Přechod Jihlavských vrchů 2024 – část Křemešník a okolí

Sobota 13. ledna 2024

Vlakem jsme se z Jihlavy vydali do Nové Bukové, zúčastnilo se 11 turistů, skalních příznivců pochodu. Po hodince jízdy nás na místě startu ve výšce 665 m n. m. přivítala Míla Bradová, která jako stabilní spoluorganizátorka pochodu zastoupila Aleše a Blanku Čermákovy, kteří bývají většinou autory trasy. Tentokrát kvůli nemoci jich obou vyslali do terénu dceru Kamilku s osmiletou Eliškou, generační následovnice batelovských turistů.

Míla pohovořila o genezi pochodu, který původně v roce 1970 založili turisté KČT Čeřínek jako třídenní akci, později, od roku 1980, byla dvoudenní, od roku 1991 pouze jednodenní a 31. ročník v roce 2000 byl poslední v režii KČT Čeřínek. Na přímluvu Ing. Jana Kodaye, dlouholetého, významného předsedy KČT Čeřínek, pokračovali od roku 2003 v akci pod názvem Teslácký přejezd/přechod Jihlavských vrchů členové KČT Tesla Jihlava, kteří pořádají přejezd ve dvou nezávislých částech s názvy Křemešník – Čeřínek a Javořice.

Pro dnešní den navrženou trasu Nová Buková – Křemešník – Pelhřimov jsme dodrželi a vychutnali si všechny nabídky, které nám cestou „zavadily o klobouk“.

Cestu po žluté turistické značce na Křemešník (769 m n. m.) jsme absolvovali mnohokrát, proto se zmíním jen o zastávce v restauraci hotelu Křemešník, kam jsme došli asi po devíti kilometrech. Družná zábava pokračovala při jídle – s obsluhou, kterou zajišťovala milá ukrajinská děvčata, i s výběrem z bohaté nabídky jídel byli všichni spokojeni!
Bohužel se s námi musela rozloučit Iva, pro niž přijel manžel, aby se dostala včas do práce.

Pak po prohlídce exteriéru historických budov na svahu kopce (Kaple mrtvých, kostel Nejsvětější Trojice a děkan Vaněk, někdejší obecná škola a zastřešené ochozy pro poutníky) jsme po ČTZ zamířili dolů po křížové cestě ke Zlaté (Zázračné) studánce s kaplí sv. Jana Křtitele. Více se o těchto místech dozvíte např, ve článku z roku 2014.

Všechny následující fotografie mi poskytla Libuška Bohatá – užijte si romantické zimní procházky Vysočinou:

Už z dálky jsme viděli pahýl buku, který kolem Štědrého dne při spoustě mokrého napadaného sněhu a silném větru spadl na střechu kaple, krásně opravené v roce 2018, a závažně ji poškodil. Částečně byl ve štítě poškozen i reliéf s motivem Křest Páně v Jordánu od Františka Bílka.

Mírně radioaktivní voda z periodických pramenů vzniklých při těžbě stříbra, které jsou v podzemních štolách na Křemešníku spojené s uranovými žílami, právě plným proudem tekla.

Červená značka nás vedla kolem Sluneční paseky pod Křemešníkem do Proseče a Olešné a pak po loukách až do Pelhřimova. Cesta byla umrzlá a při chůzi po kořenech v lesních úsecích bylo třeba zvýšené pozornosti. Přesto vše dobře dopadlo.

Při příchodu do Pelhřimova, kdy nám zbýval ještě kus cesty na nádraží, bylo jasné, že vlak v 16.13 odjede do Jihlavy bez nás.
Zašli jsme na Masarykovo náměstí a poté, co jsme se snažili (neúspěšně, protože jsme neměli lupu) na desce domovní fasády pelhřimovské radnice zahlédnout nejmenší jezdecký pomník TGM, který tam do skleněného pouzdra vložila pelhřimovská Agentura českých rekordů a kuriozit Dobrý den, jsme víc jak hodinku strávili v nedaleké příjemné restauraci Na Čtyrce.
Masarykovu jezdeckou sochu o rozměrech 9×9 milimetrů vytvořil brněnský výtvarník Lubomír Vaněk.

Do odjezdu autobusu v 18.35 z Pelhřimova zbývalo ještě něco času, tak jsme zašli do marketu, kde jsem koupila mražené plněné papriky, které mi v restauraci na Křemešníku tolik chutnaly. 🙂
Prostě úspěšný den! 🙂

Přístroje dnes ukázaly celkem 24 km.