva.

Když napíšu, že potřebnou energii a chuť do života získávám během podobně obohacujících dní strávených s přáteli, a z následných vzpomínek, jistě mi snadno uvěříte. 🙂

Související články:
Setkání čtenářů a dopisovatelů časopisu Turista na chatě Prašivá
Časopis Turista je vydáván a slouží veřejnosti nepřetržitě už 130 let!

Jedna odpověď na “Český ráj 2022”

  1. To byl fakt překrásný výlet naplněný jak aktivní, tak „stolní“ turistikou a putováním s vlasteneckým podtextem.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.

*