Třetí den: sobota 17. 11. 2018 – Atraktivní pěší stezky nám umožnily poznat údolí Jizery ze skalních vyhlídek
Hlavní srazový den Posledního puchýře 2018 jsme začali v pořadatelském štábu pochodu umístěném v Kulturním centru Golf v Semilech – přijeli jsme z asi 10 km vzdáleného Železného Brodu, kde jsme od čtvrtka ubytovaní v penzionu Starý Mlýn. Naše pětice se domluvila s Ivetou a její sestrou (vizovickými turistkami), že dnešního dne společně projdeme zdejší dvě stezky, o nichž už mnohá desetiletí je slyšet pouze chvála. Jednu z nich, Riegrovu stezku, jsme při putování Českým rájem absolvovali v létě 2011, takže jsme věděli do čeho jdeme a tím víc se těšili na podzimní výhledy ze skalnatých svahů do říčního údolí.
Ve štábu jsme dostali popis námi vybrané trasy dlouhé 15 km, na níž jsme měli při vycházce po Riegrově a Kamenického stezce poznat okolí Semil.
Pořadatelé nachystali celkem 7 variant pro pěší turisty v délkách 5 až 50 km, 2 zajímavé trasy pro cyklisty a návdavkem 10 km dlouhý turistický běh kolem Semil, takže účastníci měli z čeho vybírat – podle pozdějšího sdělení organizátorů se akce Za posledním puchýřem 2018 zúčastnilo ve dnech 15. –18. listopadu celkem 1968 turistů.
Riegrova stezka, pojmenovaná po nejvýznamnějším rodákovi ze Semil politikovi Františku Ladislavu Riegrovi (1818–1903), spoluzakladateli Staročeské strany a významnému poslanci Říšského sněmu, byla otevřena v roce 1909. Původně vedla ze Semil do Železného Brodu, dnes je její uspořádání změněno tak, že nejatraktivnější část z Bítouchova do Podspálova (obě vesnice jsou spolu s Podmoklicemi součástí Semil) je označována jako Riegrova stezka, která se nedaleko soutoku řek Jizery a Kamenice potkává s Kamenického stezkou, vedoucí stejným údolím, ale ve svazích o mnoho metrů výše, a vrací se též do Bítouchova. Tak mohou turisté pozorovat Jizeru z Riegrovy stezky a celé údolí obsáhnout z vyhlídek na skalách vysoko nad řekou, kudy vede Kamenického stezka.
Červeně značená Riegrova stezka je zčásti vylámaná ve skále, do soutěsky 40 m vysoké se vchází po úzké visuté galerii dlouhé 77 m, zakotvené ve skále ve výšce 5,5 m nad korytem řeky Jizery. Kousek za galerií prochází stezka kolem jezu, od něhož teče voda 1300 metrů dlouhým podzemním tunelem do hydroelektrárny ve Spálově.
Dnešní putování bylo zcela jiné, nežli tiché a jímavé včera po Hruboskalsku – na stezky se vydalo mnoho turistů, takže jsme potkávali známé, radovali se z toho a zároveň si užívali zdejší charakteristické, nevšední krajiny, modelované činností vody.
Na vzhledu jizerského údolí se podepsal i technický pokrok – mezi unikáty patří série tunelů na železniční trati na levém břehu řeky.
Dopřáli jsme si krátký odpočinek a prohlídku zajímavé lokality, než jsme se vydali modrou trasou na Kamenického stezku, po níž jsme se souběžně s Riegrovou stezkou, ale vysoko nad ní, vlastně vraceli po hraně údolí k Semilům.
Od směrovníku je možné se vydat také Palackého stezkou směřující údolím řeky Kamenice do Tanvaldu. Řeka Kamenice vytéká z josefodolské přehrady a je nejvýznamnějším pravostranným přítokem Jizery, do níž se vlévá na Podspálově blízko elektrárny. Pro pořádek uvádím, že Jizera pramení na jižním svahu hory Smrk v Jizerských horách a po 50 km dlouhé pouti přitéká do Semil, které dělí na dvě části – na pravém břehu leží Semily, na levém jejich součást Podmoklice. Jizera opouští město romantickým skalním kaňonem (Riegrova stezka) a po 115 km se u Toušně vlévá z pravé strany do Labe.
Po změně politických poměrů na začátku 90. let byla ve zcela zničené kapli uspořádaná výstava, která se setkala s úspěchem – od té doby se Spálovské babí léto pravidelně opakuje a výnosy z dobrovolného vstupného jsou použity na postupnou rekonstrukci kaple, přispívá i město Semily – na vlastní oči jsme viděli, že péče už je znát!
Značně členitá Kamenického stezka je modře a žlutě značená, spojuje Podspálov s Bítouchovem a ze šesti skalních vyhlídek odkrývá jedinečné výhledy. Byla otevřena v roce 1941 za přítomnosti Jana Kamenického (1876–1951), průkopníka zdejší turistiky a autora mnoha publikací.
Asi kilometr od Myší skály je rozcestí Morava, odkud jsme pokračovali po žlutě značené stezce k vyhlídkám s romantickými názvy Peretka, Jiřička, U Peršinky, U Bakala, U Bukového mezníku.
Neuškodí stručné zopakování trasy:
Nedaleko od lávky je stadion a u něj pizzerie, kde jsme si včera hodně pochutnali – i dnes jsme se tam zašli odměnit – zase naprostá spokojenost!
Poté nezbývalo, než dojít do cíle pro dokument, připomínku dnešního putování:
Dostali jsme též pišingr, dali si k němu kávu a pak už šupitopresto do Železného Brodu převléknout a vrátit se do semilského kulturního centra, kde ve 20 hodin začínala Puchýřová zábava. Musím přiznat, že této kratochvíle se zúčastnili jen naši tři přátelé, my jsme zůstali „doma“ – 22 dnešních kilometrů, ušlapaných převážně v členitém terénu, stačilo! Ostatně po návratu tanečníků jsme dostali podrobné a zcela nadšené reference o dění. 🙂 Semilští tam předali pořadatelské žezlo do Olomouce, kam pojedeme Za posledním puchýřem v listopadu 2019.
Zítra, v neděli 18. 11. 2018, máme namířeno do Jilemnice a na Kozákov.