31. ročník akce
20 let od vzniku Naučné stezky Sobíňov
Sobota 2. srpna 2025
Akce jsem se zúčastnila na pozvání Milušky a Pavla, kteří mi nabídli místo ve svém autě. Po příjezdu do Sobíňova jsme se zaregistrovali – letos neúřadoval štáb pochodu v hostinci U Štefana, ale v místnosti hasičů otevřené do dvora, kde je i betonový parket, kolem nějž jsou prostorné stany pro účastníky pochodu a konzumenty dobrot, které tu pokaždé pořadatelé akce nabízejí. To vše se nachází v zadním traktu zdejšího Obecního úřadu, rámovaného množstvím kvetoucích růží.
Při pohovoru se sobíňovskými organizátory jsme se dozvěděli, ze v místní části Sopoty je na náměstíčku před kostelem instalována zcela nová dřevěná socha Poutníka. Je jasné, že jsme ji chtěli vidět, proto jsme se vydali na vycházku obcí směrem k Sopotům. Byla radost se rozhlížet – vesnice jak malovaná! Zahrádky před úpravnými domky svítily pestrými barvami kytek a keřů, trávníky ošetřené, místní usměvaví lidé zdravili přicházející.
Že je to obec slušných lidí se dá usuzovat i z toho, že dbají památky svých předků. Než jsme sešli k železniční trati, která odděluje Sobíňov od osady Sopoty, zastavili jsme se v parčíku před hřbitovem a uctili památku padlých ve II. světové válce, pak jsme zašli k nedalekému hřbitovu, abychom vzpomněli na místní muže, kteří se 5. 5. 1945 dostali do střetu s ustupující německou armádou a více než 30 jich zaplatilo životem. Zde, u hřbitovní zdi, je v jednom širokém hrobě pochováno 21 z nich.
Sestoupili jsme k vlakové zastávce a nevynechali zastavení u pomníku z roku 1922, na němž jsou vyryta jména padlých místních občanů v I. světové válce.
Poutní kostel Nanebevzetí Panny Marie se vzácnými varhanami je středobodem osady Sopoty, na trávníku s lavičkami, kde je povídání o včelách, byla v minulých dnech osazena socha vytvořená místním řezbářem.
Prošli jsme se kolem kostela, pročetli informační tabule a vrátili se do Sobíňova.
Tušili jsme, že zdejší nabízené oblíbené španělské ptáčky už po našem návratu do cíle budou vyprodané, proto jsme k jejich konzumaci chutě zasedli a pak teprve nastalo putování kaňonem řeky Doubravky, které jsme naposledy absolvovali v roce 2021 a těšili se naň.
Autem jsme odjeli do Bílku a odtud šli po červeně značené turistické trase údolím Doubravky. Svahy nad řekou byly napadeny kůrovcem, proto byly před několika lety vykáceny a tabule informovaly návštěvníky, že dřevo zůstane na místě a nebude se uklízet, protože řada živočichů žije pouze na tlejícím dřevě.
Pokácené stromy napadaly i do řeky, takže se na mnoha místech koryto ucpává a tok zarůstá trávami a křovím. Je jasné, že dřevo odtud vytěžit je obtížné, ale taková spoušť! Zmíněným živočichům by jistě k životu stačilo několik stromů…
Drobná přeprška cestou říčním údolím trvala asi 5 minut, po ní jsme museli dávat větší pozor při přecházení po kamenech a kořenech.
Sokolohrady jsou zaniklý hrad na stejnojmenném skalnatém ostrohu v nadmořské výšce 495 m n. m. v přírodní rezervaci Údolí Doubravy.
Hrad je poprvé připomínaný v roce 1404 jako sílo loupeživých rytířů. Během následujících let byl zpustošen. V roce 1437 připadl jako odúmrť králi a v roce 1456 se hovoří už jen o hradišti zvaném Sokolov, z hradu zůstaly jen nepatrné zbytky. Teď je tu na hradní plošině vyhlídka do údolí Doubravy.
V cíli jsme byli přivítaní, dostali pamětní list a neodolali občerstvení, které bylo k dostání (španělské ptáčky byly samozřejmě vyprodané 🙂 ).
Dotazem u pořadatelů jsme zjistili, že počet dnešních účastníků je 313.
Cestou domů začalo, přesně podle předpovědi, pršet.
Související článek:
Léto v Železných horách – ze Sobíňova do údolí Doubravky 2021 + odkazy uvedené v článku